Zakrvácená česká vlajka v Kyjevě. Držel ji starosta Kličko i šéf parlamentu

Pod společnou iniciativou Pražského hradu, neziskové organizace Paměť národa a české ambasády v Kyjevě se ve sváteční dny v ukrajinské metropoli odehrály symbolické akce věnované podpoře Ukrajiny a prohloubení česko-ukrajinských vztahů.

Otakar Foltýn z Vojenské kanceláře prezidenta republiky v pondělí navštívil ukrajinský parlament, kde se sešel s předsedou Ruslanem Stefančukem. Ten na sociální síti X veřejně poděkoval Česku za jeho dlouhodobou podporu.

„Příjezd pana Foltýna je mimořádně symbolický, protože se uskutečňuje v den Sametové revoluce a v době, kdy Ukrajina znovu statečně bojuje za svou svobodu. Ukrajinci mají zvláštní vztah k národním symbolům, mezi nimiž zaujímá ústřední místo náš modro-žlutý prapor. S úctou přistupujeme k symbolům spřátelených národů, zejména k posvátným symbolům našich českých bratrů a sester. Je pro nás ctí, že se tato vlajka dnes nachází v Kyjevě, ve zdech ukrajinského parlamentu,“ napsal šéf parlamentu.

Dodal, že Ukrajince a Čechy spojuje nejen společná zkušenost boje proti ruskému imperiálnímu násilí. „Dobře chápeme, že i dnes, stejně jako v roce 1968 a 1989, svoboda potřebuje sílu, solidaritu a rozhodnost.“

Vlajka se podle informací Seznam Zpráv následně přesunula na Festival svobody pořádaný českou ambasádou, kde se Foltýn, spolu s bývalým ukrajinským velvyslancem v Česku Jevgenijem Perebyjnisem a šéfkou initiativy Hlas Ukrajiny Anastasiou Sihnajevskou setkali se starostou Kyjeva Vitalijem Kličkem.

Právě tam vznikl jeden z nejsilnějších momentů: Kličko se vyfotografoval s českou vlajkou potřísněnou krví lidí zastřelených v Praze 21. srpna 1968. Že ji na fotce drží právě Kličko, má silnou symboliku, jeho otec byl totiž sovětský vojenský pilot nasazený v Československu.

„Naše rodina žila v Československu mezi lety 1980 a 1985. Bydleli jsme v Mimoni, malém městečku. Mám z té doby spoustu vřelých vzpomínek, bylo to velmi formativní období mého dětství. Kdykoli nyní navštívím Česko, je to jako dotknout se minulosti. Je to nádherná země s úžasnými lidmi,“ řekl Kličko v rozhovoru už dříve autorce tohoto textu.

Celá pondělní akce navázala na neděli, kdy na hlavním nádraží v Kyjevě společně vystoupil český a ukrajinský prezidentský orchestr. Zazněly hymny obou zemí i evropská Óda na radost a poprvé se zde objevila i krvavě poznamenaná vlajka z roku 1968.

Do Kyjeva vyslal své hudebníky přímo prezident Petr Pavel. Cílem bylo připomenout odkaz 17. listopadu - dne, kdy česká společnost odmítla totalitu - a propojit jej s dnešním ukrajinským bojem za svobodu. Prezident to ve svém vyjádření popsal slovy, která měla vystihnout jak českou zkušenost, tak realitu současné Ukrajiny:

„Zatímco dnes po celé naší zemi vzpomínáme na události, které formovaly naši demokracii, na Ukrajině je boj za svobodu každodenní realitou. Proto včera Hudba Hradní stráže přivezla do Kyjeva československou vlajku, která byla 21. srpna 1968 v prvních hodinách okupace zbarvena krví obránců budovy Českého rozhlasu.

Stejně jako česká, slovenská a ukrajinská hymna, které v její blízkosti zazněly, se i tato vlajka stala symbolem odvahy a odporu proti agresi. Je gestem solidarity se státem, který o svou svobodu bojuje již déle než tři roky,” napsal prezident.

Později orchestr hrál také na Sofijském náměstí v Kyjevě, v jedné ze stanic metra a následně také před tamní českou ambasádou.

Foltýn pro Seznam Zprávy popsal, že cílem akce bylo taktéž připomenout, že je potřeba, aby nadále pokračovala vojenská podpora Ukrajiny. „Skutečnost, že jsme to udělali s vlajkou potřísněnou krví z roku 1968, kdy hrdinové museli bránit rozhlas holýma rukama, jen posiluje její symboliku,“ sdělil pro Seznam Zprávy Foltýn.

Deník N doplnil, že se vlajka na Ukrajině objevila už dříve. Foltýn ji sem s Pamětí národa přivezl před dvěma lety, kdy ji představil vojákům bránícím Vuhledar. Město však loni obsadila ruská armáda a z jednotky zhruba dvaceti vojáků, kteří tehdy na zakrvavený prapor připnuli ukrajinské stuhy, zůstali naživu jen čtyři.

Tvůrcem tohoto symbolu 21. srpna 1968 je Petr Maišaidr, tehdy osmnáctiletý skautský vedoucí, který své vzpomínky na sovětskou okupaci vylíčil pro Paměť národa.

Jakmile se v den invaze dozvěděl o přítomnosti sovětských vojsk, obmotal si československou vlajku kolem těla a spolu s dalšími dobrovolnými obránci Prahy vyrazil na Vinohradskou třídu k Československému rozhlasu.

Když dorazil, spatřil zraněné, ale už i mrtvé civilisty. O vlajku sice v chaosu přišel, ale z nedalekého agitačního střediska sebral jinou. Vlajku pak namočil do krve zabitých, dle jeho slov proto, aby na ni mladí skauti mohli skládat svůj slib. Ten se mohl sotva dva roky od invaze kvůli rozpuštění skautské organizace skládat pouze tajně.