Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Z dlouholetého spojenectví už zůstávají jen obrysy. Arménie, která dříve díky vazbě na Rusko získávala bezpečnostní záruky i ekonomickou prosperitu, čím dál jasněji volí jinou cestu. Moskva ostatně už do Jerevanu poslala výhružku, aby počítal s dopady, pokud se bude nadále snažit o sbližování s Evropskou unií.
Přestože na papíře spolu dál udržují vazby, zdá se, že v praxi je pro malou kavkazskou zemi tento vztah už spíše uzavřený. A hledá tak spojence i tam, kde by to dříve bylo nemyslitelné.
Arménský premiér Nikol Pašinjan nedávno zamířil na historickou návštěvu do Turecka - šlo o vůbec první oficiální cestu představitele jihokavkazské země ke svému vlivnému sousedovi.
Vztahy obou zemí byly dlouhodobě napjaté kvůli masovému vraždění Arménů v Osmanské říši v době první světové války, které si vyžádalo na 1,5 milionu obětí. Arménie a s ní desítky dalších zemí to označují za genocidu, což Turecko odmítá.
Zlepšení vztahů ale blokovala také neochvějná turecká podpora Ázerbájdžánu v konfliktu o Náhorní Karabach, a to jak politicky, tak vojensky.
Vyvražďování Arménů v Osmanské říši
Nemocní, staří, ženy, malé děti. V dlouhých zástupech se vydávali na pochody smrti. Téměř neměli šanci přežít – s minimem jídla a vody, v poušti. Obětí bylo možná až 1,5 milionu.
To je nyní ale na druhé koleji, právě kvůli proměňujícím se vztahům v regionu. Normalizace vztahů s Tureckem se stala prioritou arménské zahraniční politiky a v posledních letech se skrze diplomatická gesta obě strany proplétají.
„Celý proces se nastartoval po druhé válce o Náhorní Karabach v roce 2020. Arménské vedení tehdy několikrát veřejně deklarovalo zájem o zlepšení vztahů s Tureckem. Od té doby se uskutečnilo několik kol rozhovorů mezi zvláštními zmocněnci, postupně se vytvořil pravidelný dialog a dnes jsme ve fázi, kdy došlo i na setkání na nejvyšší úrovni,“ popsala pro Seznam Zprávy analytička Olesya Vartanyanová z organizace International Crisis Group.
Proměna vztahu s Tureckem odráží i nálady arménské společnosti. Zklamání z ruského pasivního přístupu během klíčových momentů konfliktu s Ázerbájdžánem definuje nálady napříč arménskou veřejností.
Vladimir Putin a Nikol Pašinjan během setkání v Jerevanu, říjen 2019.
Vztah, který dříve působil jako ochranný, se pro mnohé změnil ve zdroj nejistoty. Právě pocit opuštěnosti a zranitelnosti žene Jerevan k novým partnerům – bez ohledu na historické křivdy.
Pro Arménii je tak nyní výhodné držet si Ankaru blíže. Zčásti by totiž mohla hrát roli i ve vznikající mírové dohodě mezi Ázerbájdžánem a Arménií.
Putinovi se rozpadá sen o návratu sovětského impéria
O té se začalo mluvit poté, co ázerbájdžánské síly převzaly před téměř dvěma lety kontrolu nad Náhorním Karabachem, o který země vedly spor po tři dekády. Moskva v konfliktu často působila jako mediátor, čímž si udržovala v regionu stále vliv. Po začátku války na Ukrajině se z něj ale stáhla.
Stejně tak teď chybí u jednání o mírové dohodě mezi Baku a Jerevanem. Obě země totiž nerozděluje jen spor o Náhorní Karabach, ale také o některé další pohraniční oblasti.
Vztahy Ruska s oběma aktéry se navíc značně zhoršily. Arménie už byla zmíněná, ale v posledních týdnech se rozhořel také diplomatický spor mezi Moskvou a Baku.
Ten vychází z úmrtí dvou ázerbájdžánských občanů v ruské policejní vazbě po zatčení desítek Ázerbájdžánců v Jekatěrinburgu v souvislosti s dosud nevyřešenou vraždou z roku 2001.
Reakce z Baku přišla rychle. Vláda přešla k rušení kulturních i diplomatických akcí a nakonec policie zatkla zbývající zaměstnance ruské zpravodajské agentury Sputnik Ázerbájdžán, jejíž uzavření nařídily úřady už o několik týdnů dříve.
Obě strany pak zatýkaly občany té druhé země, a přestože už to je více než týden, situace se mezi nimi neuklidnila.
Arménie s Ázerbájdžánem tak nyní získaly společného nepřítele. Klíčem k pochopení současné dynamiky je však to, že zatímco Arménie stojí ve slabší pozici, Ázerbájdžán čelí Rusku z pozice síly - Moskva ho potřebuje kvůli obcházení západních sankcí. I takové uspořádání vztahů ale bylo dříve nemyslitelné. A ukazuje se tak, že Putinem opakovaný sen o renesanci Sovětského svazu je velmi vzdálený.
Ázerbájdžán a jeho rostoucí vliv po ruské invazi
Strategická poloha a přírodní zdroje získaly této středoasijské zemi výsadní pozici v dnešním geopolitickém uspořádání. Paradoxně k tomu ovšem Ázerbájdžánu napomohla i probíhající válka na Ukrajině.
O region má zájem Turecko, EU i USA
Vzniklé mocenské vakuum v regionu vyplňují jiní aktéři. A právě Turecko má největší zájem na tom sehrát zde v budoucích letech prim. Jak upozorňuje Vartanyanová, Ankara ve srovnání s Evropskou unií nebo Spojenými státy, které se v oblasti také angažují, disponuje nejlepšími předpoklady, a to zejména kvůli svému dlouholetému vlivu v regionu.
Arménie uvítala civilní misi Evropské unie na hranici, ale odmítla podobnou nabídku Ruska. Toto opatření navazuje na loňskou dohodu o stažení ruských pohraničníků z letiště Zvartnots v Jerevanu a klíčových pohraničních oblastí poblíž Ázerbájdžánu, což je jeden z mnoha kroků zdůrazňující odklon Arménie od vlivu Moskvy.
Evropský dialog o pomoci, investicích a bezpečnosti se rozšiřuje, zatímco američtí diplomaté kavkazské země stále častěji navštěvují. V dubnu 2024 zahájily USA a Arménie nový strategický dialog zaměřený na demokratické reformy a bezpečnostní spolupráci.
Rostoucí vliv Turecka
„Evropská unie se snaží být v regionu aktivnější – pořádá summity, nabízí zprostředkování. Ale zatím není schopná poskytnout Arménii konkrétní alternativy k tomu, co kdysi nabízelo Rusko. Bezpečnostní a ekonomické garance zůstávají velmi vágní,“ uzavírá Vartanyanová.
Navíc se nezdá, že Moskva je připravená se svého vlivu tak jednoduše vzdát. Kreml tak zintenzivňuje úsilí o obnovu svého vlivu v Arménii před parlamentními volbami, které mají být příští rok. Upozornil na to deník Vedomosti s odvoláním na úředníky a další zdroje obeznámené se strategií.
Ruské hybridní operace v jihokavkazské zemi již probíhají a s blížícími se volbami se očekávají další. Popularita premiéra Pašinjana přitom není nijak vysoká, poškodil ji zejména prohraný konflikt o Náhorní Karabach a v poslední době čelí také stále silnější kritice ze strany církve, kterou on sám viní z vazeb na Rusko.
