Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Silné bezpečnostní záruky, které Rusko v budoucnu odradí od dalších útoků. Takový požadavek zaznívá od čelných představitelů Ukrajiny v takřka každém vyjádření, jež se týká možného konce ruské války.
Důvod? Ukrajinci mají v novodobé historii hned dvojí špatnou zkušenost. Před východním sousedem je neochránilo Budapešťské memorandum z roku 1994 o nedotknutelnosti hranic ani Minská dohoda o příměří a stažení těžkých zbraní z roku 2015.
Tisíce jaderných zbraní
Když se Sovětský svaz v roce 1991 rozpadl, měly na svém území jaderné hlavice tři z 15 nástupnických republik – Rusko, Kazachstán a Ukrajina. Poslední dvě jmenované o tři roky později podepsaly Dohodu o nešíření jaderných zbraní a svůj atomový arzenál předaly Moskvě.
Na Ukrajině se v té době nacházelo 1900 hlavic a 2500 taktických jaderných zbraní.
Kyjev se jich vzdal výměnou za garanci, že ukrajinské hranice nikdo nezpochybní.
Ruský prezident Boris Jelcin ovšem už tehdy tvrdil, že otázka Krymu není pro Kreml zcela uzavřená. Vydal prohlášení, že Rusko uznává nezávislost všech republik zanikajícího Sovětského svazu, ale vyhrazuje si právo jednat o revizi hranic.
Moskva navíc v každém případě požadovala, aby mohla využívat námořní základnu v Sevastopolu na Krymu.
Pervomajsk
Důležitou roli v sovětských dobách hrála základna Pervomajsk severně od Oděsy, kde se soustředily hlavice, jejichž terčem by v případě nukleární války byla Evropa. Rakety s doletem do Spojených států se nacházely v Rusku a Kazachstánu.
Na místě dříve přísně utajované sovětské raketové základny na jihu Ukrajiny je dnes muzeum.
Memorandum i dohoda o přátelství
Poté, co se na začátku roku 1993 stal prezidentem Bill Clinton, vložily se do jednání jako prostředník Spojené státy. Ukrajině slíbily kompenzaci ve výši jedné miliardy dolarů a zároveň se společně s Ruskem zavázaly zajistit dodávky paliva do ukrajinských jaderných elektráren.
Memorandum podepsali v Budapešti 5. prosince 1994 ukrajinský prezident Leonid Kučma, Boris Jelcin, Bill Clinton a tehdejší britský premiér John Major.
Všichni signatáři se zavázali respektovat hranice Ukrajiny. Tři roky poté podepsali Kučma a Jelcin dohodu o přátelství, v níž ruská strana výslovně uznala Ukrajinu v hranicích z doby rozpadu Sovětského svazu.
V roce 2014 ovšem Rusko anektovalo Krym a jeho vojáci s podporou „proruských separatistů“ odtrhli od Ukrajiny část Donbasu. Jeden ze signatářů Budapešťského memoranda – Rusko – nedodržel svůj závazek.
V centru Kyjeva se tehdy jako jeden z dobových suvenýrů objevily role toaletního papíru nazvané Budapešťské memorandum 1994.
Dohoda získala Rusům čas
Bill Clinton předloni v rozhovoru pro irskou televizi řekl, že svůj nátlak na Ukrajinu, aby se vzdala jaderných zbraní, zpětně považuje za chybu. „Podílel jsem se na tom a dnes Ukrajinci říkají, že by Rusko nezaútočilo, kdyby jim zůstaly jaderné zbraně. Fakt je, že už tehdy říkali, že je to jejich pojistka proti ruské expanzi,“ uvedl americký prezident z let 1993 až 2000.
Válku na Donbasu zmírnila takzvaná Druhá dohoda z Minsku, kterou s Vladimirem Putinem a tehdejším ukrajinským prezidentem Petrem Porošenkem dojednali německá kancléřka Angela Merkelová a francouzský prezident Francois Hollande. Ostřelování a boje se zmírnily, frontová linie zamrzla. Psal se rok 2015.
Vydrželo to do 24. února 2022, kdy Rusko zaútočilo znovu. Tentokrát ze tří směrů a s více než 100 tisíci vojáky.
Poslanec Státní dumy, dolní komory ruského parlamentu, a bývalý premiér samozvané separatistické Doněcké lidové republiky Alexandr Borodaj loni přiznal, že tehdy v roce 2015 ještě Rusko nebylo připraveno zahájit velkou invazi proti Ukrajině a Minskou dohodou získalo čas.
Vzkaz z Moskvy
O tom, jaké záruky má Ukrajina získat tentokrát, zda budou funkční a zda je akceptuje Rusko, se teprve rozhodne.
Generální tajemník NATO Mark Rutte prohlásil, že na přípravě pracuje zhruba třicet zemí, které jsou sdruženy v neformální skupině známé jako koalice ochotných. Česko do této koalice patří. Mezi těmi, které nabídly pomoc, jmenoval Rutte také Austrálii a Japonsko, jež nejsou členy NATO.
Podle amerického deníku The Wall Street Journal USA své vojáky na Ukrajinu nepošlou, ale mohou podpořit vojáky evropských zemí zpravodajskými informacemi, satelitním pozorováním nebo nabídkou vzdušných sil v případě potřeby.
Ruští politici ale zatím tvrdí, že přítomnost jakýchkoliv vojáků z NATO na Ukrajině je nepřijatelná. „USA by si měly uvědomit, že diskuze o bezpečnostních otázkách bez ruské účasti nikam nepovede,“ uvedl ve středu šéf ruské diplomacie Sergej Lavrov.
Jiří Just, český novinář žijící v Moskvě, řekl v podcastu Kaviárové tousty autorovi tohoto textu, že pochybuje o Putinově souhlasu s takovými zárukami pro Ukrajinu. „Myslím, že Putin si pod slovem záruky představuje jen podpis nějakého papíru, bez ničeho dalšího. Prostě něco, jako bylo Budapešťské memorandum“ míní.
