Článek
Běloruská státní televize o nich natočila několik oslavných reportáží, prorežimní média s nimi opakovaně dělala rozhovory. Řeč je o dvou rodinách, které se rozhodly opustit Německo a zakotvit v Bělorusku. A shodou okolností obě s příjmením Schneider.
Anna a Patrick Schneiderovi se do Běloruska přestěhovali v roce 2022. Jako jeden z důvodů uvedli „nesnesitelnou LGBT propagandu“ v Německu.
„Šli jste po ulici a tam byl obrovský plakát dvou nahých chlapů. Přitom když odmítnete, že se nebudete podílet na LGBT propagandě, máte problémy a mohou vám i odebrat děti,“ tvrdila Anna s tím, že v takové společnosti nechtěli žít.
K jejich rozhodnutí prý přispěl i lockdown v době pandemie koronaviru. Ostatně Bělorusko bylo jednou z mála zemí, kde k tvrdým opatřením nepřistoupili.
Nechtěli počítat každou bankovku
Rodina si pořídila dům ve vesnici Ogorodniki, zhruba sto kilometrů jižně od Minsku.
Nyní ale přišel konec idyly. V úterý 18. srpna ho na svém instagramovém účtu oznámila sama Anna Schneiderová. Jako důvod uvedla malé běloruské platy, za které nelze nic koupit.
„Dříve jsem si myslela, že život s nedostatkem zdrojů nebude tak těžký. Třeba když je dům plně vybavený, když máte vlastní zahradu, tak to obvykle stačí, můžete si vydělat trochu peněz a někde bydlet. Ale teď si uvědomuji, že nechci jen existovat,“ uvedla.
„Chci také dovolit svým dětem cestovat, dovolit jim kupovat si, co chtějí a co si představují, a ne tam stát a počítat každou bankovku,“ napsala na svém účtu. „Ukázalo se, že jsme se možná špatně rozhodli,“ dodala.
Běloruská média zatím o jejich kroku neinformovala, zprávu ale přinesl opoziční server Naša Niva.
„Z lásky k dětem“
To druhý pár Schneiderů našel svůj nový domov v městečku Žiroviči v Hrodenské oblasti na západě Běloruska, kde si opravili dům.
I Olga a Pavel oficiálně uváděli, že se jim v Německu špatně žije kvůli všudypřítomné LGBT propagandě, nesvobodě, nedostupné lékařské péči a špatným vztahům mezi lidmi.
To bylo něco pro běloruského diktátora Alexandra Lukašenka, který roky přesvědčuje obyvatele své země, že prohnilý Západ je v úpadku a na nikoho tam štěstí nečeká.
„Dům na ulici Sobornaja v zemědělském městě Žiroviči, kde žije početná rodina Schneiderů, překypuje radostí a dobrou náladou. Pavel a Olga se svými sedmi dětmi se do nově zrekonstruovaného dvoupatrového bytu nastěhovali teprve před pár týdny. I když stále vidí, že je na něm co opravovat, jsou nadšení,“ napsala loni v říjnu v reportáži státní tisková agentura Belta.
„Mají co oslavovat: Rodina, která ještě před pár měsíci žila v Německu a nyní si vybrala Bělorusko, má domov na - pro věřící - posvátném místě. Dům má výhled na kostel,“ pokračovala.
Schneiderovi se prý na východ Evropy přestěhovali z lásky ke svým dětem. „Chtěli, aby vyrůstaly v přátelském a bezpečném prostředí, kde se ctí tradiční hodnoty. A nyní, pouhých pět měsíců po přestěhování, si jsou jisti, že je vše přesně tak, jak očekávali.“
Olga i Pavel pocházejí z komunity povolžských Němců, po rozpadu SSSR tak jejich rodiče využili práva na návrat do původní země. Oba od dětství vyrůstali v Německu a společně žili nedaleko Brém.
Olga v rozhovorech líčila, že manžel v Německu pracoval až patnáct hodin denně a stejně žili od výplaty k výplatě. A že oběd pro děti ve školce stál 100 eur. „Chcete-li v Německu navštívit lékaře, musíte si domluvit schůzku několik měsíců předem. V Bělorusku je přístup k velkým rodinám zcela jiný. I když máte tři děti, už máte přednostní zacházení. V Německu se to neděje; přednost mají pouze ti, kteří si adoptují dítě ze znevýhodněné rodiny,“ svěřovala se žena agentuře Belta.
V televizních reportážích vystupovala i Teresa Juškevičová, místopředsedkyně okresní správy ve městě Slonim, pod kterou Žiroviči spadá. „Máme upřímnou radost z toho, že tady usídlilo několik německých rodin. Pomáháme jim s adaptací a pomáháme se sociálními otázkami,“ tvrdila.
„Myslím, že je užitečné, že se od nich naši lidé učí o realitě života v zahraničí, kde není všechno tak růžové. Sdílejí také své příběhy o běloruské realitě se svou rodinou a přáteli v Německu. Jejich dojmy se nápadně liší od toho, co lidem prezentuje zahraniční propaganda.“
Letos v květnu odvysílala televize Belarus24 reportáž o tom, že se na severu země do dříve opuštěných a prázdných domů stěhují lidé z Německa a Švýcarska, aby tam hospodařili a žili.
Stěhovali se i slavní
Bělorusko není jedinou zemí, kam v posledních letech míří nespokojení lidé ze Západu.
Několik amerických rodin se přestěhovalo například do Ruska. S odůvodněním, že hledají konzervativní křesťanské prostředí, tradiční hodnoty a bezpečnost.
Ruská tisková agentura RIA Novosti dokonce před třemi lety informovala o tom, že Moskva chce pro zastánce „tradičních rodinných hodnot“ z USA a Kanady vybudovat speciální vesnici.
Mělo se začít stavět na ploše třiceti hektarů, ale podle ruského portálu Vot Tak „projekt“ zamrzl kvůli problémům s financováním a zájem o přestěhování do vesnice v Moskevské oblasti byl zřejmě menší, než úřady očekávaly.
Největší mediální pozornosti se dostalo přesunu dvou hereckých celebrit na Východ - Stevena Seagala a Gérarda Depardieua. Oba se také setkali v Bělorusku s Lukašenkem a Seagal na legendárním videu ochutnává mrkev, kterou předtím běloruský vůdce vytáhl ze země.
I jejich osud se nakonec liší. Zatímco Depardieu odsoudil ruskou agresi proti Ukrajině a odjel zpět do Francie, Seagal se dal plně do služeb Vladimira Putina a natáčel film o válce na Donbase z ruského pohledu.
