Hlavní obsah

Zemětřesení se mu hodilo. Asad zneužívá neštěstí, aby zbavil režim sankcí

Foto: Profimedia.cz

Šéf jordánské diplomacie Ajmán Safadí na návštěvě u Bašára Asada (vpravo).

Reklama

Do povstalci ovládané oblasti Sýrie dorazilo minulý týden 17 kamionů s pomocí. I šéf humanitární sekce OSN přiznává, že světová organizace selhala. Málo tlačila na Asada, aby umožnil příjezd s pomocí hned po neštěstí.

Článek

Na konci týdne se v severovýchodní Sýrii opět třásla země. Jen ve čtvrtek seismologové naměřili otřes o síle 5,1 stupně Richterovy škály a zoufalí lidé vybíhali v panice ze svých domů.

Jen o pár minut později přišlo další nebezpečí – vesnici Kafr Taal začaly ostřelovat provládní síly. Režim syrského diktátora Bašára Asada pokračuje ve svých útocích, ani tragédie s více než čtyřmi desítkami tisíc obětí ho nezastavila.

V prvních pěti dnech po ničivém zemětřesení na syrsko-tureckém pomezí dostal Asadův režim stovky tun pomoci od OSN, Evropské unie a 21 dalších vlád. Přesto Asad i nadále blokoval přístup humanitárních organizací do oblastí, které na severozápadě země ovládají povstalci. První skromná humanitární pomoc se sem dostala až po dlouhých pěti dnech.

V troskách mezitím umíraly tisíce lidí a jejich blízcí je mohli vyhrabávat jen holýma rukama.

Rozhovor ze Sýrie

„Situace je velmi špatná, chybí vyprošťovací stroje, voda, přikrývky,“ popisuje pro Seznam Zprávy zoufalou situaci v Sýrii fotograf a dobrovolník pomáhající záchranářům po zemětřesení Mohamad Kazmooz.

Je absurdní, že by sankce ohrožovaly pomoc

Argument Asadova režimu, že pomoc komplikují západní sankce, podle Charlese Listera, analytika amerického Blízkovýchodního institutu, naprosto neobstojí.

„Mezi represivními sankcemi Západu vůči Asadovu režimu a poskytováním humanitární pomoci neexistuje žádný vztah. Všechny sankční mechanismy mají formální výjimky, aby se zajistilo, že humanitární pomoc nebude ovlivněna. Navíc, a to je možná nejdůležitější, do oblastí ovládaných režimem byly každý rok poslány miliardy dolarů pomoci prostřednictvím OSN, z nichž 91 procent financují čtyři světové sankční subjekty: USA, EU, Spojené království a Kanada. Naznačovat, že Západ se nějakým způsobem podílí na blokování humanitární pomoci oblastem Sýrie s režimem, je absurdní,“ píše Lister.

Právě ukončení mezinárodních sankcí je politický cíl, k němuž se Asad dlouhodobě upíná. Po zemětřesení, které zasáhlo válkou sužovanou část země, vycítil režim obviňovaný z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti šanci.

Více o Sýrii

Ničivé zemětřesení v Turecku a Sýrii zasáhlo oblast, ve které se nachází miliony uprchlíků a vysídlených občanů. Humanitární organizace varují před rozsáhlou humanitární krizí, která může v rozvrácené zemi nastat.

Když pak tento týden oznámil, že výjimečně otevře dva další hraniční přechody z Turecka, překročilo hranice 17 kamionů s humanitární pomocí. I OSN ale přiznala, že jde o zanedbatelné množství.

„Přístup do oblastí mimo vládní kontrolu byl v průběhu konfliktu kontrolován Asadem, který zavedl omezení pohybu humanitárních skupin,“ píše zpravodajka The Washington Post Louisa Lovelucková. „Pomáhali mu spojenci jako Rusko a občas i sousední Turecko a Jordánsko, kteří pravidelně bránili toku pomoci. Představitelé OSN si jen zřídkakdy veřejně stěžovali,“ dodává.

I proto nyní v oblasti postižené katastrofou panuje zloba nejen vůči režimu, ale i vůči světové organizaci. Ta dělala podle místních lidí jen málo proti tomu, aby Asad používal přístup humanitární pomoci jako politický nástroj.

„Selhání OSN v rychlé reakci na katastrofu je ostudné,“ napsal ve svém komentáři pro CNN Rajjíd Sálih, šéf slavné organizace Bílé přilby. „Jak vytahujeme další mrtvá těla z trosek, srdce mi puká pro každou duši, která mohla být zachráněna a byla zbytečně ztracena, protože jsme nedostali potřebnou pomoc včas.“

Nejde přitom o nespravedlivou kritiku – selhání OSN přiznal i její humanitární šéf Martin Griffiths.

Foto: Profimedia.cz

V uprchlickém táboře v provincii Idlib zažívají těžkou zimu lidé, kteří uprchli před útoky syrské armády.

Normalizaci chtějí i další arabské státy

Syrský diktátor se už mohl radovat z toho, že administrativa Joea Bidena na 180 dní uvolnila dovoz zboží z humanitárních důvodů, a vydávat to za vítězství v boji proti sankcím. Jak ale vysvětluje výše zmíněný analytik Lister, jde jen o pokračování už dřívější americké politiky.

Otázkou nicméně je, jak zajistit, aby se dovezené zboží dostalo skutečně k potřebným a netěžili z něj jen prominenti režimu.

„Asad se snaží využít zemětřesení, aby se dostal z mezinárodní izolace. Výzva jeho režimu po zrušení sankcí je pokusem o faktickou normalizaci s mezinárodním společenstvím,“ řekla agentuře AP Lina Khatibová z think-tanku Chatham House.

Sýrie v rozkladu

Situace v Sýrii byla katastrofální už před zemětřesením, a to i v Asadem ovládané části země:

Pro úplnost je třeba dodat, že o normalizaci usiluje nejen Asad, ale i okolní arabské státy.

Jak píše server Middle East Eye, dostal Asad po zemětřesení nejen kondolence, ale i humanitární pomoc ze Spojených arabských emirátů a slib na posílení bilaterálních vztahů od Tunisanů.

Diplomatickým vítězstvím byla pro Asada i středeční návštěva šéfa jordánské diplomacie Ajmána Safadího v Damašku. Jordánsko patří mezi nejvěrnější spojence USA v regionu a schůzka ministra zahraničí s Asadem se uskutečnila vůbec poprvé od začátku syrské občanské války datované březnem 2011.

V čele států, které usilují o normalizaci Asadova režimu, jsou Spojené arabské emiráty. Tamní vládce Muhamad bin Zajíd se už s Asadem sešel a prý mají „skvělé vztahy“.

Náznaky na sblížení přišly i z Egypta, ten je ale závislejší na USA, které pokládají Asada za párie a hlavního viníka krvavého konfliktu.

Trend v arabském světě je však jednoznačný, normalizace vztahů se Sýrií se přibližuje. Jedním z důvodů může být snaha arabských států potěšit Moskvu, na níž jsou potravinově či energeticky závislé, mnohdy jde ale i o cynismus. „Arabským vůdcům se nelíbí myšlenka, že je jeden z nich vyřazen z mezinárodního společenství kvůli vraždění,“ myslí si Fabrice Balanche, specialista na Sýrii z univerzity v Lyonu.

Reklama

Doporučované