Článek
Do systematických přesunů ukrajinských dětí do Ruska a jejich následné „převýchovy“ jsou zapojeny i klíčové ruské státní energetické firmy. Výzkumníci z americké Yale University dlouhodobě mapují síť zařízení a aktérů, kteří se na těchto praktikách podílejí – a jejich nejnovější zpráva přináší první přímé důkazy o roli společností Gazprom a Rosněfť.
Podle Laboratoře pro humanitární výzkum se Gazprom a Rosněfť spolu se svými dceřinými firmami v letech 2022 až 2025 podílely na deportaci a převýchově nejméně 2158 ukrajinských dětí. Jde přitom pouze o případy, které se podařilo jednoznačně doložit – skutečný rozsah tak může být výrazně širší.
„Rozsah a organizace těchto aktivit ukazují na systém, který funguje s podporou klíčových státních struktur i podniků,“ uvedl výkonný ředitel Laboratoře pro výzkum Nathaniel Raymond, jehož tým už dříve zdokumentoval, že Kreml k přesunům ukrajinských dětí využíval i ruská státní letadla financovaná z veřejných peněz.
Tentokrát výzkumníci identifikovali děti především z okupovaných částí Doněcké, Luhanské a Záporožské oblasti. Podle zprávy sehrály společnosti aktivní roli při organizaci jejich převozu a následném umisťování do zařízení, která tyto firmy financují, sponzorují nebo přímo provozují.
Podle vedoucí výzkumu Paige Farrenkopfové bylo ukrajinské děti možné dohledat v nejméně šesti táborech, které jsou buď přímo sponzorované Gazpromem a Rosněftí, nebo je vlastní jejich dceřiné společnosti, uvedlo Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda (RFE/RL).
Ruské únosy ukrajinských dětí
Únosy dětí z válečných oblastí patří k válečným zločinům. Z podílu na nich podezírá Mezinárodní trestní soud (ICC) ruského diktátora Vladimira Putina a jeho zmocněnkyni pro práva dětí Mariji Lvovovou-Bělovovou, a proto na ně v březnu 2023 vydal mezinárodní zatykače.
Od začátku ruské války na Ukrajině se do vlasti vrátilo přes tisíc unesených dětí, především díky vytrvalému úsilí jejich příbuzných a humanitárních organizací. Podle ukrajinských úřadů ale stále zbývá vrátit téměř 20 tisíc dětí. Rusko se dokonce chlubí tím, že ukrajinských dětí „zachránilo“ už přes tři čtvrtě milionu.
Čtyři z těchto zařízení se nacházejí na území Ruska. Jde například o tábor Prometheus ve Sverdlovské oblasti a tábory Signal a Kubanskaja niva v Krasnodarském kraji, které spadají pod dceřiné společnosti Gazpromu.
Další z táborů, Sputnik v Rostovské oblasti, má soukromého provozovatele, přičemž ukrajinské děti se tam dostávají v rámci spolupráce s dceřinými firmami Gazpromu a prorežimní organizací Všelidová fronta, popisují experti z Yale University.
Zbylá dvě zařízení se nacházejí na okupovaném Krymu. Patří mezi ně tábor Art-Quest, jehož zakladatel je zároveň napojen na vedení komplexu Artěk, dětského tábora, který proslul už jako pionýrské zařízení za sovětských dob. Rusko tam teď ukrajinské děti posílá ve velkém.
V těchto táborech jsou děti vystaveny intenzivní propagandě a militarizačním aktivitám, jak už dříve popsaly Seznam Zprávy. Cílem je jejich ideologická přeměna a oslabení či úplné potlačení ukrajinské identity. Podle Raymonda jde o součást širší státní kampaně, která „nabývá průmyslových rozměrů“.
Mezera v sankcích
Výzkumníci zároveň upozorňují na výraznou mezeru v sankčním režimu: zatímco samotné mateřské společnosti už jsou v různých formách sankcionované, řada jejich dceřiných firem, odborových struktur a konkrétních zařízení, která se na operaci podílejí, zůstává mimo sankční seznamy.
Právě přes tyto méně viditelné struktury podle expertů probíhá jak organizace převozů, tak samotný provoz táborů.
„Pokud se na těchto aktivitách podílejí i subjekty, které nejsou na sankčních seznamech, ukazuje to na zásadní slabinu současného systému odpovědnosti,“ říká pro Seznam Zprávy ukrajinská právnička, která si kvůli citlivosti celé záležitosti přála zůstat v anonymitě.
„Z právního hlediska to ale nic nemění na tom, že jde o jednání, které může naplňovat znaky válečných zločinů nebo i obchodování s dětmi,“ dodává.
Příběh uneseného ukrajinského chlapce:
Podle autorů zprávy tato struktura zásadně komplikuje jak mezinárodní tlak, tak i praktické možnosti, jak tyto aktivity omezit.
Sankční režimy se totiž často zaměřují na velké, veřejně známé subjekty, zatímco síť menších organizací a regionálních entit – byť napojených na státní firmy – zůstává hůře dohledatelná a regulovatelná. „Přesně to umožňuje, aby celý systém fungoval dál,“ vysvětluje Raymond pro Seznam Zprávy.
Více peněz pro Rusko
Význam těchto zjištění podle týmu z Yale University podtrhuje i nedávný krok americké administrativy.
Ta začátkem března rozhodla o dočasném částečném uvolnění sankcí. Umožnila třetím zemím dočasně nakupovat ruskou ropu a ropné produkty již naložené na tankerech, čímž se zvýšily ruské příjmy. Opatření mělo zmírnit napětí na globálním trhu s energiemi po eskalaci konfliktu s Íránem. V dubnu Washington výjimku ještě prodloužil.
O převýchově ukrajinských dětí jsme psali také zde:
Tisíce dětí už odvezly ruské okupační síly z Ukrajiny na takzvanou převýchovu. Dětem pak zajistí ruské občanství i pěstounské rodiny. Nezletilí ale často své rodiny mají právě na Ukrajině a v Rusku žít nechtějí.
Na propojení únosů dětí v té době upozornili i američtí zákonodárci, které cituje ukrajinský server The Kyiv Independent. Během slyšení v Kongresu zazněla i zjištění výzkumníků z Yale University.
Někteří kongresmani varovali, že pokračující obchod s ruskými energetickými produkty může nepřímo přispívat k financování širšího systému nucených deportací ukrajinských dětí.
„Neměli bychom jakkoli napomáhat ruským zločinům. Přesto to podle všeho děláme,“ uvedl například kongresman James P. McGovern. „Tábory vlastněné nebo sponzorované těmito společnostmi jsou místem, kde jsou tyto děti vystaveny převýchově a ruské indoktrinaci. To znamená, že kdokoli, kdo spotřebovává ruskou ropu, včetně Američanů, tím v podstatě dotuje válečný zločin.“
Jak se dohledávají unesené ukrajinské děti v Rusku
Výzkumníci při mapování unesených ukrajinských dětí kombinují analýzu otevřených zdrojů s detailním ověřováním dat. V praxi to znamená systematické procházení ruských sociálních sítí, regionálních médií i oficiálních webů táborů a institucí, kde se objevují fotografie, videa nebo zmínky o přesunech dětí. Právě tyto materiály, často původně publikované ruskými úřady nebo samotnými zařízeními, tvoří základ dalšího vyšetřování.
Klíčovou roli hraje ověřování pomocí satelitních snímků a geolokace. Experti porovnávají vizuální materiály z internetu s konkrétními místy, aby potvrdili, kde se děti nacházejí a jaká zařízení jsou do systému zapojená.
Paralelně se snaží u jednotlivých případů skládat identitu dětí – propojují fotografie, věk, jména nebo další znaky a vytvářejí dokumentované spisy, které mohou sloužit jako důkazní materiál pro mezinárodní vyšetřování.
Důležitou součástí je i rekonstrukce celé „trasy“ dítěte – od místa, odkud bylo odvezeno, přes jednotlivé přesuny až po konečné umístění v táboře, instituci nebo rodině. Podle informací Seznam Zpráv právě tato metoda ukazuje, že nejde o jednotlivé případy, ale o systematicky organizovaný proces.
Stejně se pro stanici RFE/RL vyjádřila analytička Ruth Gibson: „Americká zahraniční politika vkládá dolary přímo do kapes dvou ruských společností zapojených do nuceného přesunu a převýchovy ukrajinských dětí,“ řekla.
A méně na pátrání po unesených
Americký kongresman Lloyd Doggett následně také upozornil, že administrativa podle něj omezuje financování programů, které měly pomáhat s pátráním po unesených ukrajinských dětech. Právě Yale University a její výzkumný tým nedostaly všechny přislíbené peníze z Kongresu a jsou tak odkázány hlavně na soukromé financování.
Výkonný ředitel laboratoře Nathaniel Raymond uvedl, že tým má v současnosti prostředky na pokračování práce pouze do května 2026. Zároveň upozornil, že část dříve schváleného financování nebyla po volbách v roce 2024 plně uvolněna kvůli politické nejistotě kolem dalšího směřování americké administrativy.
Podle aktuálních návrhů rozpočtu na fiskální rok 2027 by se ale situace mohla změnit a financování programu by mohlo být obnoveno.
Za nucenou deportaci ukrajinských dětí z okupovaných území směrem do Ruska čelí kremelský vládce Vladimir Putin mezinárodnímu zatykači. Podle Mezinárodního trestního soudu v Haagu jde o mimořádně závažný válečný zločin, jeden z nejhorších spáchaných v Evropě ve 21. století.
Jak Kreml legalizoval únosy ukrajinských dětí
- Podzim 2022 – Po „anexi“ Doněcké, Luhanské, Chersonské a Záporožské oblasti se v ruském registru objevily první profily „evakuovaných“ ukrajinských dětí.
- Říjen až listopad 2022 – Přidali 263 profilů, u poloviny soud rozhodl, že děti jsou bez rodičovské péče.
- Leden 2024 – Dekret dává prezidentu Putinovi pravomoc osobně udělovat ruské občanství ukrajinským sirotkům a dětem bez opatrovníků. Kyjev to označuje za dokončení první fáze „pasportizace“ dětí.
- Závěrečná fáze – Děti umísťují k adopci nebo do ruských internátních škol, často u učitelů, vojáků (včetně veteránů čečenských válek) či osob spojených s náboženskými a kulturními institucemi.
Seznam Zprávy během posledních tří let detailně mapují, jak ruský režim systematicky unáší ukrajinské děti. Zejména v první polovině roku 2022, kdy začala plnohodnotná invaze, kremelský vládní aparát k přesunům dětí dokonce používal vládní letouny, jak ukázala vyšetřování.
Dlouhodobě bylo známo, že děti odvezené z okupovaných ukrajinských území končí v síti převýchovných a rekreačních táborů po celém Rusku.
Ruské úřady tyto přesuny dlouhodobě nepopírají, naopak je oficiálně prezentují jako evakuaci dětí z válečných oblastí a jejich „záchranu“ před bojovými operacemi. Tato interpretace je zároveň šířena i v části ruských státních médií a mezi veřejností, kde je rámována jako humanitární opatření.
