Světem se prohnala lavina revolucí Generace Z, mladí svrhávali režimy

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Korupce je sus, přestaňte ghostovat demokracii,“ znělo jazykem mladé generace jedno z hesel, s nimiž zástupci nepálské Generace Z v září vyrazili do ulic.

V tu chvíli zřejmě nikdo z nich netušil, jak dalekosáhlé důsledky budou protesty, které se vedly proti korupci a zákazu některých sociálních sítích, mít. Během bouřlivých 48 hodin, které následovaly, vzplanul tamní parlament, došlo na ostré střety s policií a následně padla nepálská vláda.

To, co se v Nepálu odehrálo, je součástí širšího fenoménu, pro který se vžilo označení „Gen Z protesty“ nebo rovnou „Gen Z revoluce“.

Nepokoje vedené mladými lidmi se během končícího roku šířily napříč světem jako lavina. Nečekaný úspěch demonstrantů v Nepálu, a ještě předtím na Srí Lance a v Bangladéši, motivoval mladou generaci k tomu, aby zvedla oči od displejů telefonů a vyrazila do ulic bojovat za lepší podmínky.

„Úspěšné protesty generace Z vedly k napodobování a dominovému efektu, který inspiroval další hnutí napříč regiony, aby se podobně vzbouřila a usilovala o změnu,“ říká pro Seznam Zprávy analytik Steve Feldstein z think tanku Carnegie Endowment for International Peace.

Peruánská Gen Z se v září vymezila proti bující korupci a zločinu. Maročani zkraje října vyrazili do ulic, aby dali najevo svou nespokojenost s tím, že vláda myslí více na přípravu Mistrovství světa ve fotbale v roce 2030 než na zlepšení veřejných služeb. Mladým na Madagaskaru pak došla trpělivost s výpadky vody a elektřiny a sesadili tamního prezidenta.

Spouštěče protestů se v jednotlivých zemích lišily, jejich základní premisa ale byla víceméně stejná. „Všechna tato hnutí spojuje obecná frustrace ze současného stavu věcí a touha po radikálnějších reformách,“ míní Feldstein.

Řadu zemí, které nyní zažívají takzvané Gen Z protesty, spojuje společný rys - mají velmi mladé populace. V jižní a jihovýchodní Asii tvoří lidé mladší 25 let zhruba třetinu obyvatel, v Africe dokonce kolem 60 procent. Věkový medián v Nepálu a na Madagaskaru, kde protesty mladých triumfovaly, je 28, resp. 21 let.

Navzdory početnosti mají mladí lidé v těchto zemích pocit, že jejich vliv na politiku je jen minimální. Vadí jim, že o jejich budoucnosti rozhodují často zkorumpované elity, které jsou odtržené od reality a nezáleží jim na problémech běžných lidí.

„Protestující dávají najevo, že establishment nebere ohled na jejich potřeby. Že se spíše soustředí na sklízení plodů moci než na pomoc společnosti a že malá skupina elit, viz ‚nepo babies‘, bohatne na úkor většiny obyvatel,“ vysvětluje Feldstein.

„Nepo babies“, tedy děti vlivných, se staly jedním z ústředních motivů nepálských protestů. V týdnech před jejich vypuknutím kolovaly na sociálních sítích snímky potomků politiků v drahých autech, s luxusními kabelkami a na přepychových dovolených. A právě ony výrazně přispěly k tomu, že Nepálci nakonec vyrazili do ulic.

Podobný byl i spouštěč protestů v Indonésii. Mladá generace se v srpnu vzbouřila proti tomu, že tamním poslancům přidali k platu příspěvek na bydlení ve výši 3 tisíc dolarů, tedy částku, která je desetinásobně vyšší než minimální roční mzda v tamním hlavním městě Jakartě.

Kromě korupce a nerovných podmínek mladé napříč zmíněnými zeměmi trápí také vysoká nezaměstnanost, která dopadá silně zejména na jejich věkovou skupinu. Například v Maroku mezi mladými dosahuje až 36 % a vede k tomu, že téměř každý pátý absolvent vysoké školy je bez práce.

Důležitou roli v tom, že se probublávající nespokojenost zhmotnila v protesty v ulicích, sehrály bezpochyby sociální sítě.

„I když žijete ve vesnici, na vrcholu hory, nebo v poušti, mladí lidé jsou propojeni přes TikTok a Discord. Používají stejný jazyk a sdílejí stejné memy,“ promluvila o předpokladech masových protestů reportérka listu The New York Times, která navštívila Nepál v době Gen Z revoluce.

Využití technologií k organizování protestních hnutí není žádnou novinkou. Stačí si vzpomenout na takzvané arabské jaro - sérii mohutných protivládních protestů z období okolo roku 2011, které ukázaly, jak mocným nástrojem může být Twitter, dnes přejmenovaný na X.

Nyní, kdy se technologie s vývojem AI posunuly mnohem dál, je vliv sociálních sítí ještě výraznější. „Generace Z s nimi vyrostla, takto komunikuje… Způsob, jakým se tato generace organizuje, je toho přirozeným projevem,“ vysvětluje Feldstein.

Sociální sítě umožnily ve všech zmíněných zemích rychle mobilizovat stovky tisíc lidí. Přispěly také k tomu, že se protesty rychle rozšířily napříč regionem a že se z jedné země přelily do druhé.

Sami demonstranti otevřeně přiznávají, že hesla a záběry z jiných zemí, které kolovaly online, jim byly inspirací. Protestující v Nepálu se zhlédli v Indonésanech. K demonstracím následně podnítili Madagaskařany a ti teď inspirují dál.

„Vzhledem k pokračujícím protestům v Peru a Maroku je možné, že vlna frustrace Generace Z z nedostatečné efektivity a odpovědnosti vlády teprve začíná,“ zamýšlí se Will Mortenson z think tanku Atlantic Council.

Jedno je jasné: Mladá generace během dosavadních protestů předvedla svou sílu. Otázkou ale zůstává, zda ji dokáže využít ve svůj prospěch a dosáhnout výsledků, jaké by si představovala.

Odborníci si všímají toho, že ačkoliv v řadě zemí protesty postupně utichly, systémová reforma vládnutí, po které demonstranti volali, se nedostavila.

V Nepálu, Bangladéši i na Madagaskaru, kde protesty vedly ke svržení režimu, si už nyní mladí stěžují na to, že jejich vliv zůstává navzdory změnám slabý. Nepálci mají za to, že je vyloučili z vyjednávání o předání moci. Madagaskařané jsou zase zklamaní z toho, že do čela zamířil kariérní politik a vůdce opozice.