Kimova nová zbraň: KLDR zažívá nečekanou vlnu konzumu

Když si běžný turista na internetu vyhledá největší atrakce Severní Koreje, žádný ráj spotřební zábavy na něj nevyskočí. Server TripAdvisor doporučuje demilitarizovanou zónu, monumentální památníky, sochy vůdců v nadživotní velikosti nebo výlety do hor.

Za touto známou kulisou se však v posledních letech rodí docela jiná Severní Korea.

V této zemi spojované s nedostatkem část lidí popíjí cappuccino, platí za masáže, nakupuje v moderních obchodních centrech nebo vyráží s rodinami do luxusních plážových resortů. Nejde ani čistě o Potěmkinovy vesnice - čínské celní údaje ukazují rozsah změny docela názorně.

Za posledních deset let se dovoz masážních přístrojů zvýšil 40násobně. Dodávky běžeckých pásů vzrostly o více než 600 procent. A do země míří také klavíry, horské dráhy nebo tobogány.

V Severní Koreji během let postupně vznikala městská střední vrstva, která nashromáždila úspory, ale dosud měla jen omezené možnosti, za co je utrácet.

Za novou nabídkou zábavy však není jen snaha dopřát lidem o něco pohodlnější život. Režim tím zároveň získává možnost stáhnout část peněz, které dosud proudily přes neformální tržiště, zpět do oficiální ekonomiky a pod svůj dohled.

Ještě před třiceti lety nevznikalo soukromé podnikání v Severní Koreji z vůle režimu, ale z čiré nouze.

Když se v 90. letech během ničivého hladomoru zhroutil státní přídělový systém, lidé si museli hledat vlastní způsoby obživy. Začali směňovat a prodávat potraviny, oblečení i další zboží a po celé zemi postupně vyrostla tržiště známá jako jangmadang.

Z provizorního způsobu přežití se časem stala jedna z nejdůležitějších součástí severokorejské ekonomiky. Tržiště umožnila lidem vydělávat mimo státní systém, reagovat na nabídku a poptávku a obchodovat se zbožím, které oficiální distribuční síť nedokázala zajistit.

Kim Čong-un jejich existenci po nástupu k moci do značné míry toleroval. Úplně je odstranit ani nemohl – stát dlouho nebyl schopen nabídnout obyvatelům dostatek zboží vlastní cestou.

Podle údajů citovaných serverem 38 North fungovalo v roce 2022 v zemi více než 400 oficiálních tržišť. Vztah režimu k soukromému obchodování se však mění.

Úřady stále přísněji kontrolují obchodní licence a původ zboží, omezují pouliční prodej a zužují nabídku toho, co lze na tržištích prodávat. Zboží musí být registrované a jeho pohyb stát v některých případech sleduje pomocí čárových kódů.

„Sortiment, který lze na trzích prodávat, se výrazně zúžil,“ popsal jeden ze zdrojů organizace AsiaPress, která má spolupracovníky uvnitř země. Od ledna roku 2023 byl na trzích zakázán například prodej rýže, kukuřice a dalších obilovin. Místo toho se přesunul do státních monopolních prodejen potravin.

Režim zároveň buduje vlastní alternativu. Státní obchody mají širší nabídku než v minulosti a podle zdrojů AsiaPress už někde zákazníky lákají i na slevové akce nebo dárky.

Část spotřebitelů se proto z tržišť skutečně přesouvá do oficiální maloobchodní sítě. Jangmadang si však stále drží výhody, které státní obchody nabídnout neumějí – například smlouvání nebo možnost nakoupit na dluh.

Právě tržiště přitom pomohla vytvořit společenskou vrstvu, kterou dnes Kimův režim potřebuje.

Vedle tradičně privilegovaných státních a stranických úředníků, vojáků či zaměstnanců významných podniků vyrostla nová skupina obchodníků, podnikatelů a vzdělaných profesionálů, kteří vydělávají v částečně tolerovaném soukromém sektoru.

Vztah režimu a nové podnikatelské vrstvy je proto do značné míry symbiotický - stát jejich kapitál potřebuje, zároveň ale nechce připustit, aby se stal zdrojem skutečné ekonomické nezávislosti.

Tato klientela je ve městech stále viditelnější. Přibývají kavárny, nákupní centra, kosmetické salony nebo zařízení pro volný čas a roste vlastnictví ledniček, praček, klimatizací či elektrických kol. Více peněz míří také do soukromého doučování, zdravotní péče a zábavy.

S rostoucím bohatstvím však režimu vznikl nový problém. „Střední třída čítající zhruba osm milionů lidí má úspory, ale nemá kde je utratit,“ popsal pro Reuters Rüdiger Frank, profesor z Vídeňské univerzity.

