Článek
Událost, kterou Brusel nezažil přes deset let. Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová bude ve čtvrtek čelit hlasování o nedůvěře.
Letní krizi jí připravil návrh rumunského europoslance Gheorgheho Piperea, který se tak údajně snažil znovu vynést na světlo kauzu Pfizergate, v níž figuruje právě šéfka Komise, a znovu tak rozproudit debatu o transparentnosti jednání ve vrchních patrech unijních struktur.
Šance, že by návrh prošel a stávající Komise padla, jsou podle obvykle dobře informovaného serveru Politico mizivé. Podporu von der Leyenové obratem avizovaly kromě Evropské lidové strany (EPP), k níž šéfka Unie patří, i skupiny socialistů a liberálů, kteří platí za její tradiční spojence.
Tyto frakce tvoří polooficiální středovou koalici, o kterou se von der Leyenová opírá, a jsou také těmi, kterým vděčí za pozici nejmocnější ženy Unie.
Naštvaní spojenci
Přestože se za šéfku Komise její spojenci v těžké chvíli postavili, jejich vztah v současné chvíli čelí krizi důvěry. A není malá.
Jádrem sporu je přesvědčení liberálů a socialistů, že von der Leyenová straní v Evropském parlamentu euroskeptikům a začíná se jim prý zodpovídat více než středové vládě.
Napětí sílilo již několik měsíců, rozbuškou ale bylo rozhodnutí von der Leyenové na poslední chvíli zastavit směrnici, která si kladla za cíl bojovat proti tzv. greenwashingu.
Legislativa, jež měla donutit výrobce k větší pravdomluvnosti, když prezentují své produkty jako ekologické a udržitelné, patřila mezi klíčové projekty zelené politiky Bruselu. Ztratila ale podporu v nejsilnější skupině EPP, následovala proto její stopka.
„Jsme na pokraji institucionální krize. Jestli Komise dokument stáhne, ve frakci Renew (liberálové) tento akt považujeme za seriózní ohrožení platformy proevropské většiny,“ reagovala tehdy ostře na situaci Valérie Hayerová, šéfka liberální frakce ze strany Obnova francouzského prezidenta Emmanuela Macrona.
Stopku naopak uvítaly euroskeptické frakce Patriotů pro Evropu, Evropských konzervativců a reformistů (ECR) a Evropa suverénních národů (ESN). Do první patří z českých stran ANO a Motoristé sobě, do druhé ODS a do třetí SPD.
Euroskeptické a populistické hlasy v Evropské unii
Trojice frakcí Evropští konzervativci a reformisté (ECR), Patrioti pro Evropu a Evropa suverénních národů (ESN) je v evropském kontextu spojovaná s euroskepticismem, národním konzervativismem a populismem.
Patrioti pro Evropu a ESN jsou navíc vzhledem k historickým kořenům některých svých členů spojováni s nálepkou krajní pravice. Obě frakce vznikly po loňských červnových volbách do Evropského parlamentu. Do té doby platila za krajní pravici nyní již neexistující frakce Identita a demokracie.
Zatímco ESN, kde zasedá například německá strana Alternativa pro Německo, je v evropském kontextu marginální, Patrioti pro Evropu jsou po skupině Evropské lidové strany (EPP) a Progresivní aliance socialistů a demokratů (S&D), neboli socialistů, třetí nejpočetnější frakcí.
Patrioty tvoří mimo jiné europoslanci z tábora francouzské nacionalistické političky Marine Le Penové, ze Svobodné strany Rakouska (FPÖ) nebo z Fideszu maďarského premiéra Viktora Orbána.
Umírněnější než tyto dvě frakce je ECR, k níž patří strana italské premiérky Georgie Meloniové nebo polská strana Právo a spravedlnost.
Weber vs. von der Leyenová
Pozice von der Leyenové je nicméně v tento moment poměrně komplikovaná. Mezi ní a národoveckými frakcemi v parlamentu totiž nevede jednoduchá linie, která by umožnila přímá jednání o unijních otázkách. Stojí mezi nimi muž jménem Manfred Weber, šéf frakce EPP.
Jedná se o jednoho z nejmocnějších mužů EU. Zkušený politik znalý unijních struktur se v roce 2019 dokonce ucházel o post šéfa Komise jako tzv. Spitzenkandidát, ale neuspěl.
Hlavním úkolem Webera je hledat mezi europoslanci podporu pro návrhy Komise. Zatímco v prvním období von der Leyenové se opíral o tradiční trojblok, nyní se poohlíží i jiným směrem - napravo od středu.
