Ponorky, tanky i stíhačky. Sebevědomá polská cesta k evropské velmoci

Písečné duny, borovicové lesy, vysoká točená zmrzlina a úzké hanzovní domy v Gdaňsku. S polským pobřežím Baltského moře, které v posledních letech objevují čeští turisté, se pojí i svěží vítr a v horkém létě sinice v mělkých vodách.

Stejné vody polského Baltu budou už za několik let střežit „kosatky“. Varšava totiž na konci června v rámci „programu Orka“ (tedy Kosatka) podepsala objednávku na tři nové ponorky ze Švédska.

Na nové ponorky Polsko čekalo téměř třicet let. Nákup provázely odklady a zrušené tendry a stal se symbolem neschopnosti modernizovat námořnictvo. Flotila se mezitím postupně zmenšovala, až jí zůstal jediný stroj: sovětský ORP Orzeł (Orel) z poloviny 80. let.

Technický stav poslední polské ponorky je ale natolik špatný, že každá další vážnější porucha může znamenat definitivní konec jeho služby.

Teď má přijít změna. Dosluhujícího Orla mají nahradit tři švédské ponorky A26.

Nejde přitom o klasické diesel-elektrické ponorky. Jsou vybaveny pohonem nezávislým na přístupu vzduchu, díky němuž mohou pod hladinou vydržet bez vynoření více než dva týdny.

Konstrukce je navíc navržena přímo pro mělké vody Baltského moře, kde je schopnost zůstat co nejdéle neodhalen klíčová.

Nové ponorky ale představují jen část mnohem širší proměny polského námořnictva. Země současně staví tři víceúčelové fregaty Miecznik, pokračuje ve výrobě minolovek Kormoran II, pořizuje lodě pro elektronický průzkum i záchrannou loď Ratownik a začíná budovat také schopnosti v oblasti námořních bezpilotních systémů.

Po desetiletích zanedbávání tak modernizuje prakticky všechny klíčové složky svého námořnictva. Efekty ale polské síly v Baltu pocítí až ve 30. letech. Většina nových lodí je totiž v současnosti teprve ve výstavbě. Platí to i o zmíněných ponorkách A26, z nichž první mají podle současných plánů dorazit kolem roku 2030. Ani tento termín však není jistý.

Samotný švédský program A26 nabral téměř desetileté zpoždění, a analytici proto upozorňují, že podobný skluz nelze vyloučit ani u polské zakázky.

Zároveň však platí, že ponorky jsou jen jedním dílem mnohem větší polské vojenské skládačky. Země totiž během několika let rozjela největší přezbrojení armády od pádu komunismu: přezbrojuje pozemní vojsko, buduje protivzdušnou obranu, pořizuje stíhačky páté generace a zároveň staví nové opevnění na hranici s Ruskem a Běloruskem.

„V polské armádě probíhá technologická revoluce. Zbavili jsme se postsovětské techniky a budujeme moderní armádu založenou na nových technologiích a umělé inteligenci,“ řekl Seznam Zprávám bývalý velitel polské elitní jednotky GROM Roman Polko.

Změnilo se podle něj i samotné uvažování armády. Zatímco dříve se soustředila hlavně na obranu vlastního území, dnes buduje především schopnost odstrašení.

„Nestačí jen sestřelovat nepřátelské rakety. Musíte být schopni přesvědčit protivníka, že v případě útoku ponese nepřijatelné následky,“ prohlásil generál ve výslužbě.

Odborníci ovšem upozorňují, že rekordní nákupy ještě automaticky neznamenají rekordní armádu. Vyplývá to i z letošní analýzy think tanku Globsec, která hodnotila připravenost deseti států východního křídla NATO na případný konflikt s Ruskem.

Autoři zařadili Polsko společně s Finskem a Estonskem mezi nejlépe připravené země regionu. Vyzdvihují zejména tempo modernizace, rozsah investic a schopnost rychle přijímat politická rozhodnutí v době krize. Polsko podle nich představuje hlavní pozemní oporu NATO na východním křídle a hraje klíčovou roli při odstrašování Ruska.

Přesto bývalý velitel elitních jednotek Polko varuje před automatickou představou, že se z Polska stává evropská vojenská supervelmoc. „Jsme středně velká země, ne vojenská mocnost. Naší silou je schopnost spolupracovat se spojenci. Žádná evropská země se dnes sama ubránit nedokáže,“ říká pro Seznam Zprávy emeritní generál.

S označením Polska za velmoc nesouhlasí ani redaktor polského deníku Rzeczpospolita Marek Kozubal, který se dlouhodobě věnuje vojenství. „Souhlasil bych spíše s tím, že spolu s finskou armádou představuje regionální vojenskou mocnost na východním křídle NATO. Polsko je stále ve fázi modernizace a přezbrojování po předání části postsovětské techniky Ukrajině,“ napsal Seznam Zprávám.

