Zprávy z bojiště: Kosťantynivka je ruská. Do boje se vrátily známé turecké drony

Na většině fronty patří uplynulé týdny k nejpomalejším od roku 2023. Tempo ruského postupu se letos výrazně zpomalilo a v letošním prvním pololetí okupační armády obsadily podstatně menší území než ve srovnatelných obdobích předchozích let.

Rozdíly mezi jednotlivými projekty jsou tak velké, že samy o sobě vypovídají o povaze této války. Podle ukrajinského DeepState získalo Rusko za poslední čtyři týdny čistých zhruba 31 kilometrů čtverečních. Americký ISW mu naproti tomu za totéž období asi 52 kilometrů čtverečních ubírá.

I když je letošní ruská letní ofenziva zatím nepříliš úspěšná, zcela neúspěšná také není. Jako obvykle začněme od severu.

Většina sektorů je poměrně stabilních, intenzivnější boje probíhají například v dříve hustě zalesněných oblastech kolem města Lyman. Dnes jsou lesy z velké části zničené – některé v průběhu bojů, jiné záměrně v rámci obranných příprav.

I když ruská strana opakovaně šíří narativ o blížícím se pádu města, nezdá se, že by šlo o reálný obraz situace. V městě nadále operují i ukrajinské dronové jednotky, které běžně působí za frontou, ne na ní. To znamená, že ve městě je stále relativně bezpečno.

Situace se v důsledku ruského tlaku nicméně zhoršuje hlavně u obcí Jampil a Ozerne, kde roste hustota ruských infiltrací. Hlavní starostí Rusů tu zůstává Serebrjanské polesí, odkud se snaží proklouznout do hloubky.

O kus jižněji, u Slovjansku a Kramatorsku, jež jsou hlavními zbylými cíli ruského tažení v oblasti, probíhají nepřetržité pokusy o průnik. U obcí Raj-Oleksandrivka a Kryva Luka bojují ukrajinské jednotky podle pozorovatelů na hranici svých možností a okupační síly tu i přes ztráty pomalu rozšiřují šedou zónu.

Skutečně vážná změna se odehrála v Kosťantynivce, jejíž blížící se pád byl tématem už předchozího dílu. Ruská strana začala týden tvrzením, že obklíčila velkou část 100. mechanizované brigády, dostupné záběry to ale nepotvrzují.

Jak poznamenává polský analytik Thorkill, v podobných situacích se na ukrajinských sociálních sítích obvykle objevují vzkazy rodin shánějících pohřešované muže (tak tomu bylo například loni v prosinci u 102. brigády teritoriální obrany v oblasti kolem Huljajpole).

Nic takového se nestalo, takže k rozsáhlému obklíčení nejspíše nedošlo, což naznačuje, že většina ukrajinské posádky se stáhla před ruským postupem (či se o to pokusila). Ve městě ale určitě nějaké izolované ukrajinské jednotky jsou, nejspíše jen malé (řádově snad celkem desítky mužů, ukrajinské linie bývají velmi řídce obsazené).

Město se zdá být tedy už v tuto chvíli pro Ukrajinu ztracené. Ruských pěšáků jsou i podle proukrajinských zdrojů ve městě stovky a průběh bojů připomínal „pokrovský scénář“ z konce loňského roku, kdy ukrajinské síly likvidovaly méně útočníků, než jich do města vstupovalo (i když tentokrát nehrála zjevně roli mlha).

Rusové sice utrpěli enormní ztráty, ale Kosťantynivka je pro ně prioritou a nasazené zdroje tomu odpovídají. Jde vlastně o jediný směr, ve kterém Rusko útočí se skutečně výraznou přesilou.

Celé město se v tuto chvíli změnilo v „území nikoho“, které bezpečně neovládá ani jedna strana, ale ve kterém je každý pohyb smrtelně nebezpečný. Tempo ruského postupu přitom zůstává pomalé, místy sto metrů za den, a útočníci se podle ukrajinských vojáků od budovy k budově doslova plazí.

Kosťantynivka je „branou“ k aglomeraci Slovjansk–Kramatorsk a po jejím pádu přijde na řadu Družkivka. To je výrazně menší město, které je součástí stejného obranného pásu. Terén obraně přeje: Okolní rozlehlá otevřená pole jsou v éře dronů spíš pastí pro útočníka než výhodou.

Nejzranitelnější je zřejmě pás téměř souvislé zástavby až z Kosťantynivky. Právě to bude nejspíše hlavní osa ruského postupu – jak ukazuje i tato bitva, v zástavbě se ruské armádě daří postupovat rychleji než v otevřeném terénu. Pokud Ukrajinci tento pás včas posílí, může bitva o Družkivku trvat stejně dlouho jako ta o Kosťantynivku.

Ruské síly tu mohou znovu přijít o muže, kteří pak budou chybět jinde, a ruské tempo postupu se nebude zrychlovat či se dokonce nadále zpomalí. To je asi to nejlepší, v co může Kyjev přímo na frontě doufat.

Skutečným problémem Ruska není dobytí jednoho města, ale to, že nedokáže vést útoky uskupení „Jih“ a „Centr“ současně, jak nejspíš počítá plán slovjansko-kramatorské operace, odhaduje ukrajinský analytik Kosťantyn Mašovec.

Po bojích u Pokrovsku a Časiv Jaru, kde obě uskupení na jaře „spálila“ velkou část záloh, chybí Rusům na souběžný postup síly, a tak musí jít po sobě: nejdříve Kosťantynivka, pak okolí Časiv Jaru, pak Družkivka. Na to nemusí stačit léto ani podzim.

