Žízeň světa by mohly hasit nukleární odsolovací lodě

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Naše planeta je pokrytá vodou, ta sladká ale tvoří pouhá asi 2,5 procenta z celkového množství a ve světě podle loňské zprávy OSN žije v zemích ohrožených nedostatkem vody 2,3 miliardy lidí, přičemž významný až kritický nedostatek vody zažívá asi 733 milionů lidí.

Díky pokroku v odsolovacích technologiích se pitná voda stále ve větší míře získává z moří, pořád jde ale o velmi nákladnou metodu, kterou si mohou dovolit jen bohatší státy. Většina odsolovacích stanic je ve státech Blízkého východu, jako je Saúdská Arábie nebo Spojené arabské emiráty. Stále víc do nich ale investují i další země napříč celým světem.

Tento způsob získávání pitné vody je drahý zejména kvůli extrémně vysoké energetické náročnosti. Jak ale píše BBC, možná existuje jedno radikální řešení, jak technologii zlevnit – plovoucí odsolovací stanice poháněné jaderným reaktorem, které by dorazily do oblasti, kde bude zrovna sucho.

„Mohly by se střídavě pohybovat okolo a doplňovat nádrže,“ řekl podle stanice Mikal Bøe, šéf společnosti Core Power, která přišla s vlastním designem jaderné plovoucí odsolovací stanice.

„Může se zdát, že je to přitažené za vlasy, ale například americké námořnictvo při provizorním odsolování vody po přírodních katastrofách lodě na jaderný pohon využilo, stejně tak Rusko má k dispozici nukleární elektrárnu na lodi, která může odsolovací stanici potenciálně pohánět,“ dodává k tomu britská televize.

Takhle by podle firmy mohla stanice vypadat:

Core Power navrhuje využít docela obyčejnou menší loď podobnou běžnému obchodnímu plavidlu, kontejnery chce ale naplnit odsolovacím zařízením. Nukleární reaktor nebo reaktory by měly být umístěné uvnitř lodi a vytvářet dostatek energie pro odsolování.

Šéf firmy Mikal Bøe uvedl, že je možné vyrobit různé verze s výkonem od 5 až do 70 megawattů, přičemž i s nejnižším výkonem by měla být stanice schopná vyprodukovat 35 tisíc kubíků pitné vody denně, což by podle BBC stačilo k naplnění 14 olympijských bazénů. Jestliže průměrný Čech v domácnosti spotřebuje denně asi 90 litrů vody (data z roku 2019), stačilo by 35 tisíc kubíků na denní spotřebu skoro 390 tisíc Čechů.

Existuje mnoho způsobu odsolování vody, pro získávání velkého množství pitné vody se ale v současnosti používá především reverzní osmóza, která se zakládá na pumpování vody skrze membrány, které z ní oddělí minerály.

Pumpování velkého množství vody pod vysokým tlakem podle společnosti Core Power spotřebuje výrazně méně energie než starší metody založené na zahřívání a odlišném bodu varu sladké a slané vody, přesto je ale pro mnoho států příliš drahé.

S použitím menších moderních reaktorů a navíc rovnou na moři, kde se voda dá nasát přímo, by plovoucí odsolovací stanice podle firmy mohly vyrábět kubík vody za asi 0,7 dolaru, což je zhruba o 23 % méně, než je současná běžná cena.

Výhodou těchto stanic by byla i možnost pohybu, díky které by se mohly využívat vždy tam, kde jsou zrovna nejvíc potřeba a řešit i sezónní sucha. Jinými slovy by mohly státy využívat služeb plovoucích odsolovačů jen v nouzi a přišlo by je to levněji než budování stálých odsolovacích stanic na souši. Ty totiž v době, kdy je vody dost, stojí ladem, přestože jejich údržba je drahá.

Ideálním využitím by podle firmy byla i pomoc na místech se zničenou infrastrukturou po přírodních katastrofách. Kapacity jaderných reaktorů jsou podle Core Power dostatečně velké na to, aby s čistou vodou mohly lodě na pevninu dodat i elektřinu.

Nejvíc by se podle prohlášení firmy plovoucí odsolovací elektrárny hodily pro region Oceánie, tedy pacifických ostrovů a Austrálie.

Kromě tohoto projektu existuje celá řada dalších, které si dělají ambice na levnější odsolování.

Pokroky zaznamenává například metoda využívající tzv. mikrobiálních odsolovacích buněk (MDC). Ta nepotřebuje téměř žádnou energii.

Zajímavý je například i projekt Kašna (Waterfountain) společnosti Oisann Engineering, který plánuje za dva roky uvést na komerční trh metodu založenou na odsolování pod mořskou hladinou. To je sice samo o sobě stará technologie, ale firma uvádí, že zná způsob, jak vodu z mořských hlubin dostat bez nákladného pumpování s využitím vysokého tlaku na mořském dně. Slibuje tak vodu levnější o 30 % v porovnání s běžnými odsolovacími stanicemi.

I přes technologický pokrok nicméně nelze odsolování mořské vody brát jako ultimátní řešení nedostatku vody. Kromě očividného problému v podobě špatné dostupnosti pro státy, co nemají moře, je tu ještě jeden méně zřejmý, ale přesto znepokojivý problém – odpadní solanka.

Té totiž vzniká obrovské množství a většinou se vyhazuje zpátky do moře. Kromě toho, že se tím voda v daném místě stává slanější, se do něj takto mohou dostávat i pro život v moři nebezpečné látky používané v odsolovacích stanicích jako například chlór a měď.