Článek
Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.
„Diplomatický partner, ekonomický konkurent a systémový rival.“ Tak se o Číně v roce 2019 psalo ve strategických dokumentech Evropské unie. Stávající geopolitická realita však otevírá otázky, která z těchto rolí evropsko-čínským vztahům právě teď dominuje. A to zejména ve chvíli, kdy se evropské a čínské špičky připravují na čtvrteční summit, který by měl připomenout 50 let trvající evropsko-čínské vazby.
Už jen samotné plánování poukazuje na to, že to, co by se na papíře mohlo zdát jako vřelá oslava několik desetiletí trvajících vztahů, bude ve skutečnosti spíše akce, která nepřekročí hranice symbolického setkání vycházejícího z diplomatických zvyklostí.
Čínská strana si totiž vydobyla řadu změn, které budí pochybnosti, jak Peking celý summit, potažmo samotné vztahy s Evropskou unií, ve skutečnosti vnímá. Západoevropská média mají v odpovědích jasno – příliš vážně ne.
Brusel odmítli a Peking zkrátili
Poslední setkání evropských a čínských špiček se konalo v prosinci 2023 v Pekingu. V diplomacii je zvykem, že se země v pořádání summitů střídají, letošní setkání se ale uskuteční opět v čínském hlavním městě. A už v tom se může znatelně odrážet současný vztah Číny k evropským partnerům.
Prezident Si Ťin-pching totiž odmítl pozvání šéfky Evropské komise Ursuly von der Leyenové do Bruselu. Navíc původně měl summit trvat dva dny, ovšem čínská strana jej nechala osekat pouze na jeden. K tomu dokonce ani není jasné, jestli se schůzek čínský prezident vůbec zúčastní, nebo nechá diplomatické záležitosti pouze na premiérovi Li Čchiangovi.
Summitu by se z evropských lídrů měla zúčastnit Ursula von der Leyenová a předseda Evropské rady António Costa.
Předseda Evropské rady António Costa.
Chladné vztahy mohou na první pohled působit poměrně překvapivě. Ještě před pár týdny totiž von der Leyenová mluvila o tom, že by se EU měla pokusit navázat vřelejší partnerství s komunistickou velmocí. Nyní ale razí k Pekingu citelně ostřejší postoj.
První dáma Unie se před nedávnem tvrdě opřela do Číny kvůli jejímu monopolu na zpracovávání vzácných surovin, konkrétně lithia a kobaltu, které jsou zásadní pro výrobu moderních technologií. Podle von der Leyenové totiž Peking využívá své dominantní postavení v odvětví jako páku při jednáních.
„Čína má úplně jiný systém. Ta země má unikátní nástroj, jak obcházet pravidla, který jim umožňuje zaplavit trh jejich nadbytkem – ne, aby posílili svůj průmysl, ale aby zaškrtili mezinárodní konkurenci,“ zkritizovala tvrdě čínské praktiky.
Ostře na Čínu, obměkčit Trumpa
Ostrá vyjádření von der Leyenové patrně souvisela s rétorikou prezidenta USA Donalda Trumpa vůči Bruselu. Podle šéfa Bílého domu Evropa Spojené státy pouze využívá, a tak ohlásil cla na dovoz zboží z Evropy ve výši 30 procent, která by měla začít platit už od 1. srpna.
Von der Leyenová ale bitvu o transatlantické přátelství nevzdává a například podle serveru Politico se ostrými komentáři na adresu Číny snažila naklonit si právě amerického prezidenta. Šéfka Evropské komise směrem k USA opakovaně volí smířlivý tón a usiluje o jednání, která by Trumpovu rétoriku obměkčila.
Kritika Číny se tak zdála jako jeden ze způsobů, jak citlivý vztah alespoň o trochu zlepšit - Čína je totiž pro Spojené státy dlouhodobě konkurentem číslo jedna.
