Článek
S některými autory a jejich názory na válku Ruska proti Ukrajině nemá smysl polemizovat. Například s těmi, kteří z důvodů nenaplněnosti svých životních ambicí nebo zahořklé ublíženosti podporují Rusko, protože ta země reprezentuje jejich touhu po nějaké pomstě.
Někteří Češi by jistě byli rádi, kdyby Rusko na Ukrajině jasně zvítězilo a šířilo se dál i do Česka, protože to vidí pohledem biblického citátu svatého Matouše: „Mnozí první budou poslední a poslední první.“ Jinými slovy doufají, že nový řád ovlivněný nebo vytvořený Ruskem pro ně bude lepší. Prostě Rusové udělají pořádek.
Politologa Ondřeje Slačálka do této skupiny nepočítám. S lidmi jako on má cenu diskutovat a polemizovat. Nepřejí si úspěch Ruska a nemají v sobě nenávist, která k Rusku a brutalitě tamního režimu jeho příznivce z celé Evropy poutá.
Právě Ondřej Slačálek v nedávném textu pro server Voxpot nazvaném „Západní levici se snadno vysmíváme. Nemá ale nakonec v otázce Ukrajiny pravdu?“ uvádí, že podpora Ukrajiny je správná, ale musíme zvážit, zda ji máme posílat zbraně, protože umírá mnoho lidí.
„Pokud Putin potřebuje válku, my bychom se měli snažit mu ji neposkytovat, pokud to jen trochu jde. Dávat najevo odhodlání a bránit nezávislost co nejsilnější Ukrajiny, ale dávat také najevo otevřenost k vytvoření takového mírového uspořádání, jehož narušení by Putina a ideálně i Trumpa vážně poškodilo,“ napsal Slačálek.
Základní problém je ale v tom, co autor nenapsal, spíše než co napsal. Máme hledat uspořádání, které by poškodilo Putina, které by ale zároveň zachránilo Ukrajinu, ochránilo před válkou nás a nenutilo by nás vydávat velké peníze na zbrojení.
Jenže JAK toho docílit? Tuší Ondřej Slačálek a další lidé – i politici –, kteří mluví a píší o nutnosti zastavit válku a jednat o míru – jak Putina přesvědčit? Pokud ano, do svého textu to zapomněl napsat. Ono je vždy snazší, jednodušší soudit, co kdo udělat nemá.
Jedna věc je volat po míru a záchraně života, druhá je vyjednat to s agresorem, který válku začal.
Ondřej Slačálek nepopírá, že Rusko je agresor, zodpovědný za válku, budiž mu to přičteno k dobru. Ale jeho skoro gándhíovská představa o nenásilí je tváří v tvář Putinovskému režimu naivitou. Je to ten typ naivity, kterou člověk projeví jen jednou, protože podruhé už k tomu nedostane příležitost. To není Call of Duty, kde si restartujete počítač a začnete znovu, když něco pokazíte.
Je naivní myslet si, že s Putinem v jeho dnešní podobě se dá jednat tak, že mu nabídneme nějaké racionální řešení. Těžko to vysvětlovat někomu, kdo v Rusku nebo na Ukrajině nikdy nebyl, nebo jen svátečně, ale tady skutečně nejde o spor mezi Nizozemskem a Švédskem.
Ruské politické a vojenské elity nedávají nikomu nárok na nesouhlas nebo odpor, pokud si myslí, že to omezuje jejich zájmy. Válka proti Ukrajině není o hranicích nebo nějaké snaze změnit „kolektivní celoevropskou bezpečnost“, což je sám o sobě příšerný termín. Ukrajinu je třeba vymazat, zničit její identitu a vůli, protože překáží egu ruských vůdců a jejich představám o řádu, kde se musí každý Ruska bát.
Přitom nejde jen o to, že by Rusko po případném úspěchu (nedej Bože) na Ukrajině nutně poslalo tanky a drony do dalších zemí. Svůj vliv může prosazovat i hrozbami, vydíráním a demonstrací síly. Soudný člověk by neměl chtít, aby v takovém světě, v takové Evropě žili jeho děti a vnuci.
