„Conan přes palubu!“ Ztracený ukrajinský voják plaval za záchranou 14 hodin

Ukrajinský voják a člen speciální jednotky zvané Artan popsal pro deník Ukrajinska pravda svůj adrenalinový zážitek z konce srpna, kdy během operace v Černém moři spadl z člunu do vody, kde zůstal přes 14 hodin, než k němu dorazila pomoc.

Ukrajinská speciální jednotka Artan podnikala 22. srpna zvláštní operaci v Černém moři poblíž Hadího ostrova, když se podle tvrzení jejích členů dostaly vysokorychlostní čluny pod palbu ruského letounu.

Velitel jednotky Viktor Torkoťuk po návratu uvedl, že v bitvě mezi ukrajinskými plavidly a ruským útočným letounem nebylo žádné ukrajinské plavidlo poškozeno.

„Byla to jedna z našich nejextrémnějších operací, které jsme podnikli v Černém moři a na území Ukrajiny v jejích hranicích z roku 1991. Samozřejmě neprozradím detaily operace, ale řeknu toto: díky bohu, nikoho jsme neztratili a to je pro nás to nejcennější. Žádné z plavidel nebylo poškozeno, splnili jsme všechny úkoly,“ uvedl tehdy Torkoťuk.

Moskva toho dne ohlásila zničení dvou ukrajinských lodí v Černém moři. Mezi nimi i člun americké výroby s ukrajinskými výsadkáři, který podle ruského ministerstva obrany zlikvidovalo ruské letadlo východně od Hadího ostrova.

Podle Torkoťuka jeden z členů speciálních sil s volacím znakem Conan spadl přes palubu a v moři zůstal 14 hodin. Zbytek jednotky musel ustoupit před nepřátelskou palbou, ale později se údajně s posilami vrátil a navzdory ruské palbě ho evakuoval.

Objevili ho prý díky leteckému průzkumu a následně ho celou dobu sledoval ukrajinský dron. „Jen si to představte: sám na otevřeném moři, aniž by věděl, kam se vydat, kdy dorazí pomoc… Nejenže vydržel ve vodě 14 hodin, ale plaval správným směrem,“ vylíčil Torkoťuk.

Voják s volacím znakem Conan nyní v rozhovoru pro ukrajinský deník popsal celou událost. Do armády se po začátku ruské invaze loni v únoru přihlásil sám, předtím pracoval např. u policie a odjakživa se zajímal o zbraně.

V onen srpnový večer jejich člun začal ostřelovat ruský letoun Su-24, kormidelník se obratně vyhýbal jeho útokům a jeden z členů posádky chvíli nato zasáhl letoun z příručního raketometu.

Ráno, když se posádka vracela z místa určení po vykonané misi, zaútočil podle něj na člun další ruský letoun. Díky obratným, avšak krkolomným manévrům se posádce dařilo letounu vzdorovat, avšak během jednoho z manévrů vypadl Conan ze člunu do moře.

„Nějak jsem cítil potřebu to udělat, a tak jsem si asi 20 minut předtím sundal helmu, neprůstřelnou vestu a RPS a odložil zbraň. Bylo to jako intuice a v okamžiku vypadnutí jsem měl na sobě jen neopren a záchrannou vestu,“ říká Conan v rozhovoru.

Když vypadl ze člunu, vzdálenost k nejbližšímu břehu byla asi 130 kilometrů. „Jaké byly mé první emoce? Samozřejmě panika. Vzdálenost od břehu a hloubka byly opravdu značné,“ vypráví dále Conan.

Jeho spolubojovníci se pro svého kamaráda chtěli vrátit, avšak kvůli nepřátelské palbě nebylo možné se k němu dostat. Sám Conan nechtěl riskovat život svých 13 kolegů ve člunu a signalizoval jim, ať ustoupí.

„S vestou jsem mohl zůstat chvíli ve vodě. Nevěděl jsem, co bude dál, ale měl jsem jediný orientační bod – těžební věž, která hoří, takže je dobře vidět. Uvědomil jsem si, že si musím srovnat myšlenky a přizpůsobit se tomu, že za mnou nějakou dobu nikdo nepřijede, protože ruská letadla nade mnou dál létala. Pro ně jsem byl velmi malý cíl, ale nedovolila, aby se ke mně přiblížila loď nebo člun.“

Plaval směrem k hořící věži, a přestože bylo moře klidné, silné proudy mu značně komplikovaly cestu a nutily ho k neustálému pohybu. Pořád doufal, že ho jeho kolegové hledají a myslel na svého syna.

„Doplaval jsem k věži, ale proud mne několikrát zanesl zpátky a pořád šel proti mně. Byl jsem vyčerpaný a dehydratovaný, měl jsem halucinace a chtělo se mi spát,“ tvrdí.

„O něco později jsem si najednou všiml lodi a jen jsem doufal, že to jsou naši. Když na člun začala střílet ruská letadla, moje naděje se potvrdily. Člun musel kvůli palbě změnit směr, ale to už mi bylo jasné, že mne hledají, a to mi dodalo síly,“ pokračuje voják. „Plaval jsem dál a dál a po delším čase jsem uviděl další člun, který se ke mně blížil. Když jsem pak na něm uviděl ukrajinskou vlajku, moje radost neznala mezí. To jsou kluci, moji bratři, kteří mě našli díky dronu.“ Když ho vyzvedli do člunu, měl teplotu 35,5 stupně Celsia a byl těžce dehydratovaný. Lékař mu dal kapačku a on ulehl na dno člunu. Po dalších peripetiích s ruskými letouny se posádka konečně dostala do bezpečí a Conan mohl po svých vystoupit na pevnou zem.

„První myšlenky patřily ženě a rodině, bylo třeba jim dát zprávu, že jsem v pořádku. Velkou zásluhu na mé záchraně má rovněž týmová práce naší jednotky, bez ní bych zůstal na moři a možná nepřežil,“ dodává.