„Nepřítel zevnitř.“ Trump vyrábí permanentní krizi a posiluje vlastní moc

„Musíme vyřídit nepřítele zevnitř, než se vymkne kontrole,“ vyzval americký prezident Donald Trump na konci září vedoucí představitele resortu obrany na velkém shromáždění ve Virginii. „Vnitřní města jsou velkou součástí války,“ prohlásil. „Nikdy nebudu váhat chránit naše lidi před hroznou pohromou, která se odehrává uvnitř.“

Navrhl také, aby vojáci upřednostňovali domácí hrozby před zahraničními nepřáteli a soustředili se na americká města. Například Portland v Oregonu už přirovnal k „válečné zóně“ a navrhl, aby armáda použila „nebezpečná“ americká města jako „výcvikové tábory“.

Pokud však hovoří o válečné zóně, z amerických měst ji dělá v první řadě on. Bezprecedentně a proti názoru předních ústavních právníků nasadil ozbrojené složky - Národní gardu - uvnitř federace. Poprvé v červnu v kalifornském Los Angeles, poté také v Memphisu v Tennessee, v hlavním městě Washingtonu a naposledy také v Chicagu. Tam gardisté z Texasu operují, ačkoliv místní představitelé dali jejich nasazení k soudu.

Trump oznámil také záměr Národní gardu poslat do tří měst v Louisianě - New Orleans, Baton Rouge a Shreveportu. Ve zmíněném Portlandu mu krok zamítl soud.

Nasazení jednotek Národní gardy směřuje výhradně do tzv. modrých měst, tedy metropolí, v nichž tradičně volební úspěchy zaznamenávají demokraté. Administrativa argumentuje, že vojenská síla je potřebná k řešení kriminality a k podpoře federálních agentů pověřených prováděním Trumpova agresivního tlaku na deportaci podezřelých nelegálních imigrantů.

Federální soudy to vidí jinak a už padly první rozsudky - v Portlandu nasazení ozbrojenců justice již dvakrát zablokovala, v Los Angeles pak na začátku září soud rozhodl, že tamní nasazení jednotek porušilo zákon. Chicago i stát Illinois se též soudí, ovšem rozsudky zatím nepadly.

Prezident přesto stupňuje tlak. Nejen, že se snaží obcházet vyjádření představitelů jednotlivých států, jimž pravomoci nad Národními gardami náleží, ale nyní zmínil už i možnost odvolat se na zákon o povstání z roku 1807.

„Máme zákon o povstání z určitého důvodu,“ řekl Trump novinářům v Oválné pracovně a označil jej za „způsob, jak obejít“ odpor úředníků a poznamenal, že by jej uplatnil, kdyby to bylo nutné. Popsal podmínky, za kterých by podle svých slov tento zákon použil – například „kdyby byli zabíjeni lidé, a soudy, starostové nebo guvernéři by nás zdržovali“.

„Už byl uplatněn dříve,“ dodal později a následně naznačil, že by zvážil jeho použití při federálním zásahu v Chicagu. „Chicago je skvělé město, kde je spousta kriminality, a pokud guvernér nedokáže svou práci, uděláme ji my.“

Nasazování armády přímo v USA není příliš prozkoumanou oblastí. Každopádně zásadní jsou dva předpisy - hlava 10 Amerického zákoníku (United States Code), která upravuje možnost federalizace Národní gardy, a velmi starý zákon z roku 1878 nazvaný Posse Comitatus Act. Ten americké armádě obecně zakazuje podílet se na prosazování práva v civilním sektoru. A právě s odvoláním na něj kalifornské soudy Trumpovy příkazy Národní gardě v Los Angeles označily za nelegální.

Zákon o povstání by však Trumpovi dal mnohem větší pravomoci - za určitých podmínek mu umožňuje použít armádu, pokud to považuje za nezbytné k prosazení zákona nebo potlačení povstání.

Text předpisu uvádí, že může být uplatněn na žádost státu, nebo z vlastní vůle prezidenta, pokud se domnívá, že „nezákonné překážky, sdružování nebo shromažďování nebo vzpoura proti autoritě Spojených států znemožňují prosazování zákonů v jakémkoli státě běžným soudním řízením“.

