Článek
Pro ruský režim je to balancování mezi udržením dostatečné spokojenosti obyvatel a dosavadním tempem na frontě. Mít nadále obojí se stává stále složitějším, jak poukázal americký Institut pro studium války (ISW).
Ruský prezident Vladimir Putin tak nyní podle expertů chystá další „částečnou mobilizaci“, čemuž nasvědčují nové zákony i stále klesající počet mužů, kteří na frontu putují díky finančním či jiným pobídkám.
Legislativa přijatá koncem roku 2025 umožňuje ruskému ministerstvu obrany využít dvoumilionovou mobilizační rezervu. Tito muži pak mohou zamířit i za hranice Ruska, což dříve podle zákonů nešlo.
Ruská Státní duma navíc ve středu schválila návrh zákona, který zpřísňuje opatření proti „vyhýbání se povinnosti bránit vlast“ a „zkreslování historické pravdy“. Tento krok je vnímán jako právní ospravedlnění pro stíhání Rusů, kteří by se mohli pokusit vyhnout odvodu nebo jej kritizovat.
Podle ruského exilového serveru The Moscow Times se jedná o přímý pokus řešit vážný nedostatek personálu.
Situace v ruské armádě
„Mám těžké zranění hlavy. Kulky mi prorazily centrální nervový systém. Proč mě ještě nepropustili? Neustále mě bolí hlava a nedokážu jasně myslet. Proč mě chtějí znovu poslat na frontu?“ zní jedna ze stížností ruského vojáka zaslaná úřadům.
Toto svědectví není zdaleka jedinou kritikou, která míří proti zavedenému fungování ruské armády. Rodiny vojáků i samotní muži poslali ruské ombudsmance pro lidská práva Taťáně Moskalkovové tisíce výtek. Podobně jako jiné úřady i tento spadá přímo pod Kreml.
Odhady západních zpravodajských služeb ukazují, že jen v lednu se nechalo naverbovat o 9000 vojáků méně, než kolik jich Rusko ztratilo na ukrajinském bojišti.
Agentura Bloomberg už dříve upozornila, že ruské ztráty na bojišti se v posledních týdnech výrazně zvýšily a pro Kreml je tak těžší nepřistoupit k razantnějším krokům.
Ruské regiony, které jsou jedním z hlavních organizátorů náborů, řešily jiné problémy. Na konci roku se objevily zprávy, že některé z nich už nevyplácí vysoké odměny, mimo jiné z důvodu nedostatku peněz.
Větší potíží je prostý fakt, že lidský kapitál už není kde brát. Na frontu často na základě pobídek mířili muži z chudších regionů, ale ti, pro které byly atraktivní, už odešli.
Kreml kromě finančních nároků nabízel i jiná lákadla. Pro některé to mohla být cesta, jak se zbavit dluhů, získat bezplatnou péči o děti, případně jim zajistit místo na univerzitě.
Vedle toho režim nabízel za účast ve válce i zdánlivý postup v sociálním žebříčku a možnost se dostat mezi elitu.
Navíc se snížily nároky na to, co musí jednotlivci mířící na frontu splňovat. Už nevadí, pokud byli souzeni či vážně nemocní - ruská armáda vítala všechny. Ani to už ale zřejmě nestačí.
Problém s lidmi řeší i Kyjev. I na Ukrajině společnost čím dál víc rozděluje otázka mobilizace a povolávání do armády. Stává se to nepříjemným tématem, kterému se politici snaží pokud možno vyhnout, jak popsal list Kyiv Independent.
Stále těžší vyhnout se nepopulárnímu kroku
Kreml se chce jakékoliv větší mobilizaci vyhnout už jen proto, že tento krok v minulosti znamenal jeden z jeho doposud největších otřesů od začátku války. Předchozí kolo částečné mobilizace v září 2022 spustilo prudkou vlnu nespokojenosti a útěk statisíců lidí do zahraničí.
„Za předpokladu, že politické cíle zůstanou stejné, se Kreml možná nevyhne novému kolu nucené mobilizace. Čím déle však bude válka trvat, tím obtížnější zřejmě bude rekrutovat pravidelné smluvní vojáky,“ popsala už dříve pro Seznam Zprávy politoložka Margarete Kleinová z Německého institutu pro mezinárodní a bezpečnostní záležitosti (SWP).
Zapojení do ruské armády navíc doprovázejí negativní zkušenosti vojáků. Nespokojenost vzbuzují podmínky, kdy lidé popisují brutální zacházení, okrádání o peníze i nedostatečné zázemí.
Stejně tak lidskoprávní organizace upozorňují na to, že navzdory slibům o omezené službě v armádě řada mužů v systému uvázne a nemohou se pak snadno dostat z fronty pryč.
Kreml také nedávno zasáhl proti sociálním sítím, včetně populární aplikace pro zasílání zpráv Telegram. Podle expertů může být cílem omezit veřejné projevy nespokojenosti a zpřísnit kontrolu informací.
