Trump útočí na evropskou obranu. Zvolil si opravdu citlivé místo

Už je téměř pravidlem, že každý další mírový plán administrativy amerického prezidenta Donalda Trumpa provází zejména tlak na Ukrajinu, aby ho přijala a souhlasila s územními ústupky. Alespoň veřejně je vyvíjený nátlak na Rusko minimální.

Jenže na Ukrajinu mají Spojené státy zásadní páky, a tak Kyjev nemůže na Washington nereagovat. Nedávno například šéf Bílého domu pohrozil odstřižením napadené země od vojenské pomoci i cenných zpravodajských informací, což mimochodem už jednou na jaře jeho vláda udělala.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj tak opakovaně čelí těžkým ultimátům. Americký 28bodový mírový plán, o jehož upravené verzi se stále jedná, například americký vyslanec podle informací deníku Financial Times předal ukrajinskému prezidentovi spolu s jasným sdělením, že na jeho přijetí má Kyjev jen několik dní.

Do toho vstupuje i změna Trumpova přístupu k evropským spojencům. Sám prezident řekl, že Evropa ztratila jeho ucho.

V rozsáhlém rozhovoru pro server Politico Trump otevřeně prohlásil, že podle něj jsou Evropané slabí a že je považuje za skupinu národů „v rozkladu“, která selhává jak v boji s migrací, tak v neschopnosti ukončit válku na Ukrajině.

Tento výpad Politico označilo za dosud nejostřejší Trumpovu kritiku západních demokracií. Podle serveru mají země jako Německo a Francie už nyní s americkou administrativou velmi napjaté vztahy.

Trumpovy výroky podle expertů nejsou jen rétorické – mají praktické důsledky pro evropskou bezpečnost.

Pokud Spojené státy zpochybňují schopnost Evropy bránit se, otevírá se zásadní otázka, co by se stalo, kdyby americká pomoc Ukrajině zmizela a zda by se Evropa dokázala ubránit sama v případě, že by ji Rusko napadlo, což tento týden znovu označil za reálnou hrozbu generální tajemník NATO Mark Rutte.

„Evropa je silnější než Rusko ekonomicky i populačně. Kde ale ztrácíme, je vůle. Rusko ochotně snáší náklady na válku, Evropa se pořád rozmýšlí,“ říká Otakar Foltýn z Vojenské kanceláře prezidenta republiky. Problém podle něj spočívá v dlouhodobém pocitu bezpečí, který evropské státy ukolébal do nečinnosti.

Zatímco Rusko budovalo kapacity a testovalo hranice toho, co mu svět dovolí, Evropa spoléhající na americký deštník odkládala investice do obrany a předpokládala, že „nic se nám nemůže stát“.

Podle Foltýna je přitom materiální síla Evropy dostatečná: pokud by se spojily státy ochotné čelit agresi – od Británie přes Německo, Skandinávii až po Polsko a pobaltské země – jejich společný potenciál několikanásobně převyšuje ruské možnosti.

„Problémem však je politická a společenská ochota tento potenciál skutečně použít. A právě proto je pro Evropu tak nebezpečné, když Washington začne zpochybňovat vlastní roli: odhaluje tím, nakolik je evropská obrana stále nedokončeným projektem, který stojí spíše na americké vůli než na té evropské,“ říká Foltýn.

Tato mezera mezi evropskými možnostmi a skutečnou ochotou je dnes viditelná i v číslech. Nejnovější zpráva Kielského institutu s názvem Ukraine Support Tracker ukazuje, že evropská vojenská pomoc Ukrajině v roce 2025 výrazně zpomalila a nedokázala nahradit prudký pokles americké podpory po jejím omezení ze strany Washingtonu.

„Schopnost ubránit se přímo souvisí s podporou Ukrajiny: pokud Evropa oslabí Kyjev, umožní to Rusku postupovat dál, a to by mělo přímý dopad i na naše vlastní obranné kapacity. Jinými slovy, pokud jsme už teď slabí jako Evropa, ukazuje to, jak omezené jsou naše schopnosti čelit případné ruské agresi,“ popisuje pro Seznam Zprávy britský politolog Taras Kuzio.

Za prvních deset měsíců letošního roku získal Kyjev nejnižší objem nové vojenské pomoci od začátku ruské invaze. Trend je o to výraznější, že přichází v momentě, kdy se intenzita bojů opět zvýšila a ukrajinská armáda hlásí kritický nedostatek munice, protivzdušných systémů i náhradních dílů pro západní techniku.

Tento pokles nastal navzdory tomu, že některé velké evropské státy – zejména Francie, Německo a Velká Británie – své příspěvky reálně navýšily. Jejich snaha však zatím nedokáže vyrovnat výpadky způsobené nejistotou ve Washingtonu, zpožděnými dodávkami ze zámoří a opakovanými blokádami amerických balíků pomoci v Kongresu.

Výsledkem je paradoxní situace: Evropa sice postupně zvyšuje vlastní zbrojní kapacity i politickou vůli Kyjev podporovat, ale celkový objem nové pomoci přesto klesá, protože jednoduše není schopna okamžitě nahradit americký váhový faktor – technologicky, logisticky ani průmyslově.

