Článek
Američtí a íránští vyjednavači by se už v pátek nebo sobotu měli sejít v pákistánské metropoli, aby se pokusili křehké čtrnáctidenní příměří přetvořit v trvalý mír.
Nebude to snadný úkol. Prezident USA Donald Trump dal najevo opatrný optimismus, ale podle veřejně dostupných informací přetrvávají mezi Washingtonem a Teheránem značné rozdíly. Íránci ostatně otevřeně řekli, že do Islámábádu pojedou s nedůvěrou.
Islámská republika tam ale podle zdroje agentury Reuters vyšle dva muže, kterým by se průlom mohl podařit. Oba mají podporu mezi íránskými konzervativci i reformátory a mají vazby na vlivné Revoluční gardy. Jde o předsedu parlamentu Mohammada Kálíbáfa a ministra zahraničí Abbáse Arakčího.
Spojené státy na ně podle zákulisních informací sází už delší dobu. Pákistán, který jednání zprostředkovává, podle Reuters už před časem přiměl Washington, aby dvojice zmizela z amerického a izraelského seznamu cílů. A to kvůli obavám, aby diplomaté měli v Íránu vůbec s kým jednat.
Americkou stranu by v Islámábádu měli zastupovat Trumpovi zvláštní vyslanci Steve Witkoff a Jared Kushner, kteří už se podíleli na předchozích rozhovorech. Spekuluje se také o účasti viceprezidenta J. D. Vance.
Seznam Zprávy připravily profily obou íránských vyjednavačů.
O zprostředkovatelské roli Pákistánu:
Abbás Arakčí: Bazarové metody a perfektní příprava
Íránský ministr zahraničí Abbás Arakčí.
Arakčí má s vyjednáváním s americkými diplomaty bohaté zkušenosti. Byl už u rozhovorů o dohodě o íránském jaderném programu z roku 2015, kterou pak Trump vypověděl během svého prvního mandátu. Už začátkem letošního roku jednal s Witkoffem a Kushnerem a absolvoval i spoustu rozhovorů v mezidobí.
Do diplomacie si přinesl metody, které zná dobře z dětství. Pochází z obchodnické rodiny a prý rád vyjednává jako na tržišti. Ví, že taková dohoda vyžaduje trpělivost a čas.
Podrobně to popsal ve své knize Síla vyjednávání, kde ale varoval před přeháněním v takovém vyjednávání. „Když prodáváte sníh na slunci, je zbytečné smlouvat víc, než je nutné,“ citovala z knihy agentura Reuters.
Západní diplomaté v Teheránu citovaní deníkem Financial Times (FT) si zároveň váží jeho taktu. Bývalí američtí představitelé, kteří s ním mají zkušenosti, zase v rozhovorech pro list The Wall Street Journal (WSJ) ocenili jeho profesionalitu, klid a pragmatismus. Vyznal se prý i v technických detailech jaderného programu.
Zároveň má ale podle nich temnou stranu. Občas se prý rozhodne přistoupit k výhrůžkám a rozmyslet si ústupky, u kterých už se zdálo, že na ně přistoupil.
Hlavní sporné body mezi USA a Íránem
Íránský jaderný program
Zřejmě hlavní důvod, kvůli kterému se Spojené státy rozhodly proti Íránu zasáhnout. Americký prezident Donald Trump už po loňské dvanáctidenní válce tvrdil, že íránský jaderný program byl „kompletně zničený“, teď Spojené státy tvrdí, že Teherán rozhodně několik let jadernou zbraň nevyrobí. Izrael a USA se při útocích zaměřily i na jaderné vědce.
Írán ale trvá na svém právu využívat jadernou energii a obohacovat uran právě pro energetické a také jaderné účely. Někde pod sutinami íránských jaderných zařízení také stále zůstává možná 440 kilogramů vysoce obohaceného uranu, USA by ho chtěly zničit.
