Článek
Íránská delegace odjela do Islámábádu na rozhovory s Američany a požaduje, aby se příměří vztahovalo také na Libanon. To ale izraelský premiér Benjamin Netanjahu odmítá. Izrael tak přestal útočit na Írán, ale palba na Libanon pokračuje.
Zároveň nicméně Netanjahu nabídl Bejrútu přímá jednání, která by se měla odehrát ve Washingtonu za zprostředkování amerického ministerstva zahraničí.
Libanonská vláda nabídku přijala, ale jako podmínku pro trvalejší dohodu si klade klid zbraní a konec izraelských náletů.
Dlouhodobou podmínkou Tel Avivu je odzbrojení proíránského militantního hnutí Hizballáh, což libanonská armáda odmítá s tím, že by to mohlo v zemi vyvolat občanskou válku.
„V Libanonu je určitý posun. Občas vystoupí nějaký libanonský politik s tím, že je třeba jednat s Izraelem. Což by se ještě před pár lety nestalo, protože by se bál, že ho někdo zabije. A také je zjevné, že část libanonské společnosti je na Hizballáh naštvaná, ale je to názorově a v mnoha dalších ohledech velmi rozdělená a rozštěpená země,“ říká pro Seznam Zprávy expert na Blízký východ a komentátor Českého rozhlasu Plus Jan Fingerland.
Premiérův problém
Podle něj izraelský premiér Netanjahu hledá cestu k tomu, aby před volbami, které budou na podzim, dosáhl nějakého úspěchu.
„Má problém prezentovat se ve válkách jako úspěšný politik. Jeho obraz třeba v izraelských médiích je takový, že neuspěl v Gaze, Íránu ani Libanonu. Mnoho Izraelců ze severu země, blízko hranice s Libanonem, se bojí návratu domů, protože to není bezpečné. Potřebuje tak dosáhnout alespoň něčeho v situaci, kdy je zřejmé, že Američané jej tlačí k ukončení bojů,“ soudí Fingerland.
Izraelské údery na Libanon vyhnaly z domovů na jihu země přes milion lidí. Středeční nálet, už po začátku americko-íránského příměří, byl nejmohutnější za šest týdnů - zemřelo 303 lidí.
„Armáda se chystá zůstat v pohraničním pásmu, aby bránila Hizballáhu odpalovat rakety na sever Izraele. Potřebujeme kontrolovat libanonské území do hloubky pěti až deseti kilometrů, abychom dostali izraelské vesnice z dosahu palby Hizballáhu,“ řekl agentuře Reuters nejmenovaný představitel izraelské armády.
Tuto taktiku už Izraelci praktikují v Pásmu Gazy a v Sýrii. Armádu ponechali na téměř polovině území Gazy a rozšířili koridor, který ovládají na jihozápadě Sýrie. „Vytvářejí nárazníkové pásmo na jihu Libanonu, ale to už tam jednou měli a moc se neosvědčilo, takže se v roce 2000 stáhli. Podle mě nyní vlastně moc nevědí, co by měli s Libanonem dělat,“ říká Fingerland.
Volby se blíží
Jelikož v Izraeli skončil ve čtvrtek vzhledem k příměří s Íránem výjimečný stav, obnovují svůj normální provoz školy, úřady a také soudy. V neděli tak začne jeruzalémský soud znovu projednávat obvinění Netanjahua z úplatkářství a podvodu.
Americký prezident Donald Trump vyzval svůj izraelský protějšek Jicchaka Herzoga, aby Netanjahua omilostnil. Herzog to zatím odmítá, protože v Izraeli není zvykem udělovat někomu milost před vynesením rozsudku.
Netanjahu sedí v premiérském křesle po většinu času od roku 2009 a v říjnových volbách ho bude obhajovat. „Už byl tolikrát politicky pohřbívaný, tolikrát odepisovaný, že je zdráhám ho teď odepisovat,“ říká Fingerland.
„I když mu mnozí Izraelci připisují politickou vinu za útok Hamásu ze 7. října 2023 a považují to za jeho selhání, volby v Izraeli bývají těsné a záleží také na tom, kdo z potenciálních Netanjahuových koaličních partnerů se do parlamentu nedostane. Například podle posledních průzkumů by neprošla strana radikálního ministra financí Becalela Smotriče,“ pokračuje. „Je ale také potřeba vzít v úvahu, že mladší generace Izraelců jsou více pravicové než ty předchozí.“
Izraelci jsou rozhodně skeptičtí, co se týká budoucích mírových dohod. Podle loňského průzkumu agentury Pew Research Center jen 21 procent dotázaných věří, že je možná nějaká trvalá mírová dohoda mezi Izraelem a Palestinci.
Izrael a Hizballáh.
