Trumpovi se to může vymstít, říká analytik k americkému odchodu z UNESCO

Americký prezident Donald Trump ve středu oznámil, že Spojené státy na konci roku 2026 opustí UNESCO. Organizace, která funguje pod hlavičkou Organizace Spojených národů (OSN), je páteří snah o zachovávání světového kulturního dědictví a zastřešuje mezinárodní spolupráci v oblasti kultury, vzdělávání a vědy.

„Globalistická ideologická agenda pro mezinárodní rozvoj je v rozporu s naší zahraniční politikou „America First,“ zní argumentace Bílého domu. Dalším problémem je pro americkou stranu rozhodnutí z roku 2011, kdy organizace uznala Palestinu jako členský stát - americká politika totiž dlouhodobě stojí za Státem Izrael.

Bílý dům už před několika měsíci ohlásil odchod ze Světové zdravotnické organizace (WHO), Rady OSN pro lidská práva (UNHCR) a odstoupení od pařížské klimatické dohody. Středeční krok se tak dá považovat za další ze série rozhodnutí, která otřásají transatlantickým mezinárodním pořádkem, jež se zakládá na spolupráci, pravidlech a konsenzu.

Analytik Michal Parízek z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v rozhovoru pro Seznam Zprávy popisuje, jaké bude mít americké rozhodnutí pro organizace následky, a jak mohou jeho kroky z posledních měsíců změnit mezinárodní systém, který Spojené státy před desítkami let nastavily.

Trump odchod z UNESCO zdůvodnil tím, že organizace podporuje „globalistickou ideologickou agendu“ a že má „protiizraelské nálady“. Jak vnímáte tyto argumenty?

Zdůvodnění vystoupení Spojených států z UNESCO je v souladu s podobnými pohledy, které už Donald Trump prezentoval mnohokrát ve vztahu k mezinárodním organizacím, zejména k OSN.

Před lety už během svého prvního prezidentství při svém projevu ve Valném shromáždění (orgán OSN, pozn. red.) tvrdil, že budoucnost nepatří globalistům, ale patří patriotům a on se jako patriot vnímá. Do značné míry chápe mezinárodní organizace jako omezující pro Spojené státy americké, jako nástroje, které ostatní státy zneužívají v jejich neprospěch.

USA doposud hrály pro UNESCO, potažmo celou OSN, důležitou roli. Jak tento krok UNESCO ovlivní?

Spojené státy standardně přispívají do rozpočtu UNESCO ke 20 procentům všech finančních prostředků. A v tomto smyslu je to poměrně velký zásah do schopnosti té organizace financovat svoje aktivity. Ta organizace se s tím ale dokáže vyrovnat, bude ale muset svoji činnost omezit.

Na druhou stranu bych zdůraznil, že to není poprvé, a že to nebylo ani neočekávané, UNESCO i další organizace vlastně očekávaly, že tenhle krok nastane.

Vztah USA a UNESCO je nicméně poměrně komplikovaný. USA střídavě byly a nebyly členem, Trump navíc zemi z organizace stáhl již ve svém prvním mandátu. Proč nad organizací USA tak moc lavírují? A je to ojedinělý případ?

Úplně ojedinělý případ to není. Trošku podobný případ je Světová zdravotnická organizace a klimatické dohoda, to ale není takto extrémní.

UNESCO nereflektuje základní priority Spojených států amerických, protože USA, stejně jako řada jiných zemí, jsou součástí UNESCO do jisté míry jako nějaká deklarace sounáležitosti s tím multilaterálním uspořádáním a s tím systémem OSN jako celkem.

V kompetenci jednotlivých administrativ ve Spojených státech se tak UNESCO stalo takovým tradičním obětím beránkem širších konfliktů o mezinárodní spolupráci.

Říkáte, že je UNESCO „obětní beránek“, tak proč přišlo jeho „obětování“ až nyní? Vystoupení z WHO a UNHCR Trump avizoval již před několika měsíci.

Já bych se přikláněl k tomu, že na UNESCO prostě teď došla řada. Ty ostatní organizace byly podle mě prioritní z hlediska jeho politické agendy - Světovou zdravotnickou organizaci vnímal Trump jako svého protivníka od doby covidové pandemie. Rada OSN pro lidská práva se nabízela v kontextu palestinsko-izraelského konfliktu.