Íránský raketový a dronový program
Spojené státy chtějí, aby Írán přestal vyrábět rakety dlouhého doletu a také, aby přestal dodávat střely a drony svým spojencům po Blízkém východě.
Írán v minulosti odmítal o svém raketovém programu vůbec diskutovat. Teď už je ale podle Američanů z velké části zničený: pryč je prý 80 % raketových zařizení, 80 % systému protivzdušné obrany i 90 % továren na zbraně.
Hormuzský průliv
Írán během války ukázal, že dokáže klíčovou námořní tepnu efektivně uzavřít a ovlivnit tak světové ceny ropy a tím celou globální ekonomiku. Této páky se nechce vzdát, pohrává si dokonce s myšlenkou, že by od lodí vybíral mýtné.
Trump zřejmě takové platby zcela nevylučuje. V rozhovoru pro stanici ABC připustil, že by je Spojené státy a Írán mohly vybírat společně. Pro samotné USA už má ropa z Perského zálivu malý význam. Poplatky by ale poškodily americké spojence v regionu i odběratele ropy po celém světě.
Libanon
Od oznámení příměří se liší informace, jestli je součástí dohody i válka mezi Izraelem a libanonským radikálním hnutím Hizballách, což je důležitý spojenec Íránu. Teherán trvá na zastavení bojů i na této frontě. Izrael ale trvá na likvidaci Hizballáhu a dál bombarduje Libanon. Washington zatím zřejmě stojí na straně židovského státu.
Bývalá americká diplomatka Wendy Shermanová pro WSJ vzpomínala, jak si na jednu stranu s Arakčím vzájemně ukazovali fotky vnoučat, ale pak Arakčí vedl „jednání ve stylu zákopové války“, až jí vzteky tekly slzy. Podle ní Arakčí v posledních hodinách jednání o jaderné dohodě znovu otevřel už vyřešenou záležitost.
Podobné zkušenosti listu popsali diplomaté ze zemí Perského zálivu. V týdnech před stávající válkou prý Arakčí v jednu chvíli Saúdům říkal, že Írán by v případě války zaútočil na Spojené arabské emiráty, které mají s Rijádem spory. Jindy ale za cíl označil i samotnou Saúdskou Arábii.
Během americko-izraelské války proti Íránu pak patřil Arakčí k íránským předákům, kteří předávali na Západ ostré vzkazy.
Uvnitř íránského establishmentu je diplomat vyhlášený svou středovou pozicí - vychází dobře s reformátory okolo prezidenta Masúda Pezeškjána i radikály z Revolučních gard a byl oblíbencem zabitého nejvyššího vůdce Alího Chameneího.
I to je jeho výhoda pro další vyjednávání. Jak před časem připomněly FT, když se domlouvala jaderná dohoda z roku 2015, měli na tom podíl zejména reformátoři (Arakčí tehdy zastával nižší pozici), což vedlo k jejich ústupu do pozadí, když pak dohoda zkrachovala.
„Arakčí se vyhýbá svárům politiky,“ poznamenal k tomu pro FT analytik Rahman Ghahremanpour, který měl blízko k dřívějším rozhovorům. „I zastánci tvrdé linie teď cítí, že mají v rozhovorech zastoupení, ne jako předtím, když se cítili vynechaní a ponížení.“
Má pověst člověka, který umí stavět mosty mezi různými frakcemi. „Vždy byl spíše člověk, který věci naplňoval. Ne někdo, kdo by utvářel politiku,“ zhodnotil jeho úkol pro WSJ specialista na Írán Ali Vaez z amerického think tanku International Crisis Group.
Arakčí je oddaný stávajícímu režimu. Během islámské revoluce v roce 1979 mu bylo 17 let a podporoval v ulicích nástup ajatolláhů. V 80. letech byl dobrovolníkem Revolučních gard a zúčastnil se íránsko-irácké války. Sám prý v minulosti přiznal, že jeho světonázor vznikal v té době.