Polsko podle něj bude připravené na „válku vysoké intenzity“ až kolem roku 2030. Do té doby má země převzít většinu objednané techniky z Jižní Koreje a Spojených států, včetně tanků K2 a Abrams, stíhaček F-35 či systémů protivzdušné obrany Patriot. Počítá se také s dodávkami z evropského programu SAFE, například bojových vozidel pěchoty Borsuk, dronů nebo systémů proti bezpilotním letounům.

Podle generála Romana Polka do té doby spočívá síla Polska jinde. „Naší největší předností je vůle budovat silnou armádu. Tím zároveň motivujeme i naše spojence, aby šli stejnou cestou,“ říká důstojník.

Varšava dnes vydává na obranu nejvíce ze všech členů NATO v poměru k výkonu ekonomiky. Letos mají vojenské výdaje dosáhnout téměř 5 % HDP a samotné investice do nové techniky zhruba 19 miliard dolarů, v přepočtu zhruba 405 miliard korun.

Podle Globsecu to představuje více než polovinu všech obdobných investic deseti států východního křídla Aliance. Analytici ale zároveň upozorňují, že žádná jednoduchá rovnice ve smyslu „více peněz automaticky znamená silnější armádu“ neplatí. „Vysoké výdaje na obranu a početné ozbrojené síly se automaticky nepřekládají do schopnosti rychlého nasazení ani dlouhodobé bojové efektivity,“ stojí ve studii.

Obdobně situaci hodnotí i generál Polko. „Pět procent polského HDP je v absolutních číslech pořád méně než dvě procenta německého HDP,“ připomíná.

Jednou z největších slabin podle Polka zůstává obrana proti dronům. S nálety bezpilotních strojů má přitom Polsko zkušenost, největší zažilo loni v září, kdy jeho vzdušný prostor narušily ruské drony a armáda proti nim zasáhla. „Na Ukrajině vidíme, že právě v tomto se válka mění. Budování protidronových systémů ale postupuje příliš pomalu,“ kritizuje generál.

O skutečné připravenosti Polska na možný konflikt rozhodne až schopnost rychle mobilizovat zálohy, doplňovat ztráty, udržet logistiku a dlouhodobě zásobovat armádu municí. „Bez všech těchto prvků zůstávají deklarace o vojenské síle pouze prázdnými slovy,“ píše se ve studii Globsecu.

Skutečnou vojenskou sílu podle expertů nelze posuzovat jen podle počtu tanků nebo bojových letadel, ale i lidského kapitálu. „Největším rizikem dnes není nedostatek zbraní, ale schopnost je efektivně používat. Zjednodušeně řečeno, chybějí lidé, kteří je budou obsluhovat,“ píše Kozubal.

Polsko totiž čelí demografickému problému: populace rychle stárne, což komplikuje ambiciózní plány na další rozvoj armády. Plán mít do roku 2035 na 300 tisíc mužů a žen ve zbrani zpomalují i odchody zkušených vojáků ze služby. Polská armáda sice podle jarních údajů ministerstva obrany čítá přes 217 tisíc příslušníků, jenže ani tohle číslo neznamená, že stejný počet může v případě ohrožení země okamžitě zamířit do boje.

Celkové počty zahrnují i letectvo, námořnictvo, logistiku, kybernetické síly nebo teritoriální obranu a záložníky. A právě ve schopnosti budovat zálohy Polsko podle Kozubala zaostává. „Přestože zákon umožňuje každoročně vycvičit až 200 tisíc lidí, ve skutečnosti armáda povolává na cvičení přibližně 40 tisíc lidí ročně,“ napsal.

Podle analýzy deníku Rzeczpospolita by dnes na první linii mohlo bezprostředně bojovat přibližně 65 až 75 tisíc vojáků. „Achillovou patou polské armády je, že stojí na dobrovolném náboru. Bez obnovení branné povinnosti bude podle mě velmi obtížné dosáhnout plánovaných 300 tisíc vojáků do roku 2030 nebo 500 tisíc do roku 2039,“ dodává Kozubal.

Polsku chybí i dostatek pracovníků ve zbrojním průmyslu nebo logistice, která je pro rychle rostoucí armádu důležitá. Polsko musí vybudovat servisní zázemí, sklady i zásobování pro techniku z USA, Jižní Koreje i vlastní produkce a zároveň se naučit společně fungovat.

Ani podle generála Romana Polka však nelze očekávat, že výsledky současného budování armády budou vidět okamžitě: „Jsme teprve na začátku. Potřebujeme ještě pět, možná deset let, abychom vybudovali kapacity na odstrašení, které budou skutečně fungovat.“