„Zatímco průměrné roční alokace činily v letech 2022–2024 přibližně 41,6 miliardy eur (cca 1 040 miliard Kč, včetně Evropy, USA a dalších donorů), v roce 2025 bylo dosud alokováno jen 32,5 miliardy eur (cca 812,5 miliardy Kč). Aby Evropa dosáhla předchozích úrovní podpory, bylo by třeba do konce roku přidat dalších 9,1 miliardy eur (cca 227,5 miliardy Kč), což by vyžadovalo měsíční tempo alokací více než dvakrát vyšší než v posledních měsících,“ píší analytici Kielského institutu.

Podle expertů to znamená, že bez Spojených států by Evropa nebyla schopna ani udržet potřebnou podporu Ukrajině, ani se efektivně ubránit případné ruské agresi, i přes značné vojenské kapacity, které se však ukazují jako nedostatečné v klíčových oblastech.

Jak říká Christian Mölling z think tanku European Policy Centre, Evropa může Ukrajinu podporovat bez Spojených států jen s velkými riziky

„Cokoli, co Washington přestane poskytovat, bude muset být kompenzováno ztrátami nebo změnou způsobu, jak Ukrajina bojuje. A i tak je téměř nemožné dosáhnout současné úrovně podpory,“ říká Mölling pro deník Politico.

Evropa dodává munici, tanky či stíhačky, ale zásadní technologické mezery přetrvávají. Nejkritičtější je oblast letecké a raketové obrany: schopnost Ukrajiny zastavovat ruské balistické střely z velké části stojí na amerických systémech Patriot a raketách PAC‑3, které vyrábějí pouze Spojené státy.

„Rád bych řekl, že bychom se bez Spojených států obešli… ale jen po omezenou dobu,“ podotýká zase ukrajinský analytik Mykola Bielieskov z Národního institutu pro strategické studie. „Pouze Spojené státy mohou vyrábět interceptorové rakety PAC‑3 MSE.“

Kdybychom se na to dívali čistě podle rétoriky Moskvy, ruský prezident Vladimir Putin v poslední době několikrát naznačil, že Rusko je připraveno začít bojovat i s Evropou, pokud by ta chtěla konfliktem eskalovat.

Představitelé NATO Putnova slova označují za blafování, protože Rusko nemá v případě plnohodnotného konfliktu dost kapacit porazit celou alianci.

„Je úplně jedno, co plácá Putin. Je to asi tak relevantní, jako co plácal Hitler v roce 1944. To je čistokrevná propaganda a čistokrevný žvást agresora, kterému v tento okamžik jde stejně jako kdykoliv předtím o udržení moci. A vlastní obohacení a vlastní zájem,“ komentuje Foltýn.

Klíčovou obavou však není pouhé slovní vyostření, ale to, co za tím stojí. Generální tajemník NATO Rutte varoval, že Rusko by mohlo být během příštích pěti let schopno útočit na členské státy aliance, pokud se strategická rovnováha nezmění a evropské obranné kapacity nevzrostou výrazně nad současné úrovně.

Podle něj aliance musí zvýšit investice a posílit zejména leteckou a raketovou obranu, protože současná schopnost odrazit takový útok je stále silně závislá na amerických systémech a na technologické spolupráci.

Analýzy expertů potvrzují, že i kdyby se jednotlivé evropské státy pokusily čelit ruské agresi bez Washingtonu, samostatná obrana je momentálně velmi slabá.

Některé země jako Polsko, Francie či Německo sice mají silné národní kapacity, ale NATO jako celek bez amerických operačních systémů, logistické podpory a strategického velení není plně funkční.

Odborníci například upozorňují, že Evropa není schopna rychle mobilizovat a koordinovat jednotky, které by se dokázaly efektivně postavit ruské armádě, a že bez USA by byl jakýkoli konflikt nákladnější, pomalejší a krvavější než když je aliance plně funkční.

Podle Foltýna však nejde jen o objemy pomoci, ale o hlubší strukturální problém evropské bezpečnosti. „My se na to pořád díváme optikou studené války a čekáme jednotnou, nedrolitelnou alianci z 80. let. Ta doba už ale nenastane,“ říká. Přestože má EU mezi svými členy státy, jejichž vůli Moskva hybridními útoky oslabila, kontinent zároveň podle něj od roku 2022 projevil největší míru jednoty ve své historii.

Evropská unie podle něj desítky let spoléhala na to, že obranu zajistí NATO a Spojené státy, a bezpečnostní politika tak nebyla prioritou. „Teď se to mění a pořád platí, že budeme muset nalézt podstatně více vůle,“ dodává Foltýn.

Varuje také, že současná pomoc Ukrajině, která je už tak podle dat Kielského institutu nejnižší od začátku války, je ve skutečnosti nejlevnější možností: „Cokoliv teď investujeme do obrany vůči Rusku, bude levnější, než kdybychom to museli dělat za pár let během nějakého ruského útoku.“