Není tam válka, i tak třetina lidí odešla do ciziny. Doma nevidí budoucnost

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

/Od naší zvláštní zpravodajky v Moldavsku/

Postsovětské budovy a široké ulice, jež vytvářejí kulisy Balti, působí klidným dojmem.

V sobotu navečer je ve zhruba stotisícovém městě těžké někoho potkat. A když už se to podaří, jen komplikovaně by člověk hledal někoho mladého. Obdobná situace panuje i v dalších koutech Moldavska.

„Jedna dcera žije v Německu, druhá v Rumunsku,“ svěřuje se mi 57letá Svetlana, která pochází ze severomoldavského Edinetu.

„Vídáme se, ale ne tak často. Odešly, když jim bylo asi dvacet, ale to je tady normální. Hodně lidí v mém okolí má svoje rodiny pryč. A když se mají dobře, nemáme jim přece co vyčítat,“ přibližuje s tím, že jde o jeden z důvodů, proč by si pro svoji zemi přála budoucnost v Evropské unii.

Rodiny rozprostřené po Evropě, případně Rusku či dalších zemích, jsou zdejším specifikem. Jednou z hlavních příčin je nedostatek pracovních příležitostí.

V současné době je v Moldavsku nezaměstnaných 29 procent mladých lidí, což je údaj, který převyšuje mnoho jiných zemí a podporuje sociální vyloučení této demografické skupiny.

Přestože má více než třetina mladých lidí ve věku 25 až 29 let vysokoškolské vzdělání, kvalita škol často nesplňuje uspokojivé standardy a mnozí se pak potýkají s tristní situací na trhu práce.

Moldavská ekonomika čelila problémům už před ruskou invazí na Ukrajinu, válka ale její zranitelnost ještě prohloubila – zejména kvůli přetrvávajícím vazbám na Moskvu a současně podpoře evropských sankcí.

Co se v cizině žijících Moldavanů týče, podle dat ministerstva zahraničí jich je mezi 1,11 až 1,25 milionu. Sám úřad nicméně připouští, že ve skutečnosti jich může být více, jelikož statistika vychází pouze z oficiálních údajů tří desítek zemí – těch, kde má Moldavsko diplomatické mise.

Vezmeme-li v potaz, že je řeč o malé zemi s necelými 2,5 milionu obyvatel, je diaspora nezanedbatelná. Stojí na ní i část zdejší ekonomiky, jelikož zpoza hranic podporuje své rodiny.

V neposlední řadě jde o výraznou politickou sílu. Ve volbách v letech 2021 a 2024 diaspora drtivou většinou podpořila proevropské kandidáty a iniciativy, čímž zvrátila volební výsledky ve prospěch reforem a sblížení s EU.

Více než 82 procent voličů v zahraničí podpořilo znovuzvolení Maiy Sanduové a 77 procent se vyslovilo pro zakotvení snah země o vstup do EU do ústavy.

To, že většinou odcházejí mladí, může mít pro zemi negativní socioekonomické důsledky, ať už jde o stárnutí populace, zvýšené výdaje na zdravotní péči, nedostatek pracovních sil či zpomalení hospodářského růstu v důsledku menšího počtu lidí v produktivním věku. Nic přitom v posledních letech nenasvědčuje tomu, že by se měl trend nějak změnit.

Země sice usiluje o to, aby si mladé udržela, a za pomoci některých programů ve spolupráci s Evropskou unií investuje do škol i programů, snahy zatím nemají větší účinek.

„V Moldavsku stále potřebujeme provést nevratné změny, ale dosáhli jsme mnohého. Začali jsme těžký a dlouhý boj proti korupci, což není snadné, ale dnes máme v Moldavsku plnou politickou podporu ve vládě i parlamentu a v tomto boji budeme pokračovat. Potřebujeme zapojit mladé lidi do politiky. Dnes máme pravděpodobně největší počet mladých lidí v parlamentu v historii,“ řekla loni prezidentka Maia Sanduová.

„A máme i několik lidí z diaspory, kteří se vrátili domů ze zahraničí. Samozřejmě to zatím není kritické číslo pro dosažení změny a chápeme, že musíme vynaložit úsilí a provést mnoho reforem, abychom v první řadě přesvědčili mladé lidi, aby neodcházeli, a poté alespoň částečně povzbudili ty, kteří odešli, k návratu do Moldavska,“ dodala.

Když se zástupců této generace ptám, jak svoji budoucnost v Moldavsku vidí oni, většina tvrdí, že nadějně.

„Chtěla bych tu zůstat. Mám tady rodinu, vzpomínky, ale některé věci se musí změnit. Chtěla bych mít možnost získat dobrou práci a stabilitu. Spousta mladých odsud odchází do Kišiněva nebo do zahraničí. Je to i povahou města, které pro nás není přizpůsobené,“ vysvětluje mi 24letá Daria, která se snaží v Balti rozvíjet aktivity pro mladé.

Jak ale sama zmiňuje, velká část její rodiny žije v Rusku a přátelé na Západě. A tento trend podle ní nijak i přes snahy neupadá.

Svou budoucnost by v Moldavsku rádi viděli i ještě mladší lidé, ale i mezi nimi panují pochybnosti. V jižně položeném okrese Cahulu, který leží u hranic s Rumunskem, se na rodinném festivalu potkávám se skupinou dívek, které studují střední školu. Mluví dobře anglicky a jsou plné energie.

„Zatím nechci přemýšlet nad tím, že bych musela odejít. Spíš věřím tomu, že se něco stane pro to, aby naše budoucnost byla dobrá. Ale kdyby to nešlo, vím, že to půjde i jinde. Mnoho lidí kolem mě odešlo a přežili to,“ směje se šestnáctiletá Maria.

Další dvě dívky s ní souhlasí. „Mě by zajímalo, jaké je to žít jinde, ale stojí to dost peněz a zas tolik po tom netoužím. Záleží, z čeho si budeme za pár let vybírat,“ dodává stejně stará Diana.

Přestože Maria ještě volit nemůže, o politiku se zajímá. „Je podle mě dobře, že prošlo loňské referendum. Já sama bych chtěla být v Evropské unii, ale jde taky hodně vidět, že je tady pořád spousta lidí, kteří to tak nemají,“ přibližuje.

Problém vylidňující se země si uvědomuje i Brusel a nyní podniká ve východoevropském státě řadu iniciativ, které ho mají připravit na vstup do bloku. V květnu s Kišiněvem podepsal tzv. Růstový plán, tedy balíček pomoci v hodnotě 1,9 miliardy eur.

Díky němu by mohlo do deseti let vzniknout až sto tisíc pracovních míst a hospodářství by se mohlo zdvojnásobit. Stejně tak část investic ze strany Evropské unie by měla mířit i do školství a infrastruktury, což by mohlo přispět k zlepšení situace i pro mladé lidi.