Nový německý kancléř se vypravil za Macronem. Evropě slíbili nový začátek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Friedrich Merz se v úterý navzdory zádrhelu ve Spolkovém sněmu stal novým německým kancléřem. A už ve středu se vydal na svoji první zahraniční návštěvu - do Paříže za francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem.

Spojenectví politiků, kteří si v řadě věcí zatím notují, je šancí nejen pro zlepšení vztahů mezi oběma zeměmi, ale také pro celou Evropu.

„Je tradicí, že německý kancléř jede jako první do Paříže, aby podtrhl důležitost vztahu mezi Německem a Francií,“ řekl k tomu pro Seznam Zprávy ještě před Merzovou cestou odborník na francouzsko-německé vztahy Jacob Ross z německého institutu German Council on Foreign Relations.

„V tomto případě se ale nejedná jen o dodržení zvyklostí, ale spíše o začátek série jednání a snahu. Obě strany doufají, že vztah Macrona s Merzem bude lepší než s (dosavadním kancléřem Olafem) Scholzem,“ zhodnotil proměnu dynamiky na trase Berlín-Paříž.

Historičtí rivalové Francie a Německo se v druhé polovině 20. století stali páteří evropských společenství. „Motor Evropy“, jak bývá tento vztah často označován, v posledních letech vychladl, lídři obou zemí ale na středeční tiskové konferenci slíbili Evropě nový začátek, jehož hnací silou bude právě spolupráce Paříže a Berlína.

Novým impulsem se stala nevyzpytatelná administrativa Donalda Trumpa. Staronový prezident po návratu do Bílého domu prosazuje přístup „America First“ (Amerika na prvním místě) a zmínil možné oslabování obranných záruk pro Evropu.

Podle Jacoba Rosse pojí Paříž a Berlín i „pocit naléhavosti“. Narážel přitom na bezpečnostní rizika spojená s trvající ruskou válkou na Ukrajině i nárůstem pravicového extremismu v obou zemích.

Sám Merz ostatně po středečním jednání řekl, že se Ukrajina může spolehnout na podporu obou zemí. V souvislosti s více než tři roky trvajícím konfliktem apeloval podle agentur na členy EU, aby zvýšili výdaje na obranu, a zaplnili tak mezery ve schopnostech sedmadvacítky a zajistili pokračující podporu Ukrajině. Dodal, že brzy plánuje cestu do Kyjeva.

Dřívější diplomatické oťukávání Merze s Macronem naznačovalo nejen názorovou, ale i lidskou spřízněnost. Podle všeho se tak nejedná jen o „svatbu z rozumu“.

„Merz podobně jako Macron smýšlí v historických souvislostech a nejspíše si bude přát, aby se jeho a Macronova fotka jednou dostala do učebnic dějepisu,“ zhodnotil vztah politiků pro server Politico Joseph de Weck z think tanku Foreign Policy Research.

De Weck míní, že pro francouzského prezidenta je Merz nejspíše tím nejlepším německým protějškem. Macron se do Elysejského paláce dostal v roce 2017, nabízí se tedy srovnání se sociálním demokratem Olafem Scholzem a křesťanskodemokratickou političkou Angelou Merkelovou, která úřad zastávala v letech 2005 až 2021.

Když se Macron stal prezidentem, byla již Merkelová etablovanou a respektovanou političkou, jejich vztah byl proto zpočátku poznamenán určitou mocenskou nerovnováhou. Postupně ale oba našli shodu.

Její nástupce Scholz svou pozornost věnoval spíše Bílému domu, což se do vztahu Berlína a Paříže propsalo. „Mnohem více se věnoval Joeu Bidenovi a ne Macronovi. Za poslední tři roky je tu proto pocit promarněných šancí a vztah obou zemí byl v posledních letech dysfunkční a podporoval přesvědčení, že EU není schopná nacházet společná řešení,“ podotkl Ross.

I přes neshody ale má vztah Německa a Francie stále za klíčový pro evropskou integraci. „Pokud jsou Francie a Německo na jiných stranách v důležitých věcech, žádná jednání nebudou úspěšná,“ upozornil Ross.

„Jsou tu obrovská očekávání, že se vztahy zlepší, objevují se ale i obavy, že se budou další státy cítit utlačeně. Itálie je na francouzsko-německý vztah tradičně trošku žárlivá, ukázkovým příkladem je nyní ale Polsko, které je poslední dobou vnímáno jako záruka v obraně a podpoře Ukrajiny,“ dodal.

Tématem, které je pro Evropu aktuálně naprosto klíčové, je již zmíněná obrana. V tom si Macron s Merzem zatím notují.

Francie důležitost investic do obrany akcentuje dlouhodobě, podobné názory se nyní urodily i v Berlíně. A nezůstává pouze u slov – německá vláda v březnu schválila zákon až historického významu, který rozvolní fiskální pravidla, a zpřístupní tak možnost poslat významné investice do obrany. Mělo by se jednat o stovky miliard eur.

V energetice panovaly mezi Francií a Německem dlouhodobé spory - Macron je zastáncem jaderné energie, Německo má obavy, že by se tak snížil zájem o solární a větrnou energii, která se v zemi využívá.

Shoda mezi státníky sice nepadla, podle serveru Politico ale pro Merze není energetická otázka tak důležitá, jako byla pro Scholze, a Francie by tak mohla mít v energetické politice méně svázané ruce.

Problém však zůstává v obchodních otázkách. Nesoulad francouzského protekcionismu a německé ekonomické otevřenosti spřízněnost státníků jen tak nevymaže.

Rozpor se nejvíce zrcadlí v dohodě mezi Evropskou unií a ekonomickou skupinou latinskoamerických zemí Mercosur. Dohoda, o které se začalo jednat již v roce 1999, nyní čeká na ratifikaci.

„Nejvíce komplikovaná je otázka obchodu, obzvláště ohledně dohody se skupinou Mercosur. Francie chce chránit své farmáře, zatímco Merz a německá vláda chtějí, aby dohoda prošla. To by totiž demonstrovalo, že je Evropa schopná uzavírat obchodní smlouvy jinde než s Amerikou,“ potvrdil Ross.

Macron se snažil dohodu blokovat kvůli ochraně lokálního zemědělství. Ve Francii i v dalších evropských zemích loni docházelo k masivním protestům farmářů, dohoda s latinskoamerickými státy by již tak napjatou situaci ještě zhoršila. Německo naopak usiluje o otevírání evropského trhu kvůli své tradičně exportně orientované ekonomice.

Zde do hry vstupuje obchodní válka Donalda Trumpa, která – přestože prezident část uvalených cel na Evropskou unii pozastavil – jasně ukázala, že musí Unie hledat obchodní partnery i jinde.

Podle informací serveru Politico, který je s kuloárním děním o unijních tématech dobře obeznámen, se francouzská strana pomalu smiřuje s tím, že dohoda v platnost vstoupí – i přes odpor Francie.

Paříž nicméně stále požaduje, aby byly v dohodě obsaženy záruky, které francouzské zemědělce ochrání před masivním importem výrobku z Jižní Ameriky – zejména hovězího masa z Brazílie a Argentiny.

AKTUALIZACE: Doplnili jsme detaily ze středečního jednání.