Tyto podmínky jsou však podle ústavních právníků vágní a do značné míry ponechány na výkladu. „Zákon o povstání umožňuje použití vojenských sil za účelem potlačení rebelie, nebo invaze. Nicméně vykládá se to spíš restriktivně,“ uvádí profesorka Bernadette Meylerová, která přednáší americké ústavní právo na Stanfordově univerzitě. Upozorňuje také, že je nutné se dívat na precedenty – tedy příklady z minulosti, kdy byl zákon již aplikován.

Naposledy - a mluví o tom i sám Trump - to bylo v roce 1992, kdy George Bush starší vyslal vojenskou pomoc při potlačování nepokojů v Los Angeles po procesu s Rodney Kingem. Nicméně učinil tak na žádost tehdejšího guvernéra Kalifornie.

Existuje jen hrstka případů, kdy tak úřadující prezident učinil proti vůli státních předáků: Třeba když republikán Dwight D. Eisenhower v roce 1957 vyslal 101. výsadkovou divizi do Little Rocku v Arkansasu, aby potlačil odpor proti integraci Central High School, nebo když demokratický prezident Lyndon B. Johnson v roce 1965 vyslal vojáky na ochranu demonstrantů za občanská práva do Montgomery v Alabamě.

„Vždy, když byl zákon použit v minulosti, bylo to v reakci na situace, které byly mnohem extrémnější než ty, které v současné době vidíme v Portlandu nebo Chicagu,“ říká Meylerová pro Seznam Zprávy. „Tehdy došlo k tak rozsáhlým nepokojům, že federální orgány fakticky nemohly vykonávat své funkce a bylo nutné zasáhnout armádou,“ dodává.

To nyní neplatí – protesty proti Úřadu pro imigraci a cla (ICE) a potyčky demonstrantů s jeho agenty chod státních ani federálních orgánů neparalyzují.

K uplatnění zákona o povstání by bylo nutné podniknout určité kroky. Nejprve by prezident musel vydat prohlášení, které vyzývá domnělé výtržníky, aby se rozešli, poté by bylo nutné podepsat výkonný příkaz, který by uplatňoval pravomoc tohoto zákona. I poté by vláda zřejmě čelila řadě soudních sporů, kde budou žalobci její právní interpretaci zákona zpochybňovat.

Administrativa se hájí slovy o ochraně. „Vy to prezentujete tak, jako by prezident chtěl převzít americká města pomocí armády,“ odpověděla tisková mluvčí Bílého domu Karoline Leavittová na kritické dotazy médií. „Prezident chce pomoci těmto místním vůdcům, kteří byli při zajišťování bezpečnosti svých měst zcela neúčinní,“ dodala.

Odborníci však o avizovaných záměrech pochybují. „Zdá se, že jde převážně o zástěrku, nebo je to přinejmenším motivováno více politikou než potřebou v terénu,“ citoval server Politico Chrise Mirasolu, předního amerického odborníka na právo národní bezpečnosti.

Je však důležité zopakovat, že jde o zcela nevyžádanou pomoc. Zmínění vůdci se proti ní naopak aktivně vymezují. Demokratický starosta Chicaga Brandon Johnson označil Trumpovy kroky za bezohledné a nebezpečné. J. P. Morrell, předseda městské rady New Orleans, kam mají ozbrojenci teprve dorazit, se zase obává, že napětí by mohlo podkopat pokrok, kterého neworleanská policie dosáhla při obnovování důvěry komunity po letech nepokojů.

Na břehu Mexického zálivu není nasazení Národní gardy ničím novým. S ohledem na to, že město leží v oblasti častých hurikánů, gardisté tam po nich pomáhají s eliminací následků. To je ostatně v americké právní realitě jejich obvyklé poslání.

Existují tak i obavy, že nasazení ozbrojenců vycvičených převážně k zásahům u přírodních katastrof ke sporným situacím, na něž nebyli připraveni, může vyvolat řadu problémů. Média často připomínají příklad střelby na Kent State University v Ohiu v roce 1970, kdy jednotky Národní gardy zahájily palbu na studenty protestující proti válce ve Vietnamu a čtyři zabily - zpětným hodnocením kvůli nepřipravenosti na podobné situace a nejasným zadáním.

Jakýmkoli excesům by navíc mohlo nahrávat prezidentovo burcování, rétorika o „vnitřních nepřátelích“ a návrh, že by se vojáci mohli v amerických městech cvičit na válku.

