Za obaly se platí podle vzorce, který nedává smysl, diví se výrobci

Autorizovaná obalová společnost EKO-KOM, která spravuje systém sběru, třídění a recyklace, vydala ceníky na rok 2026 a podle některých výrobců obalů jsou postaveny na hlavu. Poplatky platí výrobci do systému také na budoucí recyklaci.

Ceník totiž navyšuje poplatky za některé dobře recyklovatelné materiály jako jsou PET, hliník a papír, zatímco zlevňují jiné, které se přitom recyklují velmi špatně, komplikovaně a tedy i draze.

„Je to marný boj. Jen vidíme, že cena PET roste bez racionálního důvodu a naopak věci, které neumíme recyklovat, zlevňují. Jde to zcela proti zdravému rozumu. Určitě tím stát nepřispívá k tomu, aby někdo dlouhodobě uvažoval o tom, že přejde do recyklovatelného obalu, protože jen zdraží,“ posteskl si Jiří Hudeček, jednatel společnosti rPET InWaste, která se zabývá výrobou granulátu z recyklovaného PET materiálu.

Samotný recyklovaný PET je v ceníku zvýhodněný a poplatky za obaly z tohoto materiálu meziročně klesly. „Toho si vážím, ale nerozumím tomu, proč PET stojí tolik peněz,“ uvedl. PET je výborně recyklovatelný materiál, je na trhu velice žádaný a je také základem ekonomiky sběru kolektivního systému.

V ceníku na příští rok prudce zdražil především průhledný PET. Poplatky, které vzrostly o 30 procent, jsou pětkrát vyšší než u rPETu, což je materiál vyráběný z recyklovaných PET lahví a obalů.

EKO-KOM říká, že zdražení PET reaguje na rostoucí náklady celého systému sběru, třídění a recyklace. Tržní cena PET recyklátu výrazně spadla, takže třídírny mají menší příjem z prodeje materiálu než dřív.

Zároveň se zlepšila recyklace ostatních plastů, takže PET přichází o část zvýhodnění v ekomodulaci. Ekomodulace funguje tak, že materiál s vyšší mírou recyklace platí nižší poplatek. PET měl dřív velký náskok, a proto měl i velkou „slevu“. Jakmile se ale ostatní plasty začaly recyklovat skoro stejně dobře jako PET, tenhle bonus se PETu zmenšil.

Největší pokrok v recyklaci podle EKO-KOMu zaznamenaly plasty typu polyolefinů, tedy HDPE a LDPE (různé typy polyethylenu) a polypropylen (PP). V praxi to znamená lepší recyklaci nákupních tašek, fólií, sáčků, obalů mraženého zboží apod.

Zároveň, a to kritizují někteří odborníci, však EKO-KOM snížil poplatky u jiných materiálů, které jsou jen těžko recyklovatelné a není o ně na trhu příliš zájem.

O pět procent tak zlevnily kombinované obaly obsahující dva i více druhů materiálů, které je od sebe složité při recyklaci oddělit. Často tak končí na skládce či ve spalovně. Přestože jsou dnes téměř nejdražší, zlevnily také pevné kompozitní materiály (například obaly na zubní pastu), které jsou vlastně nerecyklovatelné.

O čtyři procenta se snížily poplatky za obaly z EPS/XPS, tedy pěnového plastu. EPS se používá na tenké, jednorázové obaly jako tácky na maso, kelímky ve fast foodech nebo boxy na jídlo.

Nápojový karton sice zdražuje o 39 procent na 11 tisíc korun za tunu, ale pořád je výrazně levnější než PET (přes 15 tisíc korun). Textil se recykluje výrazně hůř než papír, ale má asi 3× nižší poplatky (textil cca 2 tisíce, papír 7 000 Kč). „Textil neumíme recyklovat, jen se o tom žvaní a všechno končí na skládkách,“ říká Hudeček.

EKO-KOM říká, že poplatky neodrážejí teoretickou recyklovatelnost, ale to, kolik celý systém stojí a řídí se také pravidly ekomodulace. Mluvčí Lucie Müllerová vysvětluje, že například u těžko recyklovaných kompozitů je poplatek stanoven na 150 % sazby recyklovatelného plastu.

„Klesne-li jeho poplatek, pak klesne také poplatek za kompozity. Tento model se v posledních letech ukázal jako zcela funkční, protože množství nerecyklovatelných plastů významně kleslo, přibližně na polovinu, a nadále klesá,“ uvedla.

Podobně EKO-KOM vysvětluje i nízké sazby za EPS/XPS nebo textil. U těchto materiálů je v praxi velmi malý sběr, a tedy i nízké skutečné náklady systému, takže poplatek nemůže být podle společnosti vysoký. Naopak PET nebo nápojový karton zdražují proto, že bude nutné masivně navýšit investice do jejich sběru a dotřídění, aby Česko splnilo evropské cíle recyklace.

U hliníku EKO-KOM upozorňuje, že i když je dobře recyklovatelný, v Česku se ho vytřídí jen asi třetina, takže je nutné zvýšit sběr i třídění — a s tím rostou i poplatky.

Část aktérů trhu ale popsanou logiku odmítá. „Máme recyklovat 70 % všech plastů. Logická úvaha státu by měla být, že musíme motivovat výrobce, producenty obalů k tomu, aby co nejvíce plastů byly jednodruhové,“ říká Hudeček.

„Je to hloupost protože tento systém poplatků nedonutí lidi nepoužívat materiály, které se těžko recyklují,“ uvedl manažer jednoho z výrobců nealkoholických nápojů, který si nepřál zveřejnit své jméno.

Jak naznačuje rozsáhlý výpočetní vzorec, který EKO-KOM zveřejnil, ale také reakce odborníků, orientovat se v systému není vůbec jednoduché. „Když jsem výpočet viděl poprvé, musel jsem se smát. Myslel jsem si, že je to legrace. Vždyť výpočet takového poplatku by měl být mnohem jednodušší,“ komentoval zmíněný manažer vzorec z webových stránek EKO-KOMu.

Výpočet vychází z více než tří set číselných údajů a zahrnuje mnoho různých parametrů jako je materiál obalu, formát, hmotnost, pravděpodobnost, že skončí ve třídění, náklady na zpracování, logistiku apod.

„Nastavení poplatků je skutečně ‚na hlavu‘,“ uvedl předseda dozorčí rady Asociace recyklace plastu Patrik Luxemburk, který dlouhodobě kritizuje, že stávající systém, který podle něj podporuje třídicí linky, ale už ne recyklační společnosti. Celý systém považuje za neprůhledný. „EKO-KOM i MŽP s námi nechtějí bližší data o struktuře odpadů a struktuře finančních toků sdílet, s odkazem na 'obchodní tajemství,“ řekl.