Zákaz transgender a černochů. Tito Američané budují město jen pro bílé

/Od zvláštního zpravodaje ve Spojených státech/

O komunitě s názvem „Návrat k půdě“ ví v městečku Ravenden v odlehlé části amerického státu Arkansas snad každý. Když se na místní benzinové pumpě ptám mladé ženy za pultem, kde bych tuto komunitu našel, odpoví: „Myslíš ty stoupence bělošské nadřazenosti?“

Kývnu a žena mi začne vysvětlovat, jak se k těmto lidem dostanu, shodou okolností je totiž jejich sousedka. „Ale neznám je a vlastně jsem s nimi nikdy nemluvila. Oni žijí sami pro sebe,“ podotkne.

Nic na to neřeknu, vím, že komunita sice možná vyznává soukromí, své „bílé město“ na svých webových stránkách nicméně aktivně propaguje.

Zakladatel skupiny, pětatřicetiletý muž jménem Eric Orwoll, se netají plány podobných osad vybudovat po celých USA více. Později zjistím, že městečka „white only“ mají vzniknout v Tennessee, Kentucky, Západní Virginii či třeba v Idahu. Celkem má být do tohoto „projektu“ zapojeno na 700 lidí.

Arkansaská skupina žije jen zhruba deset kilometrů od městečka Ravenden, a to hluboko v lesích zdejšího kraje. Dobrých šest kilometrů cesty k nim jedu prašnou cestou. Na rozlehlém pozemku najdu muže, který se představuje jako Scott.

Ihned přistoupí k plotu a oznámí mi, že Eric bude na pozemku až zhruba za dvě hodiny. „Je to on, kdo se stará o média,“ řekne tento otec šesti dětí.

Přesto se se mnou dá do řeči. Ptám se ho na hlavní důvod vzniku této osady. „Chtěli jsme, aby naše děti vyrůstaly v bezpečí a v přírodě. Aby měly blízko k půdě,“ řekne nejprve a po krátké pauze dodá: „A taky jsme chtěli mít kontrolu nad tím, kdo jsou naši sousedé.“

Naznačím, že nerozumím, i když tuším, s kým tito lidé nechtějí žít. „Určitě tady nechceme transgender, ani nikoho z LGBTQ. Neuvidíš tu ani černochy.“

Scott považuje lidi s jinou sexuální identitou za morálně zkažené pro jeho děti, černoši zase podle něj nemají pracovní morálku.

Za zády muže se objeví jeho malá dcerka, po dvoře honí slepice. Na pozemku mají být i kozy a časem prý také ovce či krávy. Za malým bílým domkem, kde Scott se svou rozvětvenou rodinou žije, vidím pastviny. Na vzdáleném kopci další obydlí.

Skupina (má tu žít zhruba 40 lidí) za tento pozemek přitom zaplatila jen 260 tisíc dolarů (necelých 5,5 milionu korun).

Arkansas je ostatně znám jako stát, kde jsou pozemky levné a neexistuje tu příliš regulací a zákazů. Místní s oblibou říkají, že zatímco ve městech musí lidé platit za každou kapku vody, tak v Arkansasu si každý může vykopat klidně vlastní studnu.

„Je to nejhezčí místo na světě,“ poznamená Scott, který je oblečen do montérek a zálesácké bundy. On a jeho lidé se o tento kousek země chtějí podělit, komunita stále přijímá nové členy, rozuměj sousedy.

Musejí to být ale výhradně běloši. A i ti jsou lustrováni. Eric Orwoll se jich například ptá, co si myslí o pádu starověkého Říma.

Když tohoto muže později odpoledne potkám, zeptám se ho, zdali si myslí, že USA čeká stejný osud. Pokládám tuto otázku záměrně, vím, že tito lidé mají za to, že Amerika se rozpadá a mohou za to imigranti a minority.

„Myslím si, že velké multikulturní národní státy nebyly příliš úspěšné. Myslím, že homogenní komunity mají vyšší úroveň sociální důvěry. Lidé mají větší pocit sounáležitosti se svou vlastní skupinou, a mají tak větší zájem na budoucnosti země, protože to není jen nějaký abstraktní pojem,“ vykládá Eric.

Po celou dobu rozhovoru zůstává zachmuřený, v tónu hlasu až dotčený. Říká, že pro imigranty (a demokraty) je Amerika jen jedno „velké kasino“. Jinými slovy, že do země přicházejí lidé jen rychle vydělat peníze, nebo zneužít sociální systém.

