Článek
Když se Ibrahim pokusil utéct z města Fášir, auta povstalců projížděla davy, srážela lidi k zemi a přejížděla přes ně.
Jeho svědectví je jedním z desítek, která potvrzují brutalitu, jež minulý týden provázela dobytí jednoho z největších měst v súdánském regionu Dárfúr ozbrojenci z Jednotek rychlé podpory (RSF).
Fášir byl posledním velkým městem na západě Súdánu pod kontrolou centrální vlády řízené armádou. RSF ho dobyly po asi rok a půl dlouhém obléhání.
Povstalci úspěšně omezují množství zpráv, které z regionu přichází. Svědectví o násilnostech přesto přibývá s tím, jak se alespoň některým uprchlíkům daří dostat do bezpečí.
Malý počet uprchlíků budí obavy
„Těla mužů i žen byla všude - některé lidi přejela auta,“ líčila 28letá Saída, jejíž svědectví americkému listu The New York Times (NYT) zprostředkovali pracovníci Norské rady pro uprchlíky přímo v regionu.
„Když jsme byli na cestě my, vzali dívky z naší skupiny - vybrali si je a odtáhli pryč,“ dodala žena, která v rozhovoru - stejně jako další svědci masakrů v jiných médiích - vystupuje kvůli obavám o bezpečnost pod smyšleným jménem.
Zprávy o rozsáhlých masakrech ve Fáširu potvrzují i satelitní snímky z oblasti, které analyzovala Humanitární výzkumná laboratoř americké Yaleovy univerzity. Napříč městem jsou na nich vidět objekty, které tvarem a velikostí odpovídají hromadám lidských těl. Experti identifikovali i rozsáhlé červené skvrny v ulicích, pravděpodobně krev.
Válka v Súdánu
Súdánem zmítá nestabilita od roku 2019, kdy armáda po mohutných občanských protestech svrhla dlouholetého prezidenta Umara Bašíra odsouzeného mezinárodním soudem za válečné zločiny.
Po převratu vznikla vojensko-občanská vláda, kterou ale v roce 2021 svrhl další puč. Vedli ho šéf armády a současný prezident Abdal Fattáh Burhán a jeho tehdejší zástupce a vůdce polovojenských jednotek RSF Mohamed Hamdan Dagalo známý také jako Hamedti.
Burhán a Dagalo se ale později neshodli na dalším směřování země, sporným bodem bylo podle BBC i začlenění RSF do armády. Ani jeden nebyl ochoten vzdát se svého vlivu.
Spory přerostly v dubnu 2023 v ozbrojené střety. RSF v počátku ovládla i většinu metropole Chartúmu, než ji armáda v březnu 2025 dobyla zpět. Město je v důsledku války z velké části zpustošené.
Burhán reprezentuje mezinárodně uznanou vládu, která momentálně sídlí v přístavním městě Port Sudan. Ovládá převážně východní část země. RSF kontroluje regiony převážně na západě.
Humanitární organizace upozorňují, že do uprchlických táborů v okolí přichází po dobytí města, kde zůstávaly desetitisíce lidí, nezvykle nízké počty utečenců.
„Kde je zbytek? Je to nesmírně znepokojující,“ poznamenal NYT Sylvain Penicaud, šéf nemocnice ve městě Tavíla, kterou provozují Lékaři bez hranic. „Bojíme se, že tito lidé byli zadrženi za účelem vydírání nebo zavražděni,“ dodal.
Milice RSF ale odmítá, že by ubližovala civilistům.
Také Ibrahima při pokusu o útěk povstalci zadrželi, jak vyprávěl v rozhovoru pro švýcarský server The New Humanitarian (NH), specializující se na nezávislé humanitární zpravodajství z krizí a konfliktů. Odvlekli ho spolu se stovkami dalších lidí do nedaleké vodní nádrže, většina z nich byla prý v dalších dnech zavražděna.
Ibrahim líčil nelítostné vraždění žen i dětí. On sám i přežil prý jen díky tomu, že ho jeden z vojáků RSF poznal a vzpomněl si na společná studia v Chartúmu. V zajetí se pak lidem nedostávalo potravin, extrémní žízeň je podle Ibrahima dohnala až k pití moči.
„Odvlekli je jen proto, že byli černí“
„Ten přístup byl brutální, bití, popravy. Některé lidi odvlekli pryč jen proto, že byli černí,“ popsal pro NYT Nasreddín, který utekl spolu se svým dítětem na nákladním autě. Podle něj milice černochy automaticky považují za nepřátele.
RSF vychází z nechvalně známých jednotek Džandžavíd, které jsou zodpovědné za genocidu černošského obyvatelstva Dárfúru z počátku tisíciletí. Příslušníci milicí převážně patří k etnicky arabskému obyvatelstvu Súdánu.
„Když vstoupili do nemocnice, některé lidi popravili, dalším se podařilo ukrýt a útočníci je nenašli,“ vzpomínala Saída, která se po zničení svého domu ukrývala právě v nemocnici, na niž milice útočily. Když odcházela, prý „byla těla všude“.
Organizace monitorující hlad ve světě IPC, která spolupracuje s OSN, v pondělí potvrdila, že ve Fáširu nastal hladomor. To je v souladu s předpoklady, že řada lidí po měsících obléhání a ostřelování neměla ani zdroje na to, aby se pokusila z města utéct. Milice do regionu nadále nepouštějí humanitární pomoc.
