Článek
Označit Jerevan, hlavní město Arménie, jako světovou metropoli, by asi znělo přehnaně. Místní představitelé však věří, že se město vybudované z růžového kamene může stát strategickou křižovatkou na spojnici mezi Evropou a Asií. Toto tvrzení už se jako úplná fantazie zdát nemusí.
Bývalá sovětská republika na Jižním Kavkazu má šanci stát se esenciální součástí tzv. středního koridoru, životně důležité obchodní trasy spojující oba kontinenty, která obchází jak Rusko, tak i neklidný Blízký východ.
Vládní budova v Jerevanu. Velká část města je postavena z růžového sopečného tufu.
Arménie je v centru pozornosti mocných zemí a před nedělními parlamentními volbami se třímilionová země ocitá uprostřed přetahované Ruska, Evropské unie i USA.
Předvolební průzkumy v hlasování jednoznačně favorizují současného premiéra Nikola Pašinjana. Jeho strana Občanská smlouva by od voličů mohla dostat i dvoutřetinovou podporu a v Národním shromáždění získat ústavní většinu.
Bývalý novinář Pašinjan byl do funkce poprvé zvolen po protestech v roce 2018 a od té doby zemi vede směrem od Ruska vstříc k pevnější integraci se Západem. V letošních volbách čelí třem proruským nacionalistickým stranám včetně Silné Arménie vedené multimilionářem Samvelem Karapetjanem, zakladatelem konglomerátu Tashir Group, který vlastní podstatnou část arménské elektrické sítě a má silné byznysové vazby na Rusko.
Kampaň je tvrdá - v půlce května Karapetjan například obvinil Pašinjana, že na návštěvě Číny vyzkoušel halucinogenní houby, které se mu údajně měly zalíbit natolik, že si jich měl celou tunu přivézt do Jerevanu a konzumuje je před zasedáními vlády.
„Skutečná Arménie“
Vyhrocená osobní kampaň však spíš jen ukazuje, že jde o hodně. „Volby mají dva hlavní motivy,“ uvádí v rozhovoru pro Seznam Zprávy prezident Arménské rady, politického výzkumného institutu v Jerevanu, Areg Kočinjan. „Jednak je to referendum o budoucím zahraničním směřování Arménie. Vedle toho hlasujeme taky o uzavření problematiky Náhorního Karabachu a o normalizaci vztahů s Ázerbájdžánem a Tureckem,“ přibližuje.
Tyto bitevní linie jsou vytyčeny kolem národního projektu, který Pašinjan shrnuje pod volební slogan „Skutečná Arménie“. Když toto heslo rozklíčujeme, sdělení je jednoduché: nebojujme za starou Arménii a za její zašlou slávu a území, neotvírejme historické křivdy, budujme radši Arménii, ve které reálně žijeme.
Podle odborníků se tento program zrodil z nutného pragmatismu. Jerevan se stále vzpamatovává ze dvou drtivých vojenských porážek v letech 2020 a 2023, které vedly k definitivnímu převzetí sporného území Náhorního Karabachu Ázerbájdžánem. Pašinjan nabízí novou poválečnou identitu země a slibuje znovuotevření hranic i pro Azery a Turky, snížení závislosti na Rusku a diverzifikaci zahraničního a ekonomického profilu země.
Jednoznačně se orientuje na západ - nejen na Evropu, ale i na Spojené státy. Potvrdila to schůzka z loňského srpna, kdy se v Bílém domě Pašinjan sešel s Ilhamem Alijevem, svým protějškem z Ázerbájdžánu, a podepsal vzájemnou mírovou dohodu. Prostředníkem byl Donald Trump, který smlouvu využil v kampani za Nobelovu cenu.
Ázerbajdžánský prezident Ilham Alijev a arménský premiér Pašinjan při podpisu společného prohlášení zprostředkovaného Donaldem Trumpem.
K finální ratifikaci je nicméně nutné splnit ještě jeden požadavek Baku. To chce, aby Jerevan změnil ústavu, která nepřímo odkazuje na spojení Arménie a Náhorního Karabachu. Novela vyžaduje schválení v referendu, které však Pašinjan může vypsat, jen pokud získá dvoutřetinovou většinu. „Takový výsledek by vytvořil nejpříznivější podmínky pro mírový proces v regionu a pro integraci Arménie se Západem,“ míní Kočinjan.
„Spíše most než překážka“
Dohoda z Washingtonu má ale už teď velký význam. Obsahuje i příslib masivního infrastrukturního projektu na jihu Arménie pojmenovaného Trumpova trasa pro mezinárodní mír a prosperitu. Železniční trať má spojit Ázerbájdžán s jeho exklávou Nachičevan.
„Pokud bude úspěšně dokončena, má potenciál zajistit ekonomickou vzájemnou závislost mezi oběma zeměmi, odstranit hrozbu války a znovu integrovat jak Nachičevan, tak celou Arménii,“ soudí Thomas de Waal, odborník na region Kavkazu z bruselského think tanku Carnegie Europe.
Projekt může mít přesah i za hranice regionu - má potenciál stát se součástí důležité spojnice mezi Evropou a Asií.
Nikol Pašinjan a americký viceprezident J. D. Vance při podpisu vzájemné jaderné dohody letos v únoru v Jerevanu.
