Pan Titanic zemřel tam, kde byl šťastný. S nejhorším počítal

Přezdívalo se mu „pan Titanic“. K potopenému britskému parníku se poprvé vydal v roce 1987, jenom dva roky potom, co byl objeven. Vrak „nepotopitelné“ lodi sedmasedmdesátiletého Francouze fascinoval natolik, že se k němu za život vrátil více než třicetkrát.

Bývalý velitel francouzského námořnictva Paul Henry Nargeolet byl jedním z pěti pasažérů ponorky Titan, která v neděli vyrazila k vraku Titaniku. Výprava měla podle plánu trvat deset hodin, ale záhy se proměnila v drama, které po několik dní napjatě sledoval celý svět.

Asi hodinu a 45 minut po tom, co se plavidlo ponořilo do mořských hlubin, ztratilo spojení s okolním světem. Záchranná operace, která pravděpodobně vyšla na miliony dolarů, nakonec skončila nalezením trosek. Americká pobřežní stráž proto ve čtvrtek konstatovala smrt všech pasažérů.

Navzdory tragickým okolnostem, které úmrtí posádky provázely, Nargeoletově rodině a blízkým přináší částečně klid skutečnost, že jejich otec a přítel zemřel na místě, kde byl šťastný.

„Nejvíce se mu líbilo být v ponorce, (poblíž) Titaniku. Tam byl opravdu rád. Nejraději bych byla, kdyby (umíral) na místě, kde je velmi šťastný,“ uvedla Nargeoletova dcera Sidonie, krátce před tím, než záchranáři našli trosky Titanu a oznámili, že její otec je po smrti.

Podobně zareagoval i Nargeoletův nevlastní syn John Paschall. „Být u Titaniku během posledních chvil, i když je to tak syrové a čerstvé… Myslím, že je důležité, že strávil své poslední okamžiky v blízkosti místa, které pro něj tolik znamenalo,“ uvedl pro server CBS News s tím, že oceán byl pro jeho nevlastního otce druhým domovem.

Také Nargeoletův přítel Larry Daley, který je rovněž nadšeným průzkumníkem Titanicu, zastává stejný názor. „Samozřejmě, že je to srdcervoucí, když se tu zprávu dozvíte. Ještě před pár hodinami jsem doufal,“ sdělil stanici BBC. Dodal ale, že „přišel o život na místě, které tak miloval“, což „je svým způsobem symbolické“.

Jako ředitel podmořského výzkumu pro společnosti E/M Group a RMS Titanic, Inc. je Nargeolet považován za předního znalce místa vraku britského parníku. Jeho kolegové tvrdí, že u potopené lodi strávil více času než kdokoliv jiný a k vraku se podíval celkem pětatřicetkrát.

Po více než dvacetileté službě u francouzského námořnictva, kde to dotáhl na hodnost komandéra, Nargeolet v roce 1986 nastoupil do Francouzského institutu pro výzkum a využití moře, kde vedl hlubinné ponorky. V roce 1987, tedy dva roky po objevení vraku, se v této funkci podílel na první expedici k Titaniku.

„Bylo to naprosto neuvěřitelné,“ okomentoval Nargeolet s mnohaletým odstupem okamžik, kdy poprvé spatřil vrak lodi. „V ponorkách obvykle všichni mluví, je tam pořád hluk. Ale když jsme se přiblížili k přídi, všichni jsme ztichli. Byl jsem v úžasu,“ dodal.

Podle deníku The Guardian Nargeolet během let vedl hned několik expedic k potopené lodi, sám absolvoval desítky ponorů v ponorce a dohlížel na vyzvednutí stovek až tisíců artefaktů, včetně dvacetitunové části trupu Titaniku.

Paschall tvrdí, že riziko, které s sebou ponor do hloubky několika set metrů nese, jeho nevlastní otec „prostě přijal“. Tomu odpovídají i Nargeoletovy výroky, ze kterých vyplývá, že byl pravděpodobně s hrozbou smrti smířen.

„Jestli jste v hloubce 11 metrů nebo 11 kilometrů, pokud se stane něco špatného, výsledek je stejný,“ uvedl v roce 2019 v rozhovoru pro Irish Examiner. „Když jste ve velmi hluboké vodě, jste mrtví dřív, než si uvědomíte, že se něco děje, takže to prostě není problém,“ dodal.

Krátce předtím, než nastoupil do ponorky, která nakonec ztroskotala, Nargeolet údajně mluvil o tom, jak se těší na expedici na vyzvednutí dalších předmětů z vraku lodi. Má se uskutečnit příští rok.