Voják Max je někde v ruském vězení. Vánoce letos nebudou, říká sestřenka

„Nemám sváteční náladu a nejspíš ani Vánoce slavit nebudu. Možná se sejdeme s rodinou a pošleme dárky dětem, které se musely evakuovat z oblastí u fronty,“ říká Olena Nikulinová, mladá ukrajinská socioložka, se kterou Seznam Zprávy udržují kontakt už od letošního jara.

V jejím rodinném kruhu bude letos jeden člen chybět. Olenin bratranec Max zůstává dál v ruském zajetí, do kterého se dostal po pádu Mariupolu.

„Bohužel jsme o Maxovi neslyšeli. Víme, že ho nejpravděpodobněji i s jeho dalšími přáteli odvezli do vězení v Rusku. Ale nevíme ani, do kterého regionu,“ říká Nikulinová o svém bratranci.

Osudy Maxe jsme sledovali po celý letošní rok. Když Rusové vtrhli 24. února na Ukrajinu, mladý inženýr ze severu země si zrovna v přístavním Mariupolu odbýval základní vojenskou službu.

Právě Mariupol se stal jedním z hlavních ruských cílů. Rusové město na jaře prakticky srovnali se zemí a zabili při tom až desítky tisíc lidí. Obránci města, k nimž osudově patřil i Max, týdny za krutých podmínek odolávali Rusům v poslední baště odporu – ocelárnách Azovstal.

V polovině května se hrdinové z Azovstalu na pokyn kyjevského velení vzdali a upadli do ruského zajetí. Max skončil ve věznici v Olenivce v okupované části Doněcké oblasti. V červenci pak měl štěstí: když totiž věznicí v Olenivce otřásla exploze (více třeba zde), byl Max v jiné části areálu a vyvázl bez zranění.

Naposledy nám dala Olena o Maxovi vědět v říjnu s tím, že je po měsících ruského věznění zpět v Mariupolu na nucených pracích. „Musí pracovat na odklízení zničených budov ve městě,“ řekla Nikulinová.

V jejích slovech bylo znát trochu úlevy – práce v Mariupolu totiž znamenala, že Max je po fyzické stránce v rámci možností nejspíš v pořádku. „Ale v mariupolských troskách je pořád mnoho mrtvých lidí. Nechci si ani představovat, jaké to pro Maxe musí být. I rozhovory s propuštěnými vojáky ukazují, že podmínky v zajetí jsou hrozné,“ řekla v říjnu redakci Olena.

S Maxem měla rodina pravidelný kontakt asi do 8. března, od té doby o něm shání informace jen obtížně, vždy jen útržkovitě a zprostředkovaně. „Zábleskem naděje je, že teď dochází k častějším výměnám válečných zajatců,“ říká teď v předvánočním čase Nikulinová.

Sama v Kyjevě od začátku války pomáhá v jedné z ukrajinských nadací shánět peníze na nákup výzbroje a vybavení pro ukrajinskou armádu. „Situace s elektřinou se v poslední době o něco zlepšila (ale nechci to zakřiknout), ale je jasné, že Rusové na infrastrukturu zaútočí znovu,“ napsala mladá Kyjevanka v polovině prosince. O několik dní později Rusko skutečně vypálilo na energetická zařízení další desítky raket.

„Výpadky proudu život v Kyjevě změnily. Spousta míst je kvůli nim často zavřená a zvuk zapnutých generátorů hučí prakticky v každé ulici,“ popisuje Olena Nikulinová, jak se teď žije v ukrajinské metropoli stižené ruskými útoky na infrastrukturu.

Město letos před Vánoci nesvítí tak jako obvykle a sváteční atmosféra v něm nepanuje.

Přesto se všichni snaží v rámci možností žít alespoň trochu normálně. Jako příklad dává Olena to, že kavárny fungují i při leteckém poplachu. „Nedávný velký letecký útok jsem strávila v zaplněné kavárně, kde lidé pili svou kávu jako obvykle – navzdory zvukům přelétajících raket a výpadkům proudu,“ dodává.

Potřebné generátory Nikulinová pomáhá shánět v rámci svého dobrovolnictví v Nadaci Serhije Prytuly. „Jejich ceny na Ukrajině a v Evropě raketově vzrostly, takže se na to snažíme vyzrát nákupy za rozumnější ceny ve Spojeném království, Spojených státech, Číně a tak dál,“ uzavírá žena, která je původním povoláním socioložka.