Arménský ministr zahraničí Ararat Mirzojan uvedl, že cílem vlády je proměnit geografickou polohu Arménie ve strategickou výhodu. „Po desetiletí čelíme výzvě, jak se stát mostem spíše než překážkou. Můžeme propojit Evropu se Střední Asií, s Dálným východem, s Indií a Čínou. Může to být nejen cesta k záchraně naší suverenity, ale také záruka naší další mírové prosperity,“ prohlásil letos na jaře.
Arménská populace se i díky podobným prohlášením postupně začíná klonit na stranu míru. Průzkumy však naznačují opatrnost - pro se staví přibližně 50 % zatímco proti asi 40 % obyvatel.
„Mír s Ázerbájdžánem je realistickou cestou ke stabilitě, ale zároveň ho mnoho Arménů vnímá jako nespravedlivý – Jerevan totiž přišel o Karabach a tamní obyvatelstvo bylo donuceno opustit svou vlast,“ vysvětluje nálady ve společnosti Kočinjan. „Někteří lidé to nazývají kapitulací. V zemi nicméně roste povědomí, že neexistuje jiná realistická cesta ke stabilitě v regionu,“ doplňuje.
Směrem k členství v EU
Roli bezpečnostního garanta a dominantního ekonomického partnera totiž dlouho sehrávala Moskva. Válce však zabránit nedokázala a v posledních letech její vojáci zemi opustili.
Místo toho Jerevan pokukuje po západních strukturách. „Arménie přijala zákon, který stanoví, že hlavním cílem každé vlády má být členství v Evropské unii. Domnívám se tedy, že Arménie – a během nedávného summitu Arménie–EU to Evropská unie uznala – je v této otázce na jasné cestě,“ říká Kočinjan.
Setkání na začátku května se účastnil i předseda Evropské rady António Costa a předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová. Vyvrcholilo oficiálním podpisem řady odvětvových dohod. Von der Leyenová Arménii popsala jako součást „širší evropské rodiny“.
Strany oznámily nové iniciativy zaměřené na usnadnění tranzitu a infrastrukturních spojení, včetně modernizace hraničních přechodů a posílení role Arménie jako regionálního uzlu. Byl rovněž zahájen dialog na vysoké úrovni o dopravě s cílem koordinovat investice a integraci do evropských sítí.
Pašinjan za svou politiku slýchá chválu od řady evropských lídrů včetně francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, který v květnu navštívil Jerevan a stávajícího premiéra před volbami podpořil.
Emmanuel Macron na květnové návštěvě Jerevanu.
Zatímco dřívější jihokavkazský oblíbenec Západu - Gruzie - se v posledních letech postupně přibližuje Kremlu, Jerevan se od něj do značné míry odstřihl a nastoupil cestu k demokratizaci. A tak se nyní pozornosti evropských i amerických státníků těší Arménie.
Varovný příběh
Bylo by ovšem příliš snadné označit Pašinjanovu vizi za jedinou správnou cestu k růžovým zítřkům země pod Araratem. Podle analytiků se jeho program zdá být z nabídky politických sil v Arménii jediný přijatelný, spíše než že by vzbuzoval masové nadšení.
I cesta k demokracii je kostrbatá. Například respektovaná nezisková organizace Freedom House ve své profilu země uvádí zásadní nedostatky v oblasti nezávislosti médií nebo svobody slova. Za největší prohřešky pak uvádí politický vliv na justici v zemi. „Soudy čelí systémovému politickému vlivu a soudní instituce jsou oslabovány korupcí. Soudci údajně pociťují tlak, aby ve spolupráci s prokurátory odsuzovali obžalované, a míra zproštění viny je extrémně nízká,“ píše lidskoprávní organizace. „Úřady uplatňují zákon selektivně a v občanských ani trestních věcech není zaručeno dodržování řádného procesu.“
Britský deník The Guardian připomíná, že aktivisté za lidská práva jako například bývalý výkonný ředitel organizace Human Rights Watch Kenneth Roth obviňují Pašinjana z populismu hraničícího až s autoritářstvím. Zpochybňují také, zda by mu evropští lídři měli prokazovat takovou podporu.
De Waal upozorňuje, že opatrnost je na místě. „Historie regionu nám říká, že spoléhat se na jediného vůdce bez budování dalších demokratických institucí je riskantní strategie,“ uvádí a zmiňuje varovný příběh sousední Gruzie v nultých letech tisíciletí.
„Její západní podporovatelé, zejména v administrativě (amerického prezidenta) George W. Bushe, zacházeli se zemí jako s prozápadním projektem a laboratoří. Označovali ji za ‚maják demokracie‘ v problémovém regionu a nepřistupovali k ní jako ke skutečné zemi se specifickými výzvami,“ míní expert.
V Gruzii byl tehdy úspěch také silně personalizován do osoby prezidenta Michaila Saakašviliho. Jenže i u něj se postupně projevily autoritářské tendence a jeho politika vedla ke krizi, která posloužila nástupu současné proruské vlády Gruzínského snu.
Arménie je v tuto chvíli na cestě na Západ. Případný velký úspěch Pašinjana v nedělních volbách může znamenat další krok. Situace v regionu nicméně zůstává složitá a nedávná zkušenost ze sousední země ukazuje, že z růžové budoucnosti mohou nakonec zůstat jen růžové vládní budovy v Jerevanu.
