Hlavní obsah

Varování z Bosny. Hon za řešením válečných zločinů se Ukrajině nemusí vyplatit

Foto: ShapikMedia, Shutterstock.com

Masový hrob v ukrajinském městě Buča.

Reklama

ANALÝZA. Ukrajina stíhá v nepřítomnosti přes tisíc lidí podezřelých z válečných zločinů. Neustále podává další a další obžaloby. Experti ale varují, že přílišná rychlost nemusí vést k potrestání viníků.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Neexistuje zločin proti lidskosti a životu, který by Putinovo Rusko a ti, kdo slouží jeho šílenému diktátorovi, nespáchali,“ pronesl jen pár dní před druhým výročím rozsáhlé ruské invaze na Ukrajinu prezident Volodymyr Zelenskyj. Během svého proslovu připomněl zničená ukrajinská města, která mohl svět vidět, i masové zabíjení rukama ruských vojáků.

Každý možný zločin a každé porušení mezinárodního humanitárního práva se Ukrajinci snaží vyšetřovat už od prvních týdnů války. Například nejčerstvější investigace, která se dostala i do světových médií, přišla po obviněních, že ruští okupanti zavraždili osm neozbrojených ukrajinských vojáků poté, co ovládli město Avdijivka.

Spravedlnost se snaží zajistit nespočet ukrajinských i zahraničních organizací, ba dokonce i Mezinárodní trestní tribunál (ICC) v Haagu nebo Organizace spojených národů (OSN). Právě její týmy již ostatně našly řadu důkazů, že Rusové se na Ukrajině dopouštěli „nerozlišujících útoků“ a válečných zločinů, včetně znásilňování či deportací dětí do Ruska.

Podle oficiálních ukrajinských zdrojů se Ukrajincům dosud podařilo zaevidovat více než 126 tisíc činů klasifikovaných jako válečné zločiny.

„Dokud válka stále zuří, je třeba uchovat co nejvíce důkazů o každé krutosti. Osoby odpovědné za zločiny podle mezinárodního práva musí čelit spravedlnosti bez ohledu na to, jak dlouho to bude trvat. Tyto zločiny nemají promlčecí lhůtu,“ vyzval například Denis Krivošejev, zástupce ředitele lidskoprávní organizace Amnesty International (AI) pro východní Evropu a Střední Asii.

Svědectví z Avdijivky

Ukrajinští vojáci, kteří do poslední chvíle bránili Avdijivku, si stěžují, že rozkaz k ústupu přišel moc pozdě. Jejich ranění kamarádi museli zůstat na místě. Ruské záběry pak ukázaly mrtvé vojáky, kteří se nemohli evakuovat.

Sama AI dokumentuje četná zvěrstva, z jejichž spáchání jsou Rusové podezřelí již od roku 2014, kdy začala okupace ukrajinského Krymu a válka na východní Ukrajině. Pokud Rusko za činy nepřevezme odpovědnost, nemůžou podle zprávy Ukrajinci dojít spravedlnosti.

Přílišná horlivost?

Vůbec největší břemeno při vyšetřování válečných zločinů ale logicky spočívá na ukrajinské justici. Ukrajinci od ní mají velká očekávání, a proto tamní orgány podávají obžaloby i v případech, kdy existuje jen malá šance, že se o tom obžalovaní dozvědí úředně správným způsobem.

V současné době tak probíhá přes tisíc procesů, ve kterých jsou obžalovaní souzeni v nepřítomnosti. Desítky případů se týkají osob, které zůstaly na okupovaných územích a Ukrajina je obviňuje z napomáhání nelegální ruské správě.

Obě tyto praktiky, jak upozorňuje web Balkan Insight, přitom kritizovaly lidskoprávní organizace. Podle nich se Ukrajina musí poučit z lekce Bosny a Hercegoviny, která zažila krvavou válku v 90. letech a kde se ukázalo, že přílišné zaměření na válečné zločiny bez účinné strategie přechodné spravedlnosti nepřinese kýžené výsledky.

Přechodná spravedlnost

Týká se způsobu, jakým společnosti reagují na následky masivního a závažného porušování lidských práv. Zahrnuje celou škálu procesů a mechanismů spojených se snahou společnosti vyrovnat se s dědictvím rozsáhlých minulých konfliktů či represí.

Soustředí se hlavně na oběti, cílem je poskytnout jim uznání. Dále také posílit důvěru jednotlivců ve státní instituce, posílit dodržování lidských práv a podpořit právní stát jako nástroj k usmíření a předcházení novým porušením lidských práv.

Zdroj: OHCHR

Ta by měla zahrnovat pokyny, jak zpracovávat válečné zločiny, ale také pro poskytování podpory pozůstalým a rodinám obětí, odškodnění, pro institucionální reformy a uchovávání pamětí. Jednoduše řečeno: Věnovat se obětem a tomu, aby jejich rány byly zahojeny a aby jejich život dostal šanci na obnovu.

Jak totiž Balkan Insight upozornila například Oleksandra Matvijčuková, ředitelka ukrajinského Centra pro občanské svobody, které je i laureátem Nobelovy ceny, každý spravedlnost vnímá po svém. Ne všichni tak touží jen po usvědčení viníků, pro někoho je důležité třeba dobrat se pravdy nebo veřejné uznání toho, čím si prošli.

Tyto formy satisfakce se pak dostávají na stůl obzvláště v momentě, kdy není jisté, že se viníky někdy podaří před soud dostat.

Bosna jako varování, jak to nedělat

Právě to je ostatně další problém, který by Ukrajina neměla ignorovat a kterému se dostává značné kritiky. Ruští vojáci souzení v nepřítomnosti totiž často nejsou o obvinění proti nim ani informováni, což zpochybňuje jejich právo na obhajobu, a vše může vést i ke zrušení rozsudků, jako tomu bylo v Chorvatsku v řadě procesů s bývalými příslušníky jugoslávské armády.

Zapomenout pak nesmíme ani na fakt, že nejlepší důkazy, které mohou vést k zahájení řízení proti výše postaveným osobám, se často objeví až s odstupem času.

„Pro Ukrajince to může být těžko slyšitelná, ale nutná zpráva: Možná bude lepší počkat s trestním stíháním až na konec války a raději se soustředit na shromažďování důkazů,“ cituje Balkan Insight Klause Hoffmana, bývalého prokurátora Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY).

Iva Vukušićová, výzkumnice z Utrechtské univerzity v Nizozemsku, která léta sledovala procesy s válečnými zločinci v Bosně, pak dodává, že pro Ukrajinu je v současné době životně důležité také vybírat případy strategicky. Žádná země na světě totiž nemá kapacitu vyšetřovat 100 tisíc incidentů současně.

Masakr v Buči

Reportéři Seznam Zpráv vyslechli svědectví lidí z Jablunské ulice v Buči, kde Rusové během březnové okupace vraždili civilisty v jejich domech i přímo na ulici.

Například v Bosně bylo z válečných zločinů dosud obviněno více než tisíc osob. Pokud jde ale o zajištění spravedlnosti za všechny zločiny spáchané na jejím území v letech 1992-1995, jde jen o kapku v moři. Z mnoha případů, s nimiž se Bosna po válce potýkala, totiž naprostá většina zůstává neprojednaná a někteří pachatelé před soudem nikdy nestanuli.

Bosna je tak podle některých „živoucím příkladem“ toho, jak to nedělat. Přílišné zaměření na zpracování válečných zločinů totiž nepovede k větší sociální soudržnosti, píše Balkan Insight. I Ukrajina tak podle serveru zjistí, že opravdové potíže přijdou po válce, kdy bude třeba obnovit zpřetrhané vazby, postavit před soud zločince, postavit pomníky a zaplatit reparace.

„Procesy za válečné zločiny jsou nesmírně důležité a stojí za to na nich obětavě pracovat celé roky. Nejsou však jediným opatřením ani jediným řešením,“ upozornila Vukušićová.

Reklama

Doporučované