Jižněji, u Novopavlivky na pomezí Doněcké a Dněpropetrovské oblasti, se ukrajinský protiútok, který před měsícem získal asi pět kilometrů, mezitím zadrhl ve vyčerpávajících pozičních bojích bez dalších zisků.

Na záporožském konci fronty se v posledních dnech objevily zprávy o nezvyklém ukrajinském úspěchu: Stažení Rusů z Kinburnské kosy, tedy z jen velmi řídce obydlené oblasti jižně od ústí Dněpru, kterou používali například k vypouštění dronů směrem na Oděsu.

Ve skutečnosti ale nepřítel oblast podle seriózních ukrajinských zdrojů nadále ovládá (ukrajinská vlajka, která se objevila ve zprávách, byla do oblasti shozena z dronu).

Zastavme se ještě u stavu samotných armád. Ukrajinské ministerstvo obrany 12. června ohlásilo reformu personálního systému. Kyjev se (jako historicky většina zemí, které jsou roky ve válce) potýká s problémem nedostatku vojáků: Dva miliony lidí se službě vyhýbají, řízení pro dezerci běží proti 290 tisícům osob a počet trvale invalidních následkem bojů dosáhl 600 tisíc.

Ukrajinská vláda zkouší různé metody, ta červnová je spíše „cukr“. Reforma zavádí desetiměsíční kontrakty, plat pro pěchotu až 460 tisíc hřiven (kolem 200 tisíc korun) měsíčně. Změna také pak otevírá armádu cizincům: Ti mají podle plánu tvořit 30 až 50 procent míst v útočných a pěších jednotkách místo dnešních pěti až deseti procent.

Udržet ve zbrani trvale 60 až 100 tisíc cizinců by znamenalo nabírat 120 až 200 tisíc lidí, upozornil think-tank OSW, zatímco rozpočet měl začátkem června schodek 180 miliard hřiven (cca 85 miliard korun) jen na vojenské platy.

Hlavní překážkou při realizaci tedy bude nejdůležitější zdroj každého válčícího státu, tedy finance. Výrazné navýšení platů bude muset někdo zaplatit a ukrajinský státní rozpočet je už v tuto chvíli závislý na mohutných finančních injekcích od spojenců.

Situaci by měly zlepšit prostředky z 90miliardové „euro půjčky“, které by na Ukrajinu měly dorazit na konci června, ale ani tak jich nebude mít Kyjev přebytek.

Změny tudíž v dohledné době zůstanou minimálně zčásti pouze na papíře. Není to poprvé.

V dubnu například vrchní velitel Oleksandr Syrskyj nařídil povinnou výměnu vojáků po dvou měsících na pozici. Jenže jak poznamenávají pozorovatelé, i samotní vojáci ji mají za nesplnitelnou: Většina brigád prostě nemá kým pěchotu na první linii vystřídat.

U Kupjansku se rozkaz fakticky neplní a velitelé jen podávají hlášení, proč rotace nejde provést. Po zhruba 40 dnech v první linii přitom ochota bojovat (a vůbec přežít) významně klesá.

Ukrajinská armáda má problém nejen čistě finanční. Investigativní novináři serveru Babel zveřejnili text, který ukazuje na systematické násilí v jedné z klíčových jednotek armády, 425. útočném pluku „Skála“. I když formálně jde o pluk, ve skutečnosti jde o největší jednotku ukrajinské armády s více než deseti tisíci mužů.

Jak se ukázalo, během půl roku zemřelo u pluku 26 nováčků, většinou ještě před nasazením na frontu. Jako oficiální příčina se uvádí hlavně zápal plic, řada těl ale nesla stopy násilí, zlomená žebra a rozsáhlé podlitiny. V jednotce také docházelo k častým sebevraždám – v jednom případě k devíti během čtyř dnů!

Pluk vede ve statistikách stížností i v úmrtnosti nováčků, ale těm zjevně nebyla věnována dostatečná pozornost. V reakci na článek velení armády postavilo velitele pluku 25. června mimo službu a případ se prý bude ještě vyšetřovat. Ale je asi jasné, proč mnozí Ukrajinci mají k armádě velmi „ambivalentní“ vztah a zájemců o službu, především u pěchoty, je málo.

Pro Kyjev by mohlo být důležité i to, že s podobnými personálními problémy se po letech relativního dostatku zájemců začíná potýkat zřejmě i ruská armáda. Ruský nábor dobrovolníků slábne i přes rekordní finanční nabídky. V prvním čtvrtletí letošního roku podepsalo kontrakt 71 216 lidí, o 19 tisíc méně než loni, jak vyplývá z rozpočtových dat.

Plán získat letos 417 tisíc rekrutů se zdá nedosažitelný, jednorázové bonusy překročily tři miliony rublů (cca 850 tisíc korun). Ukrajinské dronové síly vyřazují podle odhadů šest až osm tisíc ruských vojáků měsíčně. Neznáme pochopitelně přesně výši ruských ztrát, ale i průběh současné ofenzivy (která na rozdíl od předchozích let má těžiště v jednom jediném směru, ne v několika) naznačuje, že Moskva nejspíše skutečně prožívá určitou personální nouzi.

Ve vzduchu se odehrává v těchto týdnech obrat, který by ještě před rokem působil nepravděpodobně. Ukrajina míří k 11 tