Zničit souseda bez jediného výstřelu? Z indického snu se může stát noční můra

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Výměny palby mezi Indií a Pákistánem se po vyhlášení příměří v sobotu uklidnily. V pondělí úřady obou zemí oznámily první noc bez jediné přestřelky a zdá se, že nejvyhrocenější moment mezi dlouholetými rivaly za desítky let snad nesměřuje k plnohodnotné válce.

I když ale klid zbraní vydrží, je jasné, že nepřátelství mezi rivaly nikam hned tak nezmizí. To je totiž živené plejádou dlouhodobých a stále nevyřešených sporů, k nimž patří i spor o vodu, který i po vyhlášení příměří zůstává v bezprecedentní krizi.

Indie po dubnovém teroristickém útoku v Kašmíru poprvé v historii naplnila svou již několikrát vyřčenou hrozbu a pozastavila platnost smlouvy o sdílení vody v povodí řeky Indus (IWT – Indus Water Treaty), podle níž se už od roku 1960 řídí tok životodárné vody v korytech několika pro Pákistán klíčových řek.

Pozastavení dohody má podle původního prohlášení Indie platit do té doby, než se Pákistán „neodvolatelně vzdá podpory přeshraničního terorismu“. Podle dosavadních informací platí nadále i po vyhlášení příměří.

Krok může mít pro Pákistán vážné důsledky a spor o vodu má potenciál k dalšímu prohloubení nepřátelství obou jaderných zemí. Není vyloučeno, že by je mohl posunout i blíž k otevřené válce a proto se na něj právem upíná světová pozornost.

Je tu ale ještě jeden kritický, a přesto často přehlížený fakt.

Množství a směr vody tekoucí v klíčových řekách přes hranice do Pákistánu jsou i přes ostré výhrůžky Indie z valné většiny výlučně „v rukou“ přírody a stav mezinárodních úmluv na tom nemůže nic změnit.

Indický premiér Naréndra Módí sice už v roce 2016 po teroristickém útoku na indickou vojenskou základnu prohlásil, že „voda a krev nemohou téct zároveň“, a v posledních týdnech z Dillí přichází prohlášení o tom, že odklánění vody z řek tekoucích do pákistánských zavlažovacích systémů dokonce už začalo. Realita je ale taková, že kdyby Indie opravdu chtěla, aby voda „přestala téct“, musela by v povodí řeky Indus zbudovat inženýrské veledílo, které zatím nikdo neschválil, nenaplánoval, natož aby vůbec začal stavět.

Odstoupení od smlouvy tedy sice je vážným krokem a může Pákistánu působit potíže, ale ne tak fatální, jak by se z rétorické přestřelky mohlo zdát.

Situace v hraniční oblasti povodí řeky Indus vypadá následovně:

Předmětem dohody IWT je celkem šest řek a spory o vodu vznikly prakticky okamžitě po rozdělení Britské Indie na dva státy v roce 1947. Hranice moderní Indie a Pákistánu totiž řeky a na ně napojené Británií vybudované zavlažovací systémy přeťala vedví. Smlouva IWT byla po dlouhých letech neshod, které jsou ve své podstatě i jednou z příčin nepřátelství obou zemí, uzavřena za asistence Světové banky až v roce 1960.

Indie podle ní může volně nakládat s vodou z řek Ráví, Bjás a Satladž, přičemž voda z nich „patří“ Pákistánu jen v případě, že do něj nějaká doteče. Pákistánu dohoda garantuje vodu ze samotné řeky Indus a dále z řek Čanáb a Džhilam, kterou podle dohody Indie může zadržovat jen velmi omezeně. Skrze tyto tři řeky přitom protéká celých 80 procent vody celého povodí a na trojici řek „pod kontrolou“ Indie připadá jen zbylých 20 procent.

Všechny řeky protékají z Indie do Pákistánu, a Indie tak má jasnou geografickou výhodu.

Pákistán přitom moc jiných vodních zdrojů nemá a na vláze z povodí řeky Indus je do značné míry závislý. Voda z ní je využívána jako pitná ve městech s desítkami milionů obyvatel, jako například Karáčí, a je hlavním zdrojem i pro zemědělství, hlavní stavební kámen pákistánské ekonomiky.

Scénář, ve kterém by došlo k zadržení vody ze všech řek v Indii, by tedy pro Pákistán byl bez nadsázky katastrofický. Dohoda nicméně „přežila“ několik válek, jaderný závod i nespočet přeshraničních přestřelek. Indie během více než 60 let jejího fungování „zkrotila“ jen „své“ řeky a její možnosti v ovládání průtoku řek Indus, Čanáb a Džhilam jsou tedy velmi omezené. Žádná možnost, jak to v dohledné době změnit, přitom neexistuje.

Podle pákistánského hydrologa a světově uznávaného experta na IWT Hassana Abbáse tento stav totiž není dán jen dohodou jako takovou, ale i čistě technickým aspektem.