Spojené státy se do UNESCO vrátily v roce 2023, kdy byl šéfem Bílého domu demokrat Joe Biden. Argumentem tehdy bylo, že místo, které v organizaci zbyde po USA, by mohla zaplnit jiná mocnost, konkrétně Čína, která platí za amerického rivala číslo jedna. Je tato obava legitimní?

Toto je v jádru diskuzí o přístupu Spojených států amerických k současným multilaterálním institucím a k tomu systému OSN. Multilaterální spolupráce Trumpovu administrativu vůbec nezajímá.

Obecně je důležité, do jaké míry má pro země, jako jsou Spojené státy americké, smysl své pozice v těch institucích, které z politických důvodů úplně nemilují, držet, protože právě ten prostor, který případně uvolňují, může být zaplněn jejich soupeři.

U Bidena ta debata, proč se do UNESCO vracel, zachycuje klíčové dilema, kterému Spojené státy čelí. Na straně jedné ty organizace nefungují tak, jak by si Spojené státy představovaly, na straně druhé ty organizace pořád mají nějaký mandát, jsou vnímány jako nějakým způsobem legitimní.

Uvolňovat to místo a zadarmo ho dávat geopolitickým soupeřům, zejména tedy Číně, prostě nedává smysl.

Takže byste řekl, že to může být strategická chyba Trumpa? Protože on razí politiku America First, komentátoři, odborníci na druhou stranu upozorňují, že to bude mít spíše izolacionistický efekt a že to bude spíše „America Alone“.

To je samozřejmě předmět velkých sporů i v rámci Spojených států. Já si myslím, že většinový pohled je takový, je tím Spojené státy ztrácí svoji globální dominanci. Ta je daná nejen jejich materiální, vojenskou a ekonomickou silou, ale je také tou měkkou mocí. Tím, že jsou Spojené státy dlouhodobě vnímány jako hegemonní mocnost, která se ale chová slušně, která drží své závazky.

Registruji názory, že se Trump svými kroky snaží změnit mezinárodní pořádek a transformovat jej tak, jak mu bude vyhovovat. Je to podle vás pravda nebo kroky dělá, aby si nahnal politické body na domácí půdě?

O Trumpovi se obecně říká, že to je extrémně velký pragmatik. Jsme v situaci, kdy Trump skutečně neuznává například systém OSN a je tu jeho jasná snaha přesunout těžiště politické dynamiky z multilaterálních těles k bilaterální spolupráci. Ta je pro Spojené státy ideální, protože ve většině vztahů jsou dominantní.

V odborné komunitě panuje konsenzus, že Spojené státy byly tak neskutečně úspěšné ve schopnosti utvářet pravidla globální politiky a nastavily tak řád založený na pravidlech a ne na dominanci.

Tohle je síla, kterou Spojené státy mezinárodnímu řádu před těmi 70 lety daly, a je to něco, o co ten mezinárodní řád teď přichází a nejsem si jistý, že tohle v té kalkulaci, kterou ve Washingtonu někdo provádí, figuruje dostatečně.

A když měly Spojené státy před desítkami let moc takový systém nastavit, mají dnes tu stejnou moc jej zničit?

Myslím, že mají. Otázka je, jestli to budou chtít udělat a jestli by jim to skutečně vyšlo. Například reakce Evropské unie na tyto kroky je vlastně už od první Trumpovy administrativy taková, že se Evropská unie snaží budovat alternativní spolupráci s jinými zeměmi.

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová a v návaznosti na ni i německý kancléř Merz například oznámili, že je možná načase vytvořit novou světovou obchodní organizaci bez Spojených států amerických.

Takže my nevíme, jak to dopadne a kam se tyto trendy budou vyvíjet, ale už teď sledujeme, že některé státy přistupují na hru, že pokud do toho půjde Amerika takhle tvrdě, tak oni do toho půjdou tvrdě taky a budou hledat alternativy.

Odborníci dále upozorňují, že izolacionistické tendence USA nutně povedou ke ztrátě jejich dominantního postavení, což otevře prostor pro jiné mocnosti. Kdo by z toho mohl nejvíce těžit?

Na to neumím odpovědět, protože to závisí na hodně parametrech. Na přecházení na bilaterální formáty podle mě nevydělá nikdo a bude se jenom sčítat, kdo bude mít větší škody z aranžmá, které ta míra chaosu a nepředvídatelnosti do mezinárodního uspořádání vnese.