Podle WSJ Arakčí nikdy nedal najevo podporu politickým nebo společenským změnám. Naopak veřejně podpořil pravidelné zásahy proti domácímu odporu. K Revolučním gardám má stále blízko, což pomáhá posilovat jeho vliv.
Mohammad Kálíbáf: Muž tvrdé ruky, který ví, jak držet moc
Předseda íránského parlamentu Mohammad Kálíbáf.
Vliv předsedy íránského parlamentu Mohammada Kálíbáfa v Íránu v průběhu války narostl s tím, jak Izraelci a Američané zabíjeli další vysoce postavené představitele. Server Politico už dříve napsal, že ho v Bílém domě vnímají jako „funkčního partnera“.
Kálíbáf býval velitelem vlivných Islámských revolučních gard, policejním šéfem, starostou Teheránu a čtyřikrát se ucházel o prezidentské křeslo. Od začátku války opakovaně komentuje její vývoj a přes média vysílá ostré vzkazy Spojeným státům i Izraeli a slibuje jim pomstu.
„Říkám těmto dvěma špinavým zločincům (Trumpovi a izraelskému premiérovi Benjaminu Netanjahuovi, pozn. red.) a jejich agentům: Šlápli jste na naše červené linie a musíte za to zaplatit,“ hřímal v jednom z projevů.
Kálíbáf je podle izraelského deníku Jerusalem Post (JP) skutečným „synem revoluce“. Když ajatolláhové v roce 1979 svrhli šáha a založili islámskou republiku, bylo mu 18 let. Krátce na to vstoupil k Revolučním gardám a během irácko-íránské války se stal jedním z velitelů.
„Toto vojenské pozadí zůstává základem jeho moci,“ poznamenává k tomu izraelský list. Revoluční gardy mají v Íránu dlouhodobě zásadní vojenskou i ekonomickou moc, na starosti mají i jaderný program.
„(Kálíbáf) byl vrstevníkem a blízkým spolupracovníkem zemřelého Kásima Solejmáního, což mu dává uvnitř Revolučních gard důvěryhodnost, jaké civilista nikdy nemůže dosáhnout,“ řekl pro JP Raz Zimmt, výzkumník z izraelského Institutu pro národně bezpečnostní studia.
Zmínil jméno bývalého šéfa Revolučních gard, který zemřel při americkém úderu v roce 2020, tedy v době prvního Trumpova mandátu. Režim ho dodnes oslavuje jako mučedníka.
O vlivu revolučních gard:
Jako velitel gardistů se Kálíbáf podílel na tvrdém potlačení studentských protestů v roce 1999. Spolu s dalšími předáky podepsal dopis tehdejšímu reformnímu prezidentu Muhammadu Chátamímu a vyhrožoval mu sesazením, pokud demonstrace nezastaví.
Poté se stal šéfem íránské policie, kdy opět prosazoval tvrdé zásahy proti odporu. Během jeho mandátu režim přitvrdil vůči novinářům nebo opozičním bloggerům. U potlačování protestů byl i jako starosta Teheránu.
Na radnici íránské metropole, kterou vedl dvanáct let, se Kálíbáf údajně zapletl do korupčních skandálů. Měl například organizovat prodej majetku předákům režimu. U svých příznivců si ale získal pověst „pragmatického konzervativce“, který dokáže řídit složitý úřad a má výsledky.
„Je velmi zkorumpovaný, ale v kontextu Blízkého východu to někdy znamená, že je to člověk, se kterým můžete skutečně jednat. Rozumí jazyku moci a zájmů, nejde mu jen o čistá náboženská dogmata,“ hodnotí jeho osobnost analytik Zimmt.
„Kálíbáf je typickým insiderem. Je ambiciózní a pragmatický, ale zároveň od základu oddaný zachování íránského islamistického pořádku,“ poznamenal zmíněný analytik Vaez před časem pro server Politico.