„Bylo by to z inženýrského hlediska extrémně náročné, protože by se muselo stavět v jednom z nejdrsnějších horských pásem, které je ještě k tomu seizmicky aktivní. Jakákoliv podoba takového projektu by byla neúměrně drahá,“ řekl Abbás Seznam Zprávám.

Žádnou možnost zastavit nebo odklonit tok trojice řek Indie nemá ani podle dalších expertů i například nedávno publikované analýzy experta na potravinovou a vodní bezpečnost z Centra pro strategická a mezinárodní studie (CSIS) Davida Michela.

Jak můžete vidět na mapě výše, Indie sice během let vybudovala (a nadále buduje) několik přehrad i na „pákistánských“ řekách, ale v drtivé většině jde o malé přehrady zbudované hlavně za účelem výroby elektřiny. Indie by teoreticky mohla začít stavět další přehrady, ale to by trvalo dlouhé roky a zadržování vody v nich (namísto průběžného vypouštění za účelem výroby elektřiny) by bylo ekonomicky nevýhodné.

Michel, který v minulosti pracoval například i jako poradce pro Světovou banku, OSN nebo americkou Národní zpravodajskou radu (NCI), k tomu dodal, že podobným problémům by čelil i plán na odklonění řeky z jejího koryta nebo snaha o masivní odčerpávání do podzemních vod.

Vypovídající je i skutečnost, že například na řece Ráví Indie dokončila stavbu velké přehrady až loni, přestože smlouva ji v tom nelimitovala a voda tak desítky let volně tekla do Pákistánu prostě proto, že ji Indie neměla jak zachytit. Na řekách Indus, Čanáb a Džhilam podle Abbáse Indie zatím navíc nemá dostatečnou infrastrukturu ani na zadržení vody v množství povoleném smlouvou IWT.

Zatím tedy ve věci IWT spíš než opravdovou vodní válku sledujeme hlavně rétorickou přestřelku, v níž se obě strany snaží přicházet se silnými výroky a gesty, jež pravděpodobně mají sloužit hlavně zájmům v domácí politice obou zemí.

Tento problém se podle Abbáse s IWT táhne v podstatě od začátku. „Veřejnost v Pákistánu byla přesvědčena, že IWT zachránila Pákistán, zatímco v Indii si lidé zase často myslí, že IWT znemožnila Indii brát si víc vody. Technicky a prakticky je to ale tak, že Indii bylo umožněno odklonit veškerou vodu, kterou odklonit jde, a Pákistánu zůstalo to, co odklonit nejde,“ řekl hydrolog.

Přesto zároveň platí, že je odstoupení Indie od IWT vážným krokem, který může Pákistánu způsobit citelné problémy a prohloubit celkovou krizi.

V rámci smlouvy totiž docházelo i ke sdílení dat a pravidelným schůzkám hydrologů obou zemí. Konec této spolupráce může Pákistán silně pocítit v případě povodní, před kterými nemusí být postižené oblasti včas varovány. Nedá se také vyloučit, že by Indie neohlášeným a rychlým vypuštěním vody z přehrad v nevhodnou chvíli mohla povodně i způsobit, ač by tím pravděpodobně zasáhla i část svého území.

Dalším obávaným krokem je účelové „propláchnutí“ a odbahnění indických přehrad, což by při taktickém načasování mohlo způsobit škody pákistánským zemědělcům. IWT odbahnění totiž povoluje provádět jen v létě v období monzunu, ale technicky je možné ho provést kdykoliv, takže třeba i v době setí, kdy nevratně poškodí úrodu.

Zcela vyloučit nejde ani variantu, že by Indie skutečně myslela své výhrůžky vážně a začala stavět nové přehrady nebo vodní kanály odklánějící vodu z pro Pákistán klíčových řek. V takovém případě by se dala očekávat rychlá eskalace a možná i přímé útoky Pákistánu na vznikající stavby. „Kinetická odpověď“ totiž pro takový případ už je zanesena v pákistánské bezpečnostní doktríně.

Jakýmkoliv z výše zmíněných kroků nicméně Indie – kromě odvety Pákistánu či mezinárodního tlaku – čelí i riziku, že nechtěně nastaví sobě nebezpečný precedens.

Využít by toho mohla Čína, z níž do Indie vtéká řeka Brahmaputra, tvořící 30 procent indických zásob pitné vody. Zrovna nedávno Peking k velké nervozitě Dillí schválil projekt stavby největší vodní elektrárny na světě právě na této řece. V Číně, která má s Indií dlouhodobě napjaté vztahy a podporuje Pákistán, ostatně pramení i samotná řeka Indus a Satladž.

Jakákoliv další eskalace vodní války s Pákistánem by se tak Indii v konečném důsledku mohla nehezky vymstít.