Útok medvěda je otázkou pár vteřin, nebude se víc namáhat, říká zoolog

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Případ první: V pátek 15. března zahynula v Nízkých Tatrách žena poté, co ji a jejího přítele v lese pronásledoval medvěd hnědý. Případ druhý: V neděli 17. března utrpěli zranění dva lidé v centru Liptovského Mikuláše, kterým se rovněž prohnal medvěd. Zvíře jednu osobu napadlo poblíž nákupního centra, druhý člověk se patrně zranil během útěku.

Kumulace obou případů zvedla na Slovensku další vlnu debat o možné regulaci těchto šelem. Jak ale v rozhovoru pro Seznam Zprávy říká zoolog Michal Kalaš z Národního parku Malá Fatra, incidenty nezpůsobila nějaká náhlá změna v počtech medvědů na Slovensku či v jejich chování. Politiky či myslivci opakovaně navrhované snížení ochrany a regulované lovení medvědů je podle Kalaše možné zvážit pouze na základě vědeckých poznatků a doporučení.

Podle poslední vědecké studie, která počet medvědů na Slovensku zjišťovala ze sběru více než 2000 tisíc vzorků trusu, srsti či mrtvých zvířat, přitom žije v zemi něco kolem 1100 kusů, což zoologové považují za „malou populaci“, jejíž velikost se navíc v poslední dekádě významně nezměnila. „Je možné do té populace nějak zasáhnout, ale musí to mít nějakou hlavu a patu a elementární slušnost,“ říká zoolog specializující se na medvědy.

Sám několik takových útoků zažil. I o nich mluví v následujícím rozhovoru.

Nedávné útoky vyvolávají otázku, zda medvědů v poslední době na Slovensku nepřibylo, případně jestli jich není „až moc“. Vykazují nárůst i oficiální statistiky? Rozumím tomu, že ty jistě nereflektují aktuální stav k březnu 2024, ale je v nich vidět nějaký rostoucí trend řekněme alespoň v posledních letech?

Můžeme říct, že populace je nyní jistě větší než byla třeba před 30 lety. Tehdy ještě neexistovaly žádné exaktní výzkumy, ale ten rozdíl tam určitě byl. Přesně vám ale ten rozdíl, o kolik víc je na Slovensku medvědů než třeba v 80. nebo 90. letech, neřeknu, protože ta čísla v podstatě neexistují.

Jediná čísla, která existují, jsou statistiky myslivců. Ty ale podle mě velmi pravděpodobně neodpovídají realitě a stavy medvědů nadhodnocují. Nevychází ze žádné jasné metodiky a podle toho, co vím, se dělají tak, že se hlásí jarní stavy zvěře, které myslivci v daných lokalitách „odhadují“ v jednotlivých revírech. Nikdo neřeší, jestli se ta čísla nekryjí, respektive do jaké míry se stává, že je nějaký medvěd započítán duplicitně ve více revírech. Ví se přitom, že medvěd se pohybuje na poměrně velké vzdálenosti a je klidně možné, že obejde hned několik revírů. Proto si dovolím tvrdit, že tato data stavy medvědů nadhodnocují. Navíc ani není jasně dáno, jak by se tyto „odhady“ měly dělat.

Mimochodem, hlavním spouštěčem nárůstu populace ve srovnání s obdobím před 30 lety a déle byly podle mě – i přesto, že docházelo ke změnám v lovení – změny v rozložení zemědělských plodin. Konkrétně mám na mysli kukuřici, která je energeticky bohatým a zároveň snadno dostupným zdrojem potravy pro medvědy a která se dřív v horských oblastech nepěstovala. To určitě hrálo roli a netýká se to jen medvědů.

A víme alespoň, jestli medvědů nějak zásadně nepřibylo v posledních letech? Ta jsou ostatně, když se bavíme o nedávných útocích, asi podstatnější než dlouhodobější srovnání…

Co se týče údajů, které jsou už založené na zoologických metodách, tedy tzv. zpětným odchytem (ze vzorků z trusu, srsti a mrtvých zvířat), tak takový sběr tady byl proveden v letech 2019 až 2021 a velikost populace byla stanovena na nějakých 1100 jedinců (* studie publikovaná v roce 2022 populaci popisuje jako „malou“, v posledních deseti letech navíc podle ní nedochází k výrazným změnám její velikosti).

