Twitterová diplomacie. Maďaři se střetli s Poláky i s Ukrajinci

„Drazí američtí přátelé, Evropa je váš nejbližší spojenec, ne váš problém. A máme společné nepřátele. Tak to alespoň bylo posledních 80 let,“ napsal začátkem prosince na síti X polský premiér Donald Tusk.

Šlo o krátký vzkaz do Washingtonu vyprovokovaný novou americkou bezpečnostní strategií. Aktuální brožura uvádí, že Evropa čelí civilizačnímu úpadku, ztrátě identity, svobody slova a politických svobod. De facto jde o Trumpovu podporu krajně pravicovým hnutím v Evropě a označení Evropské unie jako soupeře.

Tuskův příspěvek je jedním z příkladů takzvané twitterové diplomacie. O ní Belferovo výzkumné centrum Harvardovy univerzity píše jako o způsobu, kdy státníci a diplomaté obcházejí tradiční kanály a zahraniční politiku přesouvají na sociální sítě, zejména na síti X, bývalém Twitteru.

Politici prostě sdělí, co chtějí, kdy chtějí a bez prostředníků, navíc často dřív, než jejich úřady stihnou připravit oficiální stanovisko. Výsledkem je rychlá, veřejná a někdy i výbušná forma diplomacie, která dokáže posunout vztahy mezi státy jedním příspěvkem.

Nejde o úplnou novinku. Objevila se už na začátku minulého desetiletí, kdy si státníci začali zakládat účty na sociální síti Twitter se stejnou samozřejmostí jako tiskové odbory.

Skutečný zlom ale přišel až s nástupem Donalda Trumpa do Bílého domu v roce 2017. Jako první lídr velmoci začal řídit část zahraniční politiky přímo z telefonu. Bez diplomatického filtru, protokolu a hlavně často i bez konzultací s vlastní administrativou.

Jeho výpady vůči Íránu, Číně nebo spojencům v NATO ukázaly světu, že tweet může fungovat jako nástroj tlaku, veřejného vydírání i improvizované doktríny.

Právě Trump normalizoval politiku, která se vlivem sociálních sítí a propojenosti světa odehrává v reálném čase a před zraky miliard lidí. S letošním návratem do prezidentské funkce Trump pokračuje tam, kde přestal. Navíc na vlastní síti Truth Social.

Mnozí lídři, včetně těch ve střední Evropě, tenhle styl převzali. Pochopili, že veřejný tweet dokáže působit silněji než propracované prohlášení ministerstva: je rychlejší, ostřejší a víc vidět.

„Twiplomacie“ neskončila ani poté, co síť v roce 2022 koupil technologický miliardář Elon Musk.

Vysoká pokuta od Evropské komise začátkem prosince vyprovokovala Muskovu prudkou reakci. V záplavě tweetů vyzýval k rozpuštění EU a přirovnával ji k nacistické třetí říši.

Podpořil ho i americký ministr zahraničních věcí Marco Rubio. „Je to útok na všechny americké technologické platformy a na samotné Američany ze strany zahraničních vlád,“ napsal na Muskově síti.

A to nás vrací zpátky do střední Evropy a k tweetu polského premiéra Donalda Tuska. Nebyl jediný z polské vlády, kdo se ve věci obhajoby Evropy ozval.

Na Muskovy výpady reagoval i ministr zahraničí Radosław Sikorski. Majiteli sítě X vzkázal, aby se „vydal na Mars“. „Tam není cenzura nacistických pozdravů,“ rýpnul si v návaznosti na Muskovu lednovou gestikulaci pravicí, která odpovídala nacistickému pozdravu.

Oba muži se střetli už letos na jaře. Musk tehdy na síti X Sikorského okřiknul, aby byl zticha, a nazval ho prckem. Ministr totiž upozorňoval, že na služby Muskova satelitního systému pro Ukrajinu Starlink výrazně přispívá Polsko.

Právě Sikorski je příkladem toho, že se „twiplomacie“ našeho regionu bezprostředně týká a že ještě zintenzivnila s dramatizací mezinárodního dění po ruském vpádu na Ukrajinu.

Válka na Ukrajině vnesla napětí mezi státy Visegrádské skupiny a podepsala se i na polsko-maďarských vztazích. Projevem je právě i „twiplomacie“. Jen letos na sítích došlo k přestřelkám mezi Sikorským a jeho maďarským protějškem Péterem Szijjártóem.

Když v srpnu Szijjártó označil ukrajinské poškození ruského ropovodu Družba za zjevný útok na maďarskou energetickou bezpečnost a za pokus zatáhnout Maďarsko do války, Sikorski mu odepsal, že může očekávat přesně takovou solidaritu, jakou Budapešť projevuje Varšavě.

Szijjártó odpověděl chladnou ironií, že by ho ani nenapadlo spojovat Sikorského se solidaritou.

Výměna pokračovala a gradovala Szijjártóovým rýpnutím do Sikorského kvůli jeho neuváženému tweetu ze září 2022 o sabotáži podmořských plynovodů Nord Stream 1 a 2 vedoucích z Ruska do Německa. Tehdy ještě jako europoslanec na Twitteru s nadšením děkoval Spojeným státům. Německá prokuratura však ve věci stíhá několik ukrajinských občanů.

Péter Szijjártó aktivně komentuje i postoje jiných politiků. Příspěvek litevského ministra zahraničí Kęstutise Budryse kritizujícího Maďarsko označil za ostudný. Rakouského prezidenta Alexandera Van der Bellena zas za „toho posledního, kdo bude ostatní poučovat o demokracii“.

Přestřelku opakovaně vedl i s ukrajinským ministrem zahraničí Andrijem Sybihou. Například když v září podle Ukrajinců maďarské pozorovací drony vletěly nad Ukrajinu, označil Szijjártó věc za fake news. „Neměli byste se znemožňovat,“ dodal.

Sybiha zase Szijjártóovi jednou připomněl, že válku nerozpoutala Ukrajina, ale Rusko: „Maďarsko jsme roky varovali, že je Moskva nespolehlivý partner. Přesto Budapešť dělala vše pro to, aby si závislost na Rusku udržela. A to i po zahájení celoplošné invaze. Své stížnosti a výhrůžky teď můžete směřovat svým přátelům do Moskvy.“

Konfrontační styl má na sítích i premiér Viktor Orbán. V září se pustil do sporu se švédským ministerským předsedou Ulfem Kristerssonem. Označil Švédsko za příklad státu, v němž bují zločinnost a gangy. Kristersson Orbánova tvrzení na síti X označil za „nestoudnou lež“ a přičetl to předvolební kampani.

„Twiplomacie“ se v regionu zabydlela natrvalo. Ministři zahraničí ji používají jako nástroj tlaku, signál dovnitř i navenek a často i jako prostředek domácí politiky.

Co se dřív řešilo přes ambasády, dnes běží přes veřejné tweety. A spolu s tím roste i riziko, že se zahraniční politika bude čím dál víc řídit okamžitou reakcí, ne dlouhodobou strategií.