„A to zcela opouští myšlenku, že jsme národ, že jsme určitý lid a že nám záleží na blahu našeho lidu. Takže ano, myslím si, že pro moje dědictví a můj způsob života není dobré, pokud sem přivádíme lidi z celého světa,“ vysvětluje Eric.

I jeho se ptám, co ho vedlo k založení této rasově exkluzivní komunity. Nejprve se vyzná z toho, že už jako dítě si říkal, jak by bylo skvělé s kamarády koupit určitý pozemek a „vlastnit město“.

„Ale v dospělosti jsem začal být rasově uvědomělý a došlo mi, že se rasové složení Ameriky velmi rychle mění. A jediný způsob, jak zajistit, aby v této zemi existovala místa, kde by moje děti a vnoučata mohly oslavovat své dědictví a nebyly by za to haněny, jak je tomu často v případě bílé identity v mainstreamových veřejných školách a mainstreamových médiích, jsou soukromá města,“ pokračuje Eric odměřeným ale přesto naléhavým hlasem.

Logicky tak přijde řeč na Donalda Trumpa, který se ostře vymezuje proti komunitě LGBTQ, zvlášť transgender lidí, a zahájil deportace imigrantů. Někteří kritici Trumpa v této souvislosti obviňují ze snahy „vybělit“ Ameriku.

Eric Trumpa volil třikrát. Je ale kupodivu prezidentem zklamán.

„Počet deportací není takový, jaký sliboval. Nejedná se o hromadné deportace. Jejich počet je relativně nízký, v některých případech nižší než za (prezidenta) Obamy, a to i v meziměsíčním srovnání. Nebude to tedy mít podstatný dopad na demografii Ameriky,“ řekne.

Trumpovi má za zlé i to, že navzdory slibu nepostavil po celé jižní hranici s Mexikem zeď. Přesto je pro něj republikánský prezident jasnou volbou. Podle něj totiž demokraté, pokud se dostanou k moci, jeho osadu zavřou.

Poukazuje na některé liberální lidskoprávní organizace, které jeho město už teď označují za rasistické a za pokus o návrat k segregované společnosti. Institucionální oddělení ras Amerika znala ještě v první polovině 60. let minulého století.

Eric se ohrazuje s tím, že černochům „nevymezuje žádné zóny“, jen s nimi nechce žít. „Kdysi jsme měli nucenou segregaci a to bylo špatně. A teď máme v podstatě nucenou integraci a to je také špatně. Nechte lidi, ať se sdružují, jak chtějí, a všechno se vyřeší samo.“

Argumentuji, že mnozí imigranti se považují především za Američany. Orwoll vášnivě nesouhlasí. Podle něj si například americký Korejec stále ponechává svou korejskou identitu, zatímco „každý má přístup k jeho skupinové identitě“.

Sedíme spolu v jednom z malých domků, které Eric Orwoll využívá jako své vysílací studio. Má zde nejmodernější techniku. Už před lety založil svůj vlastní youtubový kanál a počítá s tím, že by rozjel i svůj pravidelný podcast. Tématem by byla rasa a společnost.

„Všechny lidské společnosti po celou dobu existence měly tendenci seskupovat se podle etnického typu, z přirozených, biologických, jazykových a kulturních důvodů. A není proč se domnívat, že to samo o sobě je škodlivé. Je to normativní. Tak se lidé vždy organizovali,“ prohlašuje zaníceně.

Náhle ale upadne do viditelné sklíčenosti. Tvrdí, že už teď je vyhnancem ve své vlastní zemi, protože demografická změna je nezastavitelná. V roce 2050 mají být USA zemí minorit, což on považuje za „nesnesitelné“.

Věří ale, že pokud mu jeho soukromá města projdou, bude se těmto komunitám podle něj dařit dobře. „Myslím si tak, že se mi v takovém případě podaří postarat se o své děti a vnoučata,“ dodá.

Musí se už vrátit ke své rodině, je otcem čtyř dětí. Žije zhruba 45 minut odsud. Tvrdí, že až to bude možné, nastěhují se všichni sem.

Cestou zpět lesem potkávám muže ve středních letech na čtyřkolce s divoce štěkajícím psem uvázaným na vozíku. Vrací se z lovu. O komunitě Erica Orwolla slyšel. Stejně jako žena pracující na benzinové pumpě v Ravendenu se s nimi ale nikdy nesetkal.

„Žijí si tam pro sebe, nikomu tak nevadí,“ zhodnotí své sousedy.