V některých oblastech Slovenska se už od roku 2003 provozuje i takzvaný stacionární monitoring, který spočívá v přímém pozorování medvěda v konkrétních časech, na konkrétních stanovištích a konkrétním počtem lidí. Tohle samozřejmě ukazuje jen minimální velikost populace medvědů, ale nějaké informace o okamžitém stavu populace to dává. Tento druh monitoringu provádíme i my u nás na Malé Fatře a můžu říct, že za těch 20 let nám počet pozorovaných jedinců nestoupá. Stává se, že třeba v některé lokalitě dojde k přebytku, ale pak třeba zase v jiné k úbytku.

Jak je to se statistikami o samotných útocích?

Nejsem si jistý, jestli má stát tyto informace zpracované za nějaké delší časové období. Sám na tu otázku na úrovni celého Slovenska nedokážu odpovědět, ale opět vám můžu říct, jak je to u nás v oblasti Malé Fatry, protože tady ta data osobně archivuji.

Od roku 2000 do konce minulého roku bylo v oblasti národního parku a jeho ochranném pásmu doloženo 13 útoků na člověka. K tomu je potřeba dodat, že ne při všech případech došlo ke zranění člověka. Při dvou útocích byl medvěd zastřelen a nestihl zranění způsobit. Při dalším se zase člověk pomlátil, ale medvěd se ho nedotkl.

U tohoto případu jsem i osobně byl. S kolegou jsme byli v terénu a dostali jsme se do extrémní blízkosti brlohu, o kterém jsme ani nevěděli a ze kterého na nás vyběhla medvědice. Kolega se zranil skokem ze skály. Medvědice nás pak nechala oba odejít.

Ještě dodám, že náš národní park navštíví ročně kolem půl milionu lidí. Zároveň to vychází, a to i když započítáme incidenty, kdy nedošlo ke zranění, v průměru na půl útoku za rok. Asi tolik k míře nebezpečnosti…

Třináct případů asi nemá velkou výpovědní hodnotu, přesto se zeptám – zaznamenali jste u vás v parku během těch 24 let nějaký trend v jejich četnosti?

Ne. Nedá se říct, že bychom sledovali nějaký kontinuální nárůst. Většinou je to tak, že máme třeba rok s pěti případy, pak několik let žádný, pak jeden a tak dále. Objektivně je ale potřeba říct, že případů je od roku 2000 víc než v období řekněme 1980 až 2000. Na druhou stranu je ale možné, že když jsem informace z tohoto období dohledával, tak jsem jich mohl najít méně například i kvůli horšímu mediálnímu pokrytí v 80. letech.

Jak tedy ale máme podle vás vnímat to, že došlo ke dvěma útokům za tři dny? Je to náhoda?

Za náhodu bych označil ten případ v Demänovské Dolině a jemu podobné. Já jsem tam sice u toho nebyl, ale podle dostupných informací k tomu došlo mimo turistický chodník v rezervaci, takže v přirozeném prostředí zvířete. Takže ano, to byla nešťastná náhoda, člověk v nesprávný čas na nesprávném místě. Možná stačila jiná reakce a všechno mohlo být jinak.

Případy, kdy dojde k útoku na zastavěném území, by skutečně mohly naznačovat, že se něco děje, že medvědi chodí tam, kam nemají, ale zase by to chtělo mít podchycené a říct, kolik takových případů se stalo a kde. Nevím, jestli jich přibývá. U nás v parku každopádně ke všem útokům došlo v horách.

Zmínil jste, že v případě toho nedávného úmrtí ženy možná stačila jiná reakce. Jak má člověk při střetnutí s medvědem správně reagovat?

