Nizozemský problém, který může zahýbat eurovolbami: zakázaný kravský hnůj

/od zvláštního zpravodaje v Nizozemsku/

Rovinatou krajinu plnou zeleně a vodních kanálů protíná úzká silnice připomínající spíš cyklostezku. Právě zde, v okolí malebného města Gouda, vznikají světově proslulé sýry. Několik farem sídlí i v okolí vesnice Stolwijk, která leží šest kilometrů jihovýchodně od Goudy.

Na první pohled idylická venkovská krajina ale skrývá obří problémy, které začaly už před pěti lety. Masivní protesty farmářů se od té doby v Nizozemsku pravidelně opakují, naposledy blokovali zemědělci svými traktory hlavní silniční tahy letos v únoru. Jako důvod uvedli nízké výkupní ceny, rostoucí náklady, levné dovozy a ekologické předpisy Evropské unie.

Před blížícími se volbami do Evropského parlamentu je jasné, že zemědělství bude v zemi jedním ze stěžejních témat. „Ano, volebním tématem už samozřejmě je. Evropská komise sice po posledních protestech po celé Evropě vyšla farmářům vstříc a učinila nějaké ústupky, v příštích týdnech se ale téma ještě určitě vrátí,“ řekl v rozhovoru pro Seznam Zprávy jeden z představitelů farmářské asociace LTO, která sdružuje na 35 tisíc členů.

Zatímco v zemích střední a východní Evropy zemědělci řeší více dovozy obilí z Ukrajiny, Nizozemci mají hlavní starost jinou: „Potýkáme s obrovským problémem, kterým je hnůj, máme ho moc. Příští rok ho můžeme dát na pole méně než teď a v dalším roce už musíme splnit direktivu EU. Měli jsme tu tzv. dusíkatou krizi, tohle se k ní ale ještě přidává. Farmáři a zejména výrobci mléka se tak dostávají pod tlak, protože hnůj – místo aby se dal na pole – se musí sebrat a odvézt. Kvůli tomu pak farmáři přicházejí o zisky a nejsou pak schopní dlouhodobě fungovat,“ říká člen LTO, který si nepřál být jmenován.

Jeho slova potvrzuje i Klaas Graveland, jeden z farmářů ve Stowijku. Muž, jenž na svých pozemcích chová 85 krav a 35 telat, považuje protesty za nezbytné. Současná situace podle jeho slov není vůbec dobrá: „Největší problém je s kravským hnojem, musím ho shromáždit a dopravit k jiným farmářům, což mě stojí 25 tisíc eur ročně. Na svoji půdu můžu dát jen 250 kilo hnoje na jednu krávu, nebo musím vyrábět hnojivo,“ vysvětluje.

Převážet hnůj k jiným farmářům, které živí třeba rostlinná výroba, ho nutí úřady - v zemi je totiž kvůli přílišnému množství dusíku v půdě část pozemků (i podzemních vod) znehodnocená tak, že na nich ani nelze stavět. Dusíkatou krizi odborníci přirovnávají ke krizi kyselých dešťů v 80. letech minulého století.

Farmář vidí hlavní chybu na straně nizozemské vlády, i když současná pravidla jdou z části za ní a zčásti za direktivou EU. „Brusel není tak striktní, jak nám říkají,“ myslí si. Koho bude volit v červnových volbách, ještě neví. Posledního vítěze parlamentních voleb, krajně pravicového politika Geerta Wilderse, rád nemá, je ale přesvědčen, že by teď měl ukázat, co umí a že by jeho voliči neměli být úplně opomíjeni.

Wilders, jehož vítězství liberální část země vyděsilo, to má u farmářů těžké. Hodně z nich by sice souhlasilo s jeho konzervativním pohledem na klimatické změny, méně už ale s jeho názory na migraci. Mnohé farmy totiž závisejí na mobilní pracovní síle ze zahraničí, proto pro většinu z nich Wildersova Strana pro svobodu nepřipadá v úvahu.

Výše zmíněná dusíkatá krize vyvolaná přílišným uvolňováním čpavku z kravského hnoje a vůbec nadměrnou přítomností dusíku v půdě dokonce vedla ke vzniku úplně nové politické strany – Farmářského občanského hnutí (BBB). Ta sice výrazně bodovala v loňských provinčních volbách, v listopadových volbách do parlamentu ale nakonec navzdory očekávání obsadila jen sedm křesel. Nyní její vůdci vyjednávají s Wildersem a dalšími stranami o sestavení koaliční vlády.

Hlasy farmářů ve volbách se tak rozdělují kromě BBB také mezi liberály (VVD), novou konzervativní stranou NSC a křesťanské demokraty (CDA).

Dusíkatá krize a nutnost snižování emisí v zemědělství vedla vládu dokonce k rozhodnutí odkoupit celkem 3500 farem. V Nizozemsku je zemědělská půda na rozdíl od Česka rozdělena spíše mezi malé farmáře, obřích koncernů tu moc nemají. „LTO si myslí, že odkup je dobrá cesta. Farmáři by ale měli dostat také šanci pořídit si nové technologie, díky nimž by snížili své emise a mohli v práci pokračovat. Je to velké rozhodnutí a myslíme si, že byste před ním měl dostat ještě další možnosti. Slíbili nám to, ale ještě stále na to čekáme,“ říká představitel asociace s tím, že akce už začala. Prodej farem státu prý nyní zvažuje asi tisícovka provozovatelů.

Skutečnost, že v Nizozemsku hospodaří spíše malí farmáři, vede i k větší spokojenosti s penězi z Bruselu, menším podnikům nevadí ani změny vedoucí k ekologičtějšímu zemědělství. Soubor ekologických politik známý jako Green Deal, který chce třeba část české politické scény zrušit, tak zde berou jako fakt: „Není otázkou, zda Green Deal chceme, nebo ne, protože většina z něj už byla přijata a uvedena do praxe. Je to fakt, se kterým se musíme naučit žít,“ říká člen LTO s tím, že se ale některé části Green Dealu, jako je zákon o obnově přírody, stále ještě projednávají.

Naději nicméně nizozemští farmáři vidí v tom, že příští Evropská komise by se měla místo regulací na ochranu klimatu soustředit spíše na potravinovou bezpečnost, jež bude jednou ze strategických priorit pro období 2024 až 2029.