Znalec Íránu: Režimu by zlomila vaz stávka dělníků v klíčovém odvětví

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Íránský režim brutálně potlačuje protesty, ze země přicházejí neoficiální informace o více než 2500 mrtvých, zatčených má být přes 10 tisíc. Protesty vyvolala vysoká inflace a ekonomická krize, v ulicích jsou slyšet výzvy ke svržení nejvyššího vůdce Alího Chameneího.

Americký prezident Donald Trump v úterý vzkázal Íráncům, ať setrvají v protestech, že „pomoc je na cestě“. To může znamenat i americký letecký úder na cíle v Íránu.

Uznávaný polský expert na tuto zemi Marcin Krzyzanowski z Jagellonské univerzity v Krakově říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy, že režim ajatolláhů je v hluboké krizi, ale ještě není na odpis.

Je íránský režim už nad propastí, nebo je to přehnané tvrzení?

Má vážné problémy, ale ještě není nad propastí. Protesty zatím nemají takovou sílu, aby to smetlo vedení a systém islámské republiky. Demonstrace jsou velké, ale ne masivní. Zatím také nejsou žádné náznaky, že by se část bezpečnostních struktur, které drží režim u moci, chystala takzvaně zběhnout.

Režimem by určitě otřásla stávka dělníků v ropném průmyslu, zatím se nic takového neděje. Režim položí jen kombinace masivních protestů a stávek a tlak části dosud loajálních ozbrojených složek na změnu.

Slova Donalda Trumpa o podpoře protestů a hrozby úderem určitě posilují odpor proti režimu uvnitř Íránu, ale dokud nejsou americké bombardéry ve vzduchu, tak se moc nezmění.

Udržuje si režim dosud podporu konzervativní části íránské společnosti? Například nábožensky založených Íránců, venkova a dělníků.

Ano, udržuje. Situace samozřejmě není taková, že režim stojí jen na malé skupině ke všemu odhodlaných radikálů a fanatiků, to je nesmysl. Kdyby tomu tak bylo, už by padl.

Například v roce 2024 při posledních prezidentských volbách hlasovalo třináct milionů Íránců pro ultrakonzervativního kandidáta Saída Džalílího, který je opravdu dost nekompromisním zastáncem současného islámského režimu (Írán má 92 milionů obyvatel, pozn. red.).

Říkáte, že režim je zatím pevný a nevypadá to, že by se rozdělil a oslabil. Je vůbec reálné očekávat, že někteří vlivní muslimští duchovní nebo armádní důstojníci jednoduše vypoví režimu loajalitu a řeknou dost, musíme přestat?

Může se to stát, ale v tuto chvíli to nepokládám za reálné. Politická změna od současného systému íránské republiky je a bude pomalý, dlouhý proces.

Islámský režim politicky i ekonomicky degeneruje, skomírá a bude v tomto sestupu pokračovat, pokud nedojde k ekonomickým reformám a k nějakému obnovenému životaschopnému sociálnímu kontraktu mezi režimem a obyvatelstvem.

Změnám brání klinč, ve kterém jsou reformisté a principialisté. Prezident Masúd Pezeškján usiluje o určité reformy, ale je blokován parlamentem, kde dominují zastánci tvrdé linie a ultrakonzervativci. Včetně poraženého prezidentského kandidáta Saída Džalílího (jako reformisté jsou označování politici, kteří chtějí zachovat teokratický systém islámské republiky, ale chtějí ekonomické změny, principialisté chtějí, aby režim zůstal stejně nesmiřitelný vůči jakýmkoliv změnám a kritice, pozn. red.).

Kdyby hypoteticky zítra Íránci hlasovali v referendu, zdá si přejí zachovat islámskou republiku s ajatolláhem v čele, nebo její zrušení, jak by to dopadlo?

Asi by záleželo na otázce. Lidé v Íránu se dost bojí toho, aby země neskončila v chaosu a násilí jako v uplynulých dekádách Irák a Sýrie. Kdyby v referendu měli jasnou a důvěryhodnou alternativu k současnému režimu, srozumitelně komunikovanou, je možné, že by hlasovali proti režimu v současné podobě.

Ajatolláhovi Alímu Chameneímu je už 86 let. Skutečně stále rozhoduje a je špičkou režimu, nebo ve skutečnosti má vládu v rukou někdo jiný?

Podstatná rozhodnutí má stále pod kontrolou. Pořád má rozhodující slovo při obsazování důležitých pozic ve státě a také má něco jako právo veta při stanovování linií politiky režimu.

Před několika lety se vzdal takového řekněme vedení každodenního provozu země. To je v rukou neformální skupiny tvořené prezidentem Pezeškjánem, předsedou parlamentu Mohammadem Ghalíbáfem, šéfem soudců Gholámhosejnem Edžeím a veliteli Revolučních gard a armády.

O Revolučních gardách - elitní složce armády - se hovoří jako o důležité síle íránské ekonomiky. V ropném a plynovém byznysu, ve stavebnictví. Do jaké míry ekonomiku ovládají?

Přesné údaje nejsou k dispozici, ale odhaduje se tak zhruba třicet procent íránského hrubého domácího produktu. Jde o firmy, které jsou pod kontrolou Revolučních gard. Mají také řadu investic v zahraničí, například v Libanonu nebo Iráku.

A Venezuele?

Ano, tam vzrostly jejich investice a podíly ve firmách výrazně někdy v letech 2018 a 2019. Ale pořád je to méně než v některých zemích Blízkého východu, v geografické blízkosti Íránu.