„Kimovou odpovědí je spotřeba,“ vysvětluje Frank. Pomáhá podle něj snižovat frustraci obyvatel, odvádí peníze od spekulací se základními potravinami a současně podporuje domácí ekonomickou aktivitu.

Mění se i způsob, jakým Severokorejci peníze utrácejí. Počet mobilních předplatných vzrostl přibližně na sedm milionů, tedy na téměř třetinu populace. Přibývá uživatelů smartphonů a mobilních platebních systémů. I to režimu umožňuje převádět další část ekonomické aktivity z hotovostního a obtížně kontrolovatelného prostředí do systému, nad kterým má větší dohled.

Sauny, bazény, herny, sportovní centra nebo nové restaurace dnes přibývají i mimo Pchjongjang. Nejvýraznějším symbolem nové severokorejské spotřeby je plážové letovisko Wonsan Kalma, které režim otevřel v létě roku 2025.

Na první pohled může působit jako další výkladní skříň určená především zahraničním návštěvníkům, podle Rüdigera Franka je však jeho skutečný význam jinde. Obří komplex s kapacitou zhruba 20 tisíc rekreantů je podle něj pravděpodobně určen především samotným Severokorejcům.

Podle serveru 38North organizovaný volný čas v minulosti využívaly různé autoritářské a socialistické režimy. Dovolená mohla fungovat zároveň jako odměna za pracovní výkon a loajalitu, způsob, jak posílit vztah občana ke státu, i nástroj společenské kontroly. Velké rekreační komplexy navíc umožňují soustředit návštěvníky do jednoho státem spravovaného prostoru.

Turismus navíc může odsávat přebytečnou kupní sílu a současně pomáhat stabilizovat ekonomiku v době, kdy je v oběhu více peněz než možností, za co je utratit.

Zdá se přitom, že poptávka skutečně existuje. Daily NK na základě zdrojů uvnitř země popisuje Wonsan Kalma jako místo, o kterém se mezi Severokorejci mluví a kam se ti, kteří si to mohou dovolit, snaží vyrazit. Intenzivní státní propagace se podle serveru spojila s pozitivními zkušenostmi prvních návštěvníků a vytvořila dojem, že jde o místo, které by měl člověk alespoň jednou za život vidět.

„Jeden místní kontakt mi dokonce řekl, že když tam vzal svou rodinu, několik členů muselo sdílet dvoulůžkový pokoj, protože všechno ostatní už bylo vyprodáno,“ uvedl Rowan Beard, spoluzakladatel cestovní kanceláře Young Pioneer Tours.

„Mezi lidmi se říká, že pokud máte peníze, je to opravdu tak skvělé, jak se říká,“ uvedl zdroj Daily NK. „Všechno potřebné pro stravování, ubytování a zábavu je k dispozici a můžete si to užít, aniž byste se museli starat o to, co si myslí ostatní. Lidé, kteří tam ještě nebyli, jsou velmi zvědaví.“

Chvála na letovisko se však šíří i mezi těmi, pro které zůstává každodenním problémem cena základních potravin.

Podle návštěvníků je běžné, že denní útrata v letoviscích přesáhne 100 dolarů - v ceně nejsou nákupy suvenýrů, náklady na ubytování a dopravu. Někteří se snaží ušetřit alespoň tím, že se stravují a nocují mimo areál resortu.

I v tom ale pro režim existuje riziko. Historická zkušenost, na kterou Frank upozorňuje, ukazuje, že státem organizovaný volný čas nemusí automaticky vytvářet dlouhodobou loajalitu. Jakmile si lidé na možnost dovolené a kvalitnější služby zvyknou, přestanou je vnímat jako privilegium a začnou požadovat více – lepší ubytování, větší výběr nebo větší svobodu.

Proměna je o to nápadnější, že probíhá v zemi zatížené jedněmi z nejtvrdších mezinárodních sankcí na světě. Severokorejská ekonomika podle jihokorejské centrální banky v roce 2025 vzrostla o 3,5 procenta. Šlo o třetí rok v řadě, kdy její růst přesáhl tři procenta.

K oživení přispívají i nové zdroje příjmů režimu. Jihokorejští analytici mezi nimi zmiňují krádeže kryptoměn, vývoz uhlí a dalších surovin či prohlubující se ekonomickou a vojenskou spolupráci s Ruskem.

Institut pro strategii národní bezpečnosti se sídlem v Soulu odhaduje, že zapojení Severní Koreje do ruské války proti Ukrajině jí mezi srpnem 2023 a prosincem 2025 mohlo přinést až 14,4 miliardy dolarů.

A v neposlední řadě - čím více příjmů dokáže země získávat navzdory sankcím a čím více ekonomické aktivity dokáže vytvořit doma, tím menší je její potřeba usilovat o zmírnění sankcí výměnou za návrat k jaderným jednáním se Spojenými státy.