„Šest měsíců jsme se nedostali k našemu obvyklému jídlu, čiroku,“ řekla katarské stanici Al-Džazíra Chadídža. Její rodina se prý proto živila ambazem, což jsou zbytky vzniklé při lisování olejnatých semen, které se většinou používají jako krmivo pro dobytek.
Zablokované cesty pryč
Svědci navíc vypovídají, že RSF se pokusily okolní cesty zablokovat a lidi na úprku zatýkaly. Často pak požadovaly od jejich blízkých výkupné. Podle NH toto schéma funguje přinejmenším několik týdnů a pro milice se z toho stal poměrně úspěšný byznys.
Jeden z mužů, se kterým novináři NH mluvili, popsal, jak se on a jeho příbuzní před útěkem raději rozdělili a z Fáširu se vydali různými směry, aby zvýšili šanci, že aspoň někdo z nich přežije. RSF a jejich spojenci je ale nakonec všechny unesli.
Polovojenské Jednotky rychlé podpory (RSF)
Paramilitární organizace, původně známá jako „Džandžavíd“, vznikla z nomádských kmenových ozbrojených skupin. Je jí přičítána odpovědnost za zavraždění zhruba 300 000 lidí.
Prezident Umar Bašír v roce 2013 Džandžavíd formálně přeměnil na Jednotky rychlé podpory (RSF), které měly přibližně 100 tisíc členů. V roce 2017 pak nový zákon posílil jejich postavení a přisoudil jim pravomoci samostatné bezpečnostní síly.
Rodina prý za jeho propuštění zaplatila 1500 dolarů (přes 31 tisíc korun), přičemž na checkpointu, kde ho zadržovali, bylo dalších 40 lidí. Všem milice vyhrožovaly, že je zabijí, pokud nedostanou výkupné. Některé lidi pak ozbrojenci odvlekli neznámo kam. Za jeho strýce rodina údajně zaplatila dvojnásobek a než bylo jasné, že ho příbuzní vykoupí, měli ho bojovníci bít a ponižovat.
Jedna žena tvrdí, že byla cestou unesená dokonce několikrát. „Na jednom místě nám vzali rádio a 500 tisíc súdánských liber (asi 17 tisíc korun) a na dalším si vzali dalších 100 tisíc,“ vzpomínala pro NH.
Další muž měl sice štěstí, že ho nechytili, ale trvalo mu tři dny, než se pěšky dostal do bezpečí. Cestou potkal skupiny žen a dětí příliš vyčerpané na to, aby pokračovaly dál.
I na útěku ozbrojenci rozdělovali rodiny. Zahře cestou z Fáširu zajali dva syny ve věku 16 a 20 let. „Prosila jsem, aby je nechali jít,“ popsala agentuře AFP, ale dosáhla prý propuštění jen toho mladšího, o starším dosud nic neví.
Další přeživší Adam řekl, že jeho dva syny ozbrojenci zabili přímo před jeho očima. „Řekli jim, že bojovali (pro armádu), a pak mě udeřili holí do zad,“ vzpomínal.
Když se dostal z Fáširu do dalšího města ovládaného RSF, ozbrojenci uviděli na Adamově oblečení krev jeho synů, a tak ho podezírali, že je také voják. Propustili ho až po několika hodinách vyšetřování.
Je třeba mezinárodní tlak, žádá Červený kříž
Od minulého týdne opustilo Fášir přes 70 tisíc lidí, uvádí Mezinárodní organizace pro migraci. To podle agentury Reuters znamená, že o osudu asi 200 tisíc dalších, kteří ve městě zůstávali během rok a půl dlouhého obléhání, se takřka nic neví.
„Obzvlášť státy, které mají vliv na válčící strany, mají zodpovědnost učinit nezbytné, aby zajistily jejich zdrženlivost a chránily civilní obyvatelstvo,“ řekla šéfka Mezinárodního výboru Červeného kříže Mirjana Špoljarićová.
V souvislosti s RSF se spekuluje o vojenské pomoci ze strany Spojených arabských emirátů, které to ale popírají. Centrální vláda zase spoléhá na podporu Egypta, objevily se také zprávy o dodávkách zbraní z Íránu.
Ukončení dlouhé bitvy o Fašír ale podle analytičky Shewit Woldemichaelové z think tanku International Crisis Group stvrdilo faktické rozdělení Súdánu. „Země má teď dvě soupeřící centra moci, RSF na západě a instituce navázané na Súdánské ozbrojené síly na východě,“ upozornila expertka.
Podle ní teď ani jedna strana nemá kapacity na vojenské vítězství. „Poté, co armáda a její spojenci požadovali stažení RSF z Fáširu jako podmínku pro jednání, se nyní zdá, že bezprostředně po této porážce jsou mnohem méně ochotni zapojit se do rozhovorů,“ domnívá se Woldemichaelová.
Doporučuje „urgentní kreativní diplomacii“ pod vedením států, které se už dřív pokusily zprostředkovat mezi oběma stranami příměří. To znamená USA, Egypt, Saúdskou Arábie a Spojené arabské emiráty.
