Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Jednou z podmínek ruského vůdce Vladimira Putina pro pozastavení agrese vůči západnímu sousedovi je podle některých amerických médií požadavek, aby se Ukrajina vzdala celého Donbasu včetně těch jeho částí, které zatím úspěšně brání. Moskva by pak výměnou za toto území přestala útočit na dalších částech fronty.
„Ze strany Ruska je to velmi mazaný tah,“ říká politický geograf Vladimír Baar z Ostravské univerzity. „Oni chtějí, aby Ukrajinci vyklidili celý Donbas včetně obranných zařízení, díky nimž Rusům dosud vzdorují, a vlastně říkají, ‚vydejte nám Donbas, my tím pádem překonáme ta opevněná zařízení a otevře se nám cesta do Dnipropetrovské oblasti‘,“ domnívá se Baar.
Doněcká uhelná pánev neboli Donbas však není pouze strategickým nárazníkovým územím, které se Rusko snaží různými formami získat pod svou kontrolu už více než deset let. Je také nejvýznamnějším těžebním, energetickým a průmyslovým centrem Ukrajiny.
Uhlí a ocel
Po objevu černého uhlí na Donbase v průběhu 18. století prošla tato oblast masivní industrializací, na níž se podíleli mimo jiné i průmyslníci z Velké Británie, Německa a Belgie. Masivní investice do těžby uhlí a těžkého průmyslu směřovaly na Donbas i v éře Sovětského svazu.
„Donbas je středem, skutečnou základnou našeho hospodářství,“ prohlásil v roce 1922 vůdce ruských bolševiků Vladimir Iljič Lenin, když na sjezdu strany mluvil o budování socialismu po komunistické revoluci v Rusku.
Průmyslová výroba ve velkých industriálních závodech, jako jsou například známé železárny a ocelárny Azovstal v Mariupolu, o které se sváděly tuhé boje, byla válečnými operacemi zničena nebo výrazně poškozena. V zemi ale stále leží miliardy tun cenných surovin.
V 70. letech minulého století se na Donbase těžilo až 200 milionů tun uhlí ročně (zhruba dvakrát více než v tehdejším Československu). Po vypuknutí nejprve hybridní a poté i regulérní ruské agrese vůči Ukrajině klesla těžba na Ukrajině včetně Donbasu z 83 milionů tun v roce 2013 na loňských 23 milionů tun.
Kdo ovládne Donbas, získá zásoby černého uhlí na více než sto let. Nevytěžené zásoby se na Donbase v současnosti odhadují na více než 100 miliard tun. Donbas má také ložiska železné rudy, ačkoli ve zmíněných ocelárnách se zpracovávala především ruda vytěžená v sousedním krivorožském regionu.
Minerály a plyn
Vedle uhlí jsou v regionu také relativně velké zásoby takzvaných kritických surovin a minerálů, které se používají při výrobě moderních technologií, jako jsou baterie, solární panely a další elektronická zařízení.
Zpráva srbského Centra pro mezinárodní vztahy a udržitelný rozvoj (CIRSD) z letošního roku odhaduje ukrajinské zásoby lithia na zhruba 500 tisíc tun (což je polovina až třetina předpokládaných zásob tohoto kovu v Česku). Část lithiových ložisek se nachází i na Donbase, stejně jako ložiska dalších vzácných prvků, jako jsou tantal, cesium a stroncium, které se používají například při výrobě slitin ve zbrojním průmyslu.
V roce 2010 byly na Donbase objeveny rozsáhlé zásoby břidlicového plynu. Juzivské plynové ložisko obsahuje až dva biliony metrů krychlových zemního plynu. Takové množství by Evropské unii při současné spotřebě vystačilo zhruba na šest až sedm let.
Podle profesora Baara z Ostravské univerzity jsou suroviny na Donbase a celé východní Ukrajině jednou z hlavních příčin ruského útoku. „Ukrajina má také ropná naleziště v Azovském moři a na Krymu. Obava, aby Ukrajina nepřevzala hlavní roli při zásobování Evropy plynem, byl určitě jedním z důvodem agrese,“ říká Baar.
Tím prvotním však byla podle Baara úvaha, že si Rusko prostě může dovolit zaútočit. „Vyhodnotili si to tak, že západní Evropa i USA jsou v defenzivě a neudělají nic. V tom se nemýlili. Mýlili se ale v tom, že se Západ sjednotil a Ukrajině začal pomáhat jinak,“ dodává.
