Hlavní obsah

Novináři rozkryli byznys s migranty v Bělorusku. V pozadí je irácký konzul

Foto: Profimedia.cz

Polský pohraničník střeží prostor na polsko-běloruské hranici. Snímek je ilustrační.

Reklama

15. 12. 2021 6:30

Mezinárodní skupina investigativních novinářů zjistila, jak funguje pašování běženců na polsko-běloruskou hranici. Pod pláštíkem turistických cest ho organizuje irácký konzul s úzkými vazbami na Alexandra Lukašenka.

Článek

Článek si můžete pustit také v audioverzi.

„Monitorovali jsme tři různé aerolinky a kalkulovali počet lidí, který mohl v roli turistů přicestovat do Minsku. Došli jsme k závěru, že jich byly minimálně čtyři tisíce. Pašování organizují lidé napojení na běloruskou vládu,“ popsal zjištění v rozhovoru pro Seznam Zprávy Wojciech Cieśla, šéfredaktor serveru Frontstory.pl, který rozsáhlou investigaci zveřejnil.

Článek s názvem Vidět Minsk a zemřít popisuje propojení falešných cestovních agentur s běloruským režimem i schéma, jak migranti platí za dopravu na ostře střeženou hranici.

Jejich peníze nakonec nekončí v rukách jednotlivých pašeráků, ale dostávají se až do běloruských státních podniků. Klíčovou roli v celém schématu hraje 60letý irácký konzul v Minsku Madžíd Kajsí.

Kajsí jako majitel cestovní agentury nabízí Iráčanům odpočinkový pobyt v Bělorusku. Jeho součástí má být několikadenní lov v běloruských lesích, návštěvy muzeí i akvaparku nebo nákupy v hlavním městě Minsku. Klienti nenakupují ani neloví – jen své peníze zaplatí zprostředkovatelům, kteří je převezou na hranici a snaží se dostat na území Evropské unie.

Důkazy o tom přinesly dokumenty, které novináři získali přímo na cestě vedoucí k hranici. Složku se 16 stránkami formátu A4 na ní našli dobrovolníci z neziskovky Granica, kteří v místě pomáhají běžencům uvízlým v pruhu lesa mezi Polskem a Běloruskem. Lidé tam přežívají v drsných podmínkách a snaží se za každou cenu dostat do Polska, zpátky je už Bělorusové nepouštějí.

Tisíce dolarů za údajně zastřelené jeleny

Dobrovolníci předali dokumenty novinářům. Obsahovaly údaje několika desítek lidí, kteří využili služeb běloruské společnosti, aby se z Libanonu a Sýrie dostali do Evropy. Dokumenty zahrnují seznamy cestujících leteckých společností i seznamy hotelových hostů. Je mezi nimi i smlouva o pobytu 56 blízkovýchodních turistů v Minsku.

„Opravdu ti lidé navštívili muzea v Minsku? Proč se tyto dokumenty našly právě na hlavní pašerácké trase mířící k hranici?“ ptali se investigativci.

Díky dokumentům narazili na výše zmíněného Kajsího. Právě on je majitelem v Minsku sídlící firmy Belir Group. Obchodník a diplomat, který se běžně zúčastňuje diplomatických jednání na vysoké úrovni a souběžně hájí i běloruské zájmy v Bagdádu, také zastupuje irácké aerolinky v Bělorusku. V Minsku, kde žije už 22 let, vlastní s rodinou několik firem a drahých nemovitostí.

V říjnu uzavřela jeho firma smlouvu se syrským občanem o loveckém pobytu za účasti zahraničních hostů. Jeden pobyt se měl odehrát v blízkosti rekreačního střediska Bielyj Łoś, druhý na farmě Nerman. Obě nemovitosti patří tabákové firmě Nerman z města Grodno.

Nerman je největším výrobcem tabáku v zemi a Američané firmu zařadili na svůj sankční seznam, protože podléhá lidem z blízkého okolí běloruského diktátora Alexandra Lukašenka. USA mají důkazy o tom, že firma pašuje cigarety do Evropy, z čehož profituje právě Lukašenko.