Co se děje mezi Trumpem a Evropou
Americký prezident Donald Trump, který do svého druhého funkčního období v Bílém domě nastoupil v lednu, se netají, že podle něj evropské země Spojené státy pouze využívají.
Dlouhodobě směřoval kritiku také vůči členským zemím NATO - často oprávněně - s tím, že nevydávají na obranu dost, zatímco USA své závazky plní. V červnu se ale aliance dohodla na zvýšení výdajů.
Nejvíce vyostřené debaty se v posledních měsících vedou ohledně ekonomického rozměru vztahu. Trump totiž Evropě - stejně jako dalším státům - opakovaně hrozí cly. V dubnu na Evropu uvalil tarify v několika vlnách, na poslední chvíli si ale rozhodnutí rozmyslel a cla na tři měsíce pozastavil.
Poznámky von der Leyenové podle očekávání nebyly v Pekingu přijaty dobře a čínské ministerstvo zahraničí jí vzkázalo, že by mělo být její „myšlení přehodnoceno“.
Dalším ožehavým tématem v čínsko-evropském vztahu je pak dovoz elektroautomobilů z Číny do Evropy. Ta jsou v současnosti zatížena vysokými cly v průměru ve výši 35 procent, která na ně uvalila EU minulý podzim s argumentem, že čínské firmy mají v Evropě podstatně transparentnější podmínky než ty evropské v Číně a že Peking, jednoduše řečeno, nehraje fér.
Už tehdy Čínu cla zabolela. Země totiž platí za předního vývozce technologií – nejen aut, ale i solárních panelů či elektrobaterií.
Výhody bez ústupků
Podle expertky na evropsko-čínské vztahy z institutu Bruegel Alicie García-Herrero je nynější chladný přístup Číny ovlivněný mimo jiné právě tím, že si Evropa brání vlastní trh. Peking by si ideálně představoval, že získá do Evropy neomezený přístup.
Což je však něco, co mu Evropa z ekonomických důvodů prostě nemůže dát – zpřístupnění trhu by ublížilo evropské produkci. A to nejen kvůli velkému množství často extrémně levného zboží z Číny, ale i proto, že Peking naopak odmítá čínský trh plně otevřít Evropě.
„Čína očekávala, že dostane výhody, ale nebude muset dát nic nazpátek,“ popisuje expertka taktiku, která není pro čínskou stranu ničím novým. Podle ní špičky komunistické velmoci počítaly s tím, že Evropa cla na elektroauta sníží, nebo rovnou úplně zruší.
Proč by ale na něco takového měla Evropa přistoupit? Čínská vypočítavost sází podle expertky na špatný stav současných vztahů evropských zemí a Spojených států, který zprvu skutečně hnal evropsko-čínské sbližování kupředu. Evropa je totiž nucena vyhledávat alternativní obchodní partnery pro případ, že transatlantické spojenectví, na které EU i Spojené státy spoléhaly desítky let, opravdu zlomí.
Čína se tak podle García-Herrero snaží využít evropské zranitelnosti. „Evropskou unii totiž vidí jako oslabenou vlivem antievropské politiky Donalda Trumpa. Řekli si, že je Evropa osamělá a že musí jen ukázat milou tvář a všechno bude jednoduché,“ hodnotí. Zároveň se podle ní Čína navíc snaží zneužít Evropu jako páku proti USA, se kterými dlouhodobě soupeří a nyní se nachází v otevřené obchodní válce.
Expertka předpovídá, že by Čína také mohla Evropě nabídnout debatu o klimatu, pro kterou mají evropští lídři slabost. „Je to past. Chtějí komuniké o klimatu, ale to je pro Trumpa, ne pro nás. Čína chce říct, že s Evropou pokračuje v klimatické politice, ale Spojené státy ne,“ upozorňuje. „Navázání dobrých vztahů v budoucnu nevidím. Čína se nezmění,“ dodává.
