Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Členové Severoatlantické aliance se minulý týden na summitu v Haagu shodli, že zvýší výdaje na obranu na pět procent HDP. Americký prezident Donald Trump jejich závazek přivítal a označil summit za „přelomový“. Ještě před jeho začátkem ale vyvolal nejistotu, když odmítl garantovat, že Spojené státy budou v případě napadení automaticky bránit své spojence.
Trump na palubě prezidentského letounu Air Force One při cestě do Haagu prohlásil, že „záleží, jak si článek pět vyložíte“.
Evropské země se podle diplomatických zdrojů snažily vyhnout konfrontaci a přizpůsobily agendu tak, aby současného šéfa Bílého domu neprovokovaly. Jedním z nejviditelnějších ústupků byla i změna formulací o Ukrajině – v závěrečné deklaraci poprvé od roku 2008 chybí jakýkoli, byť vágní, příslib budoucího členství Kyjeva v NATO.
„Spojenci zmeškali příležitost ukázat Ukrajině, že za ní stojí bez výhrad – a že se nebojí ani Putina, ani Trumpa, pokud jde o jeho výhružky, které jsou často založené na dezinformacích,“ řekla Seznam Zprávám v nizozemském Haagu novinářka deníku Politico Eli Stokolsová.
Tento vývoj přichází jen několik dní poté, co think tank Evropská rada pro zahraniční vztahy (ECFR) zveřejnil rozsáhlý průzkum veřejného mínění. Ten naznačuje, že návrat Donalda Trumpa do Bílého domu proměňuje nejen americkou, ale i evropskou politiku.
Krajní pravice se podle autorů hlásí k Trumpovu stylu a sebevědomě se staví do role těch, kteří chtějí přetvořit světový řád. Naopak tradiční strany, jež byly dosud spíš proevropské a proamerické, najednou začínají mluvit o obraně evropské suverenity – a to nejen vůči Moskvě, ale i vůči Washingtonu.
Evropa, která se ještě před pár lety vnímala jako projekt míru a spolupráce, dnes přemýšlí hlavně o bezpečnosti, armádách a odstrašení.
V exkluzivních datech, která studie přináší, to potvrzují i samotní Evropané. V průzkumu jich odpovídalo 17 tisíc napříč všemi evropskými zeměmi. Roste podpora pro vyšší výdaje na obranu, obnovení branné povinnosti, vývoj vlastního jaderného deštníku i pokračující pomoc Ukrajině – dokonce i v případě, že se jí Spojené státy zřeknou.
Zároveň ale většina lidí nevěří, že by Evropa dokázala být ve své obraně opravdu samostatná. Mladí navíc často odmítají vojenskou službu a celková podpora Ukrajině podle autorů spíš odráží snahu „nebojovat s Ruskem přímo“ než jednoznačnou solidaritu.
Mnozí doufají, že se Trumpova Amerika vrátí ke své dřívější roli spojence, o kterého se Evropa může opřít.
Paradoxně se ukazuje, že Evropané se dnes více než Vladimira Putina obávají Donalda Trumpa. Jeho administrativa je vnímána jako největší hrozba pro stabilitu dosavadní bezpečnostní architektury Západu. „Je to jednoduše k zahanbení. Trumpovo zvolení je považováno za větší hrozbu než Putinova agrese,“ říká pro americký časopis The New Yorker Anders Fogh Rasmussen, bývalý generální tajemník NATO.
Článek 5
Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto odsouhlasily, že dojde-li k takovému ozbrojenému útoku, každá z nich uplatní právo na individuální nebo kolektivní obranu, uznané článkem 51 Charty Spojených národů, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v souladu s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a udržet bezpečnost severoatlantické oblasti.
Každý takový útok a všechna opatření učiněná v jeho důsledku budou neprodleně oznámeny Radě bezpečnosti. Tato opatření budou ukončena, jakmile Rada bezpečnosti přijme opatření nutná pro obnovení a zachování mezinárodního míru a bezpečnosti.