„Četná nasazení v amerických městech rozhodně povedou k rozkolu mezi armádou a americkým lidem,“ řekl deníku Washington Post Randy Manner, dvouhvězdičkový armádní generál v důchodu a bývalý zástupce velitele Národní gardy. „Národní garda vždy pomáhala občanům v nouzi. Nyní tato vláda využívá armádu ke sledování amerického lidu, a to zejména velmi cíleným způsobem, a to v modrých městech a zejména u lidí odlišné barvy pleti,“ dodal s tím, že to nakonec ovlivní nábor a to, kdo se rozhodne sloužit.

Podle říjnového průzkumu společnosti YouGov většina Američanů, konkrétně 58 %, s Trumpovým nasazením národní gardy ve městech nesouhlasí. Statistiky kriminality navíc k září ukazují ve většině dotčených měst meziroční pokles.

I samotný výběr měst je minimálně sporný - nejen, že jde zpravidla o města demokratická, ale zároveň pouze dvě z nich – Memphis a New Orleans – figurují v žebříčcích kriminality na předních místech první dvacítky nejnebezpečnějších měst.

Trump a jeho okolí si ostatně celkově zahrávají s důvěrou veřejnosti v tradiční instituce demokratického státu. A to nejen v ozbrojené složky, ale i v soudní soustavu - třeba když šéf štábu Bílého domu Stephen Miller, architekt Trumpovy imigrační strategie, obvinil federálního soudce, který zablokoval nasazení v Portlandu, z „legálního povstání“.

S hromaděním soudních sporů projevili Trumpovi úředníci pohrdání soudci a rozhodnutími, s nimiž nesouhlasí, ale dosud se vyhýbají přímé konfrontaci, která by podle právních expertů mohla způsobit skutečné škody.

Soudní moc je totiž to jediné, co chrání vedení měst před Trumpovou snahou rozšířit prezidentské pravomoce na jejich úkor. Republikány ovládaný Kongres totiž reálně žádnou brzdu pro prezidenta nepředstavuje.

Přibývající města na Trumpově seznamu a vyhrožování obcházením soudů dává kritikům další argumenty, že to je to, co je Trumpovým skutečným cílem. Nejde přitom jen o jednotky v ulicích, ale také o Trumpovy škrty ve financování.

Bílý dům nedávno zrušil, nebo odložil financování klíčové infrastruktury, dopravy a projektů čisté energie ve městech vedených demokraty. To navíc ke škrtům v Medicaid, SNAP a dalších federálních programech, které udělají díru v místních rozpočtech - a to přesto, že města jsou hospodářskými motory USA. Loni metropolitní oblasti představovaly 90,8 % ekonomického výkonu země, zaměstnávaly 88,2 % Američanů a obývalo je 86,4 % populace. Příjmy, které města generují, navíc podporují venkovské oblasti a menší města.

Prezident každopádně našel novou linii své vnitřní politiky - mluví o vnitřních nepřátelích a obviňuje velká města, která jsou vesměs řízená jeho oponenty. Osmnáct z dvaceti největších amerických měst má demokratické starosty. Antiurbanismus je v USA silnější než kdy dřív i proto, že tímto směrem vede hlavní dělící linie americké společnosti - nikdy, jak dokazuje třeba studie Univerzity v Cambridge, nebyly politické a ideologické rozdíly mezi metropolemi a venkovem tak velké.

Právní experti varují, že Trump může mít zájem vyvolat nebo zveličovat vnitřní krizi, aby legitimizoval přijetí mimořádných opatření či ustanovení nového právního stavu. V Trumpově druhém mandátu se stalo naprosto běžné tvrzení o „národním stavu nouze“, které prezidentovi umožňuje vládu v permanentním krizovém režimu a de facto autoritářském stylu.

Zapadá to do Trumpova širšího modu operandi - nouzové pravomoci již zneužil k zavedení celních opatření po celém světě a k přesměrování energetické produkce USA na fosilní paliva. V obou případech obešel Kongres.

Nicméně jak podotýká Meylerová: „Nouzová opatření jsou určena pro náhlé, neočekávané krize, které nelze řešit běžnými prostředky vlády. V žádném případě ne pro prosazování vlastních politických cílů.“