Už přece vidíme, co je Putin ochoten obětovat a nasadit, aby se zapsal do dějin jako vítěz, který Rusku navrátil údajnou velikost a důstojnost. Statisíce mrtvých vlastních vojáků ho nezajímají, ani ekonomické ztráty, natož životy lidí na Ukrajině nebo kdekoliv jinde.
Nečekejme naivně, že se to změní, nebo že nenasytnost ambicí ruského režimu můžeme nějak ukojit vstřícnými gesty. Pamatujme na to, jak na začátku roku 2022 jezdili za Putinem do Kremlu Emmanuel Macron a německý kancléř Olaf Scholz. Snažili se ho odradit od invaze, Putin se smál, o jaké invazi je řeč, a že jsou to fámy. Pár dní před 24. únorem 2022…
Představte si, že chodíte do třídy, kde jeden spolužák je fyzicky silný a zároveň hajzlík, a své převahy využívá k zastrašování druhých. Obírá je o svačiny, o peníze, ponižuje je, vysmívá se jim, vyhrožuje, dělá jim naschvály. Proto, že může a že se mu chce. Rád ovládá a rozhoduje.
Přesně toto vyjadřoval po středečním jednání s Ukrajinci a Američany škleb ruského vyjednávače Vladimíra Medinského. „Žijte si ve svých iluzích, my dostaneme tak nebo onak zpět veškeré území, které je naše.“
Spolužáci mají v zásadě dvě možnosti. Nechat toho, na kom se ten hajzlík nejvíce hojí, ve štychu. Tiše doufat, že to nějak ustojí a třeba i tomu silnému dá aspoň trochu za vyučenou, a zároveň se přitom třást, aby pak nepřišla řada na ně.
Druhou možností je spojit síly a pomoci tomu největšímu otloukánkovi, aby drzoun věděl, že mu úplně všechno neprojde.
Pan Slačálek navrhuje první variantu.
Všichni bychom si přáli žít ve světě, kde peníze jdou jen do škol, nemocnic, na dobré silnice, na podporu rodin s malými dětmi… Bohužel v takovém světě nežijeme, a pokud budeme podléhat iluzi, že ano, nebudeme mít nic z toho ani na té úrovni, na které to máme dnes.
Dva argumenty, které Ondřej Slačálek uvádí, vyloženě nejsou fér. Tím prvním je jeho tvrzení, že „Ukrajinci jsou hnáni na smrt.“ Nevím, zda autor někdy na Ukrajině byl, ale většina vojáků, které jsem já poznal přímo v terénu, bojuje z přesvědčení a ví, jak by oni a jejich rodiny dopadli, kdyby prohráli.
Nebojují za Zelenského nebo za jiného politika, bojují za svoji zemi a její přežití. Za své rodiny a děti, jakkoliv se to různým cynikům a znalcům války od stolu jeví jako nesmysl a naivita.
Ukrajinci platí strašnou cenu za obranu v lidských životech, ale nevybrali si to. Vybrala si to druhá strana, Rusko.
Druhým bodem za hranou je Slačálkův obdiv k bývalému diplomatovi a nyní hlavní tváři proruského spolku Svatopluk Petru Drulákovi. Konkrétně k jeho tezi „Rusko je kvůli Ukrajině ochotné vést válku, Západ nikoli.“
Fajn; jen z toho panu Drulákovi trochu vypadla Ukrajina. Rusko je ochotné vést kvůli Ukrajině válku, ale Ukrajina je ochotná se bránit. Každý den, už pátým rokem.
Ukrajinci nikdy nežádali Západ, aby za ně bojoval. Mohl by udělat víc, ale bohužel není jednotný, protože někteří politici a část obyvatel je ochotná ruskou rozpínavost a agresivitu tolerovat. Někteří záměrně, protože jim to vyhovuje. Někteří jen tím, že Putina a jeho cíle podceňují. Nevidí je, nebo je nechtějí vidět.
