Článek
Pro německou politickou scénu je to nevídaný šok. Spolkový sněm v úterý v prvním kole nezvolil předsedu Křesťanskodemokratické unie (CDU) Friedricha Merze novým kancléřem. Politik nezískal potřebnou většinu 316 hlasů, když ho v tajném hlasování podpořilo jen 310 poslanců.
Konzervativní unie CDU/CSU a sociální demokracie (SPD), které chtějí být součástí příští koaliční vlády, mají přitom v parlamentu pohodlnou většinu 328 poslanců.
Očekávalo se, že Merzovo zvolení je pouhá formalita. Místo toho se konzervativní politik stal prvním předem dohodnutým kancléřským kandidátem v poválečných dějinách Německa, který v prvním hlasování neuspěl.
Merz a lídr SPD Lars Klingbeil, který se má stát novým vicekancléřem, ještě těsně před volbou podle veřejnoprávní stanice ARD dávali najevo sebevědomí a očekávali, že jejich koalice získá jasnou většinu.
Poslanecké frakce se také ujistily, že na jednání jsou přítomni všichni jejich poslanci. Někteří se ale zjevně postavili proti dojednané dohodě.
Připomeňte si, jak dopadly německé volby:
Podle informací agentury Reuters jsou někteří koaliční poslanci nespokojení s prvními kroky, které vznikající vláda prosadila ještě před svým jmenováním. Část zákonodárců například nesouhlasí s uvolněním dluhové brzdy kvůli plánu na zvýšení výdajů na obranu nebo se vznikem mnohamiliardového fondu na budování infrastruktury.
Zdroje zevnitř menší koaliční strany SPD ale odmítají zodpovědnost partaje za selhání. „Předpokládáme, že u nás ho podpořili všichni. Nikdo nechyběl,“ řekl německé agentuře DPA zdroj blízký Klingbeilovi.
Poukázali také na to, že pro koaliční dohodu se ve stranickém referendu vyslovilo 85 procent hlasujících, což ukazuje, že podpora partnerství s CDU/CSU je silná.
Už dříve se ale spekulovalo o tom, že někteří sociální demokraté jsou nespokojení i s tím, jak Klingbeil stranu vede.
Lídryně opoziční Alternativy pro Německo (AfD) Alice Weidelová vyzvala ke konání předčasných voleb. „Ukázalo to slabé základy, na kterých je postavena tato malá koalice CDU/CSU a SPD, kterou voliči ve volbách odmítli,“ napsala na sociální síti X.
Co bude dál?
Německý Základní zákon, obdoba ústavy, s nezvolením kancléře počítá. „Není-li navržený kandidát zvolen, může Spolkový sněm do 14 dnů po volbě zvolit spolkového kancléře nadpoloviční většinou svých členů,“ píše se v něm.
Vyloučena v takové situaci není ani nominace nového kandidáta. Pokud by ani druhé kolo nerozhodlo, ve třetím stačí ke zvolení většina přítomných členů parlamentu.
Politické frakce v německém parlamentu si nyní vzaly přestávku na rozhodnutí o dalším postupu. Aby se druhá volba konala ještě dnes, musely by se na tom podle deníku Die Welt shodnout všechny politické skupiny, tedy i populistická Alternativa pro Německo (AfD), která je v současnosti ve Spolkovém sněmu druhou nejsilnější.
Pokud by shoda nenastala, další hlasování může být nejdříve v pátek, píše list. Podle jeho informací ale partajní lídři preferují středu.
Merzova kariéra ve stínu Angely Merkelové a velmi hubené vítězství
Devětašedesátiletý politik pochází ze západoněmeckého regionu Sauerland na pomezí Vestfálska a Hesenska. Je to katolík, má tři děti a platí za finančně dobře zajištěného firemního právníka. Do politiky vstoupil už na konci 80. let, kdy se ve svých 33 letech stal europoslancem za CDU. O pět let později se dostal do Spolkového sněmu.
V parlamentu zaujal rétorickými schopnostmi a stal se vlivným členem poslaneckého klubu CDU/CSU. Jeho rozjetá stranická kariéra ale narazila na Angelu Merkelovou. Jejich rivalita pro Merze skončila dlouhou pauzou v politice v letech 2005 až 2021. Pracoval v mezinárodní advokátní kanceláři Mayer Brown LLP a zasedal v dozorčích a správních radách.
Friedrich Merz reprezentuje v CDU konzervativnější křídlo.
Do čela CDU se zkoušel dostat už v roce 2018, kdy vzniklo ve stranickém vedení vakuum po Merkelové. Ta sice dál vládla, stranu už ale znovu vést nechtěla. Merz ovšem hned dvakrát neuspěl – porazila ho Annegret Krampová-Karrenbauerová a v roce 2021 Armin Laschet.
Na svou „postmerkelovskou“ éru si strana musela počkat do roku 2022. Tehdy už opoziční CDU na svém online sjezdu (během pandemie covidu-19) dala Merzovi silný předsednický mandát – volilo ho přes 95 procent delegátů.
Merzova kandidatura na kancléře symbolizovala do značné míry zpřetrhání vazeb CDU na Angelu Merkelovou. Strana v únoru sice volby vyhrála, ale s hubenějším výsledkem, než v jaký doufala. Zisk 28,5 procenta hlasů pro alianci CDU/CSU představoval druhý nejhorší výsledek v poválečných dějinách.