EPP se pod jeho vedením již několikrát spojila s ECR a Patrioty v souvislosti s přísnější antimigrační politikou či nařízením spojeným s Green Dealem.
Na snímku předseda evropských lidovců Manfred Weber a šéfka EK Ursula von der Leyenová
Změna nicméně vráží klín mezi Webera a von der Leyenovou, která platí za zarytou podporovatelku centristické politiky.
„Manfred Weber akceptuje spojení s krajní pravicí a populisty, ona (von der Leyenová) ne. Stavět s nimi většinu je risk, což ona ví, je na něm ale závislá. Podle mě chce von der Leyenová dále spolupracovat se středem, ale je pod tlakem své vlastní strany, hodně věcí přehodnotila, změnila kurz, protože potřebovala podporu EPP,“ komentuje pro Seznam Zprávy komplikovanou pozici šéfky Komise expertka na unijní záležitosti Sophia Russack z think tanku Centre for European Policy Studies.
Pokud se bude EPP pod Weberovým vedením obracet stále více doprava, Evropské komise bude nucena předkládat návrhy, které budou těmto frakcím vyhovovat.
Že by se von der Leyenové podařilo Webera obejít a podporu pro své návrhy by si obstarala sama, je nerealistické, upozorňuje expertka. Bez EPP totiž vzhledem k její velikosti a výhodné pozici na pravolevém spektru není možné složit smysluplnou většinu.
K lidovcům navíc patří nejvíc premiérů a prezidentů, kteří zastupují své země v Evropské radě, nejdůležitějším článku evropského legislativního procesu.
„Vzpamatovali se“
Weberovo oťukávání se s populisty nicméně není iracionální, ale odráží nově nastolenou mocenskou rovnováhu v Unii. Překreslení politické mapy po loňských volbách do Evropského parlamentu ukázalo lídrům novou realitu.
Skepse vůči politice Bruselu už nezní jen marginálními hlasy z okrajů politického spektra. Jde o sílu, která se v Bruselu bude hlásit o slovo.
„Nejde jen o čísla. Krajní pravice a populisté jsou mnohem lépe organizovaní než v minulém období. Teď vidíme změnu a tyto frakce se vzpamatovaly a začínají hrát tu parlamentní hru,“ popisuje Russack změnu v uspořádání Evropského parlamentu s odkazem zejména na vznik frakce Patriotů pro Evropu, která je v parlamentu třetí největší.
Podle ní se tak postupně rozpadá tzv. sanitární kordon, kterým se v Unii rozumí izolace krajní pravice a euroskeptiků v Evropském parlamentu.
Jak by mohlo vypadat soužití von der Leyenové s alternativní většinou, se zatím odhadnout nedá. Největší problém by však nejspíše nastal s Patrioty.
Jak upozorňuje bruselský server Politico, centristická politička by se v jednání s frakcí sice mohla dobrat nějakých kompromisů, nastaly by ale neslučitelné rozdíly v komplexnějších představách, jak by měla politika Unie vypadat.
Cesta skrze Meloniovou
Příznivější prostor pro spolupráci se ale šéfce Komise otevírá v souvislosti s frakcí ECR, kde hraje prim italská premiérka Giorgia Meloniová.
Jak si již v listopadu minulého roku, kdy současná Komise vznikala, povšiml britský list The Economist, zkušená politička von der Leyenová byla ve světle nového unijního uspořádání nucena zvolit novou strategii, jak přistupovat k silám mimo svůj pohodlný trojblok.
Italská premiérka Giorgia Meloniová.
Jádrem bylo najít spojence, který ctí zásady právního uspořádání Unie, podporuje Ukrajinu a zároveň platí obecně za „proevropského“ lídra.
Z výběru vypadli hráči, jako je maďarský premiér Viktor Orbán, který platí za unijního rebela, či francouzská krajně pravicová politička Marine Le Penová. A vykrystalizovala z něj právě Meloniová. Na tu později Unie dokonce vsadila jako na spojku s americkým prezidentem Donaldem Trumpem.
Expertka Russnack nicméně upozorňuje, že ECR a Patrioti jsou neoficiálně propojení. „EPP oficiálně říká, že spolupracují jen s ECR a ne Patrioty, ale to podle mě není pravda,“ spekuluje Russnack s tím, že ECR slouží jako jakási spojka mezi pravicí a krajní pravicí.
Jak by opravdu otevřená spolupráce s krajní pravicí vypadala, si odbornice netroufá odhadovat. Nejdřív se podle ní musí ukázat, co radikálnější bloky doopravdy chtějí a jak budou ochotné spolupracovat se stranami, které dosud tvořily hlavní proud.