Univerzální správná odpověď na tuto otázku neexistuje, vždy záleží na okolnostech. V drtivé většině případů to zvíře na člověka reaguje útěkem. Často se člověk také ani nedozví, že se do blízkosti medvěda dostal. To jsem sám opakovaně zažil. Dokud si je medvěd jistý, že o něm nevíte, klidně vás pustí i na pár metrů a neukáže se vám.

První všeobecnou zásadou nicméně je být ostražitý, koukat kolem sebe a poslouchat. Opravdu „obdivuji“ lidi, co se vydají do lesa a dají si sluchátka a nevědí, co se kolem děje.

Když se nechci potkat s medvědem, je také dobré dávat o sobě vědět. Je lepší jít ve skupině a mluvit, případně použít trekingové hole, které dělají specifické zvuky. Já osobně, když jdu do terénu sám, si třeba mluvím i sám pro sebe, obzvlášť když jdu do hustě zarostlého porostu.

Pokud nechcete narazit na medvěda, je lepší do hustě zarostlých částí lesa vůbec nechodit. Jít pryč je také lepší, když narazíte na uhynulou zvěř.

Co když už se ale dostaneme do bezprostřední blízkosti? Je to skutečně tak, že je lepší neutíkat?

Zase záleží na okolnostech a na té vzdálenosti. Medvědovi každopádně daleko neutečete. Dokáže běžet rychlostí až 50 km/h a je lépe uzpůsobený na pohyb v terénu než lidé.

Měl jsem takový zážitek, kdy jsem se před skoro 30 lety zachránil na stromě. Medvědi samozřejmě, a to i dospělí, umí lézt po stromě, ale nemyslím si, že je pro ně člověk tak atraktivní, že by se mu za ním na ten strom chtělo. Řekněme tedy, že když jste dost daleko, že stihnete doběhnout ke stromu, můžete to zkusit.

A co ta opačná taktika, kdy člověk zůstane pasivní?

To se mi zase osvědčilo při tom druhém případě, kdy jsme nevědomky došli přímo k brlohu medvědice. Byl jsem tedy – nutno dodat – i ozbrojený a připravený se bránit. Začal jsem ale pomalu ustupovat, neotáčel se zády, neběžel jsem, nedíval se přímo na ni a ta medvědice se uklidnila, a když viděla, že ustupujeme, tak nás nechala být. Její útok byl mířen jen na to, aby si ochránila brloh.

A tak je tomu ve většině případů. Obyčejně to trvá jen několik vteřin. Medvěd s vámi většinou nebude zápasit minuty. Bývá to o jednom kousnutí a škrábanci. On člověka většinou během vteřin zpacifikuje, eliminuje hrozbu a pak odejde. Nepotřebuje se víc namáhat.

Co říkáte na výroky politiků o snížení stupně ochrany medvěda?

Medvěd byl součástí předvolební kampaně několika stran. Z mého pohledu to bylo naprosté zneužití toho zvířete. Vláda nicméně vládne půl roku a zatím s tím nedokázala udělat vůbec nic.

Je to tak, že lov je možný v případě, že všechny ostatní možnosti jsou vyčerpané a je potřeba zabít nějakého konkrétního problémového jedince. Takhle je to podle druhé směrnice o biotopech v rámci EU.

Teď nicméně existuje snaha zavést takzvaný regulační lov, což by znamenalo neřešit jen problémové medvědy, ale že by se stanovila nějaká kvóta na rok, kolik by se jich ročně střelilo. Takhle oni si představují, že se vyřeší problém.

Objektivně můžu říct, že jsou i země v Evropě, kde se tento regulační lov realizuje a funguje. Ta směrnice, co jsem zmiňoval, není úplně neměnná. Její změna by ale vždy měla vycházet z vědeckých poznatků. Vracíme se tím k tomu, co jsem říkal na začátku – náš výzkum o velikosti populace byl zatracovaný a já silně pochybuji, že myslivecká statistika se dá považovat za vědecký argument.

Takže ano, je možné do té populace nějak zasáhnout a já osobně bych tomu ani vysloveně nebránil, ale musí to mít nějakou hlavu a patu a elementární slušnost.