Obavy z ruské agrese zůstávají podle průzkumu omezené převážně na země, které s Ruskem přímo sousedí, napříč celou Evropou se ale nyní objevuje silný strach z jaderného konfliktu a možné nové světové války.
„Trump si tuto proměnu Evropy dobře uvědomuje – a využívá ji,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy profesor politologie na Newyorské univerzitě Joshua Tucker s tím, že v Haagu se o válce na Ukrajině či napětí na Blízkém východě mluvilo spíš okrajově.
Většina dotazů směřovala k Trumpovým výrokům o článku 5 a k tomu, zda je ochrana spojenců nově podmíněna výší jejich obranných rozpočtů.
NATO i jednotliví lídři se snažili americkému prezidentovi vyjít vstříc. Generální tajemník Aliance Mark Rutte jej během summitu opakovaně chválil – a dokonce sám připustil, že bez Trumpova návratu by mnohé země ani nedosáhly základního dvouprocentního cíle, natož závazku vydávat do budoucna na obranu pět procent HDP. „Opravdu si myslíme, že by to bylo možné bez Trumpa?“ ptal se řečnicky.
„Pokud by setkání hlav států NATO v Haagu potřebovalo poutavý název filmu, mohl by to být Summit strachu,“ píše pro deník The New York Times komentátor Daniel J. Walkin, jehož text se po setkání lídrů v Haagu hojně sdílel na sociálních sítích.
Jak ve své květnové zprávě, kde vysvětluje Trumpův plán pro Evropu, popisuje vedoucí pařížské kanceláře ECFR Célia Belin, „Evropané sotva poznávají svého největšího spojence“.
Analytička upozorňuje, že už teď můžeme říct, že došlo k zásadnímu posunu v transatlantických vztazích a Spojené státy se začaly chovat způsobem, který více vyhovuje jejich strategickému rivalovi Rusku než dosavadním spojencům v Evropě.
Popisujeme, jak spojenci NATO přivítali Trumpa v Haagu
Belin připomíná, že tato změna nebyla náhlá. Donald Trump ji naznačoval už během své volební kampaně, kdy opakovaně varoval, že pokud Evropa nezačne nést větší díl odpovědnosti za vlastní bezpečnost, Spojené státy se nebudou cítit vázány přispěchat na pomoc.
Že „NATO je zastaralé“ a „Evropa musí platit“, prohlašoval Trump už v minulosti. Tato varování nyní přecházejí do konkrétních kroků: Washington tlačí Kyjev k územním ústupkům, uvaluje cla škodící evropskému exportu a otevřeně podporuje krajně pravicové a euroskeptické síly v EU. Evropské vlády i veřejnost tak čelí nové geopolitické realitě.
O Trumpovi si však Evropané podle průzkumu nedělají iluze. Převládající názor v téměř všech zemích, kde dotazování probíhalo – s výjimkou Maďarska a Rumunska –, je, že jeho zvolení je špatnou zprávou jak pro samotné Spojené státy, tak pro jejich vlastní země a pro světový mír.
V Dánsku, Německu, Portugalsku, Španělsku, Švýcarsku a Velké Británii má většina dotázaných negativní názor na Trumpa ve všech třech ohledech. Například v Británii si pouhých 12 % lidí myslí, že Trumpovo zvolení je pro jejich zemi dobré.
Od voleb se navíc nálady ještě zhoršily. I v zemích, kde měl Trump zpočátku větší podporu, jako v Maďarsku a Rumunsku, nyní převažuje skepse. Ve srovnání s listopadovým průzkumem, který Evropská rada pro zahraniční vztahy provedla krátce po amerických prezidentských volbách, se postoj k Trumpovi výrazně změnil. Například většina Poláků tehdy věřila, že návrat Trumpa bude přínosem pro USA i pro jejich vlastní zemi, a Estonci byli celkově naladěni pozitivně. Dnes už to neplatí.
