Článek
„Vážený pane prezidente Lukašenko, je mi velkou ctí Vás jako prezidenta Republiky Bělorusko pozvat, abyste se ke mně připojil v kriticky historickém a velkolepém úsilí upevnit mír na Blízkém východě a zároveň se vydat na odvážnou novou cestu řešení globálních konfliktů,“ stojí v dopise, který americký prezident poslal běloruskému diktátorovi.
Trumpovy lichotky a legitimizace
Trump v něm píše o „skvělých a oddaných partnerech,“ z nichž většina jsou prý „vysoce respektovaní světoví lídři“. Lichotkou pro Lukašenka je i samotné oslovení prezident.
Běloruský autoritář totiž v roce 2020 zfalšoval prezidentské volby, krvavě potlačil prodemokratickou revoluci a výrazně utáhnul šrouby. Ve vězení v drsných podmínkách skončily tisíce lidí, statisíce lidí emigrovaly. Lukašenko pak volby v nesvobodných podmínkách zopakoval loni.
Opozice, v drtivé většině disidenti v exilu, Lukašenka dlouhodobě označují za uzurpátora moci, nelegitimního prezidenta a diktátora. Trumpův krok Lukašenka v jejich očích legitimizuje. Pozvánku považují za velký diplomatický dar pro režim: pomáhá mu prolomit izolaci, získat mezinárodní prestiž a oslabit argumenty pro sankce.
Trump se přitom ještě v roce 2020, po Lukašenkově potlačení protestů, veřejně vyjadřoval velmi kriticky. Označoval situaci v zemi za „strašnou“ a Lukašenka netituloval jako prezidenta.
Za Joea Bidena Spojené státy Lukašenka za prezidenta neuznávaly. V oficiální komunikaci se používalo označení „Lukašenkův režim“ nebo jen Lukašenkovo jméno bez titulu. Biden zároveň podporoval opozici a její lídryni Svjatlanu Cichanouskou přijal v Bílém domě.
Po návratu Trumpa do úřadu došlo ke změně. Američané začali s běloruským režimem jednat a jmenovali svého zmocněnce Johna Coalea.
USA pak zrušily sankce na běloruskou potaš, což loni v prosinci vyústilo k propuštění 123 politických vězňů. Na svobodu se dostal nositel Nobelovy ceny míru Ales Bjaljacki, ale i další výrazné postavy disentu: Maryja Kalesnikavová nebo Viktor Babaryka.
Lukašenko prý platit nebude
Trumpova pozvánka pro Lukašenka do Rady míru tedy přichází zhruba měsíc po propuštění části politických vězňů. Pozvánku potvrdilo běloruské ministerstvo zahraničí 19. ledna a už o den později diktátor podepsal dokument o přistoupení Běloruska k radě.
Lukašenko zároveň naznačil, že chce radu využít k tlaku na Ukrajinu. „Možná pomůžeme i Ukrajině, budeme moci ovlivnit ukrajinské vedení a přiblížit mír. To mě láká víc než pomoc Gaze,“ uvedl.
Zaplatit miliardu dolarů za trvalé členství ale Lukašenko odmítl. „Když budete dobře pracovat pro mír, můžete pokračovat i bez miliardy,“ prohlásil o podmínkách členství.
Rada míru má být podle Trumpových představ mezinárodní organizace, která se má nejprve zabývat Pásmem Gazy a poté by se měla věnovat též řešení dalších konfliktů. Někteří ji vnímají jako možného konkurenta Rady bezpečnosti OSN.
Trump by se měl stát prvním, a podle Reuters i doživotním, předsedou Rady míru a rozhodovat o zemích, které do ní budou přizvány. Za stálé členství by měl být podle návrhu charty vybírán poplatek ve výši jedné miliardy dolarů (skoro 21 miliard korun). Bezplatné členství se nabízí na tři roky.