Smlouva firmy Belir Group stanoví, že lovecké zájezdy musí mít alespoň 58 účastníků, z nichž každý zaplatí 430 amerických dolarů (necelých 10 tisíc korun). Organizátoři „lovu“ ale zároveň stanovili ceníky za odstřely různých druhů zvěře – za srnu například 2300 dolarů, za jelena pak dokonce pět tisíc dolarů.

Ověřovat, kolik kusů údajní turisté zastřelili, je prakticky nemožné – na konto běloruské firmy tak mohou migranti z Blízkého východu skládat libovolné částky podle požadavků pašeráků.

Fiktivní zájezd se skládal ze tří dnů lovu, poté měl Iráčany, Syřany či Libanonce čekat další program – pobyt v hotelu se snídaní, návštěvy muzeí, akvaparku a nákupy. To vše ale byla fikce – místo radovánek byli migranti rovnou převezeni na hranici, zjistili novináři.

Investigace vyšla ve druhé polovině minulého týdne, úřady na obou stranách hranice ale dosud mlčí. „Nedostali jsme žádnou reakci ani od běloruských, ani od polských úřadů,“ potvrdil pro Seznam Zprávy šéfredaktor Cieśla, podle něhož pracovalo na článku šest až sedm lidí včetně běloruských novinářů působících v exilu.

Co víc by Bělorusové chtěli?

Diplomat Kajsí, který má blízko k běloruskému ministerstvu zahraničí, se také rád účastní propagandistických akcí Lukašenkova režimu. Když v srpnu zemřel na litevsko-běloruské hranici mladý Iráčan, dopravili Bělorusové jeho rodinu druhý den z Iráku do Minsku. Mužem, který ji doprovázel na letiště, byl právě Kajsí.

„Pana prezidenta si velmi vážím… Vím, že když půjdu spát, dům mi nikdo nevykrade. Co víc lidé chtějí?“ řekl na adresu Alexandra Lukašenka, proti jehož diktatuře protestují Bělorusové už od zmanipulovaných prezidentských voleb v srpnu 2020.

Jednou z leteckých společností, které Kajsí zastupuje, je syrská aerolinka Cham Wings mající blízko k lidem obklopujícím prezidenta Bašára Asada.

Její flotila má jen tři letadla, ale na Západě je dobře známá – už před pěti lety se ocitla na sankčním seznamu USA kvůli nelegální přepravě zbraní. Agentura Reuters také informovala o tom, že právě její letadla si pronajali ruští Wágnerovci (soukromá armáda využívaná Ruskem v zahraničí obviňovaná z válečných zločinů), aby dopravili do Sýrie své žoldnéře.

Právě Cham Wings zajistila skupinovou rezervaci pro účastníky zájezdů společnosti Belir Group. Od září pak vypravila z Damašku do Minsku hned 29 letů.

Lukašenko nejedná sám, stojí za ním Rusko

Novináři vypátrali i jednoho muže, který jim údajný turistický výlet popsal: Od začátku cesty nebylo o turistice ani slova a Syřan Rajíd mířil rovnou na hranici. Přejít se mu ji ale nepovedlo a nakonec skončil v nemocnici s hlavou pokousanou od psa – vzpomínkou na setkání s polskými pohraničníky. Za celou cestu zaplatil sedm tisíc dolarů.

„V investigaci budeme pokračovat. Nemyslím, že to rychle skončí. Naopak – ten problém tu s námi zůstane napořád a víme, že Lukašenkův režim je schopen ještě horších věcí,“ říká šéfredaktor Cieśla.

Podotýká přitom, že nejde jen o Lukašenka: „My Poláci jsme trochu posedlí Ruskem, jasné ale je, že Lukašenko nejedná sám,“ připomíná úzkou vazbu běloruského režimu na ruského prezidenta Vladimira Putina.

Polský novinář je ale přesvědčen, že „špinavosti“ vyjdou časem najevo i na polské straně hranice. „Vláda chce postavit na hranici zeď. Rád bych věděl, odkud na ni přijdou peníze,“ říká a připomíná, že nulová reakce polských úřadů na článek jím vedeného serveru byla pro současnou polskou vládu typická.

O pomoci polské vládě se střežením hranic minulý týden rozhodla čeká vláda, která chtěla do oblasti vyslat 150 vojáků. Poláci ale nakonec pomoc odmítli (více zde) s tím, že se situace stabilizovala.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované