Článek
Qamile Marrová si ve 117 letech nedělá starosti s dokazováním, že by mohla být nejstarší ženou světa, ani s přesvědčováním albánských úřadů, že není mrtvá. Žena, která se narodila pod vládou Osmanské říše, s koncem druhé světové války oslavila 36. narozeniny a přežila albánskou komunistickou diktaturu, se soustředí na užívání si života, napsala agentura AFP.
„Život je krásný, jako Tomorr v rozkvětu,“ řekla AFP s úsměvem, zatímco seděla před svým domem ve vesnici Ferras přibližně 100 kilometrů jižně od metropole. Mluvila o jednom z nejvyšších a nejvznešenějších albánských vrcholů. Obklopena ovocnými stromy, Marrová ve vesnici strávila téměř celý život. Sama si pěstovala jídlo a starala se o hospodářská zvířata.
„Žijete tak dlouho, jak rozhodl Bůh,“ řekla. Její tvář s hlubokými vráskami lemoval tradiční bílý šátek.
Podle data narození uvedeného na několika jejích dokumentech, 19. srpna 1909, by Marrová byla o dva dny starší než Britka Ethel Caterhamová, která je Guinnessovou knihou rekordů považována za nejstarší žijící ženu na světě. Dokazování věku takzvaných supercentenariánů, tedy lidí starších 110 let, může být složité. Podle studie, která v roce 2024 obdržela satirickou Ig Nobelovu cenu, která se uděluje za nekonvenční výzkumy, mnoho z nejdéle žijících lidí pochází z míst, kde jsou běžné odbyté dokumentace a důchodové podvody.
Marrová má ale mnoho záznamů, které její věk zdánlivě potvrzují. Její příbuzní kontaktovali Guinnessovu knihu rekordů. Mají její rodný list z roku 1945, pas z roku 1978 a nedávný občanský průkaz. Na všech je stejné datum narození. Její věk dokonce překvapil albánské úřady, které jí přestaly posílat důchod, když oslavila sté narozeniny, uvedl její osmdesátiletý syn Hysen.
„Nevěřili mi, že matka je stále naživu,“ vzpomínal, jak musel úřadům ukazovat důkazy, včetně výpovědí svědků, aby byl ubohý důchod Marrové znovu vyplácen. V říjnu jí vláda jako uznání jejího věku přiznala speciální státní penzi.
Klíč k neobyčejné dlouhověkosti může spočívat v jejích zvycích a životním stylu. Vstává brzy, aby zametla dvůr, zalila květiny a nakrmila slepice, než se usadí ke kávě. Stále si se synem, který s ní žije, užívá pravidelné procházky svým poctivě udržovaným ovocným sadem. Po cestě trhají zralá granátová jablka.
Ať už je tajemství její dlouhověkosti jakékoliv, její syn uvádí, že nikdy nebyla u doktora. „Je zdravá a nikdy nebrala léky,“ řekl.
Manžel Marrové zemřel před 36 lety. Ona se však stále usmívá, když vypráví o desítkách let, které spolu prožili. Bylo to domluvené manželství, ale plné lásky. „Jak bych s ním jinak mohla mít sedm dětí?“ ptá se.
Doposud byla svědkem toho, jak kolem ní vyrostlo dalších pět generací její rodiny. Do očí se jí hnaly slzy, když vzpomínala na členy rodiny a přátele, které ztratila. Tvář se jí však rozjasnila, když jí zavolala neteř, aby si popovídala.
„Sledovala jsem jejich zásnuby, svatby, jak si budovali vlastní životy,“ řekla. „Jsem šťastná, když vidím, jak tímhle domem procházejí lidé,“ dodala.
Ze svého mládí si nechala jedinou fotografii. Je to téměř 100 let starý snímek mladé ženy v bílém šátku, úplně stejném, jaký měla na sobě. „To mi bylo osmnáct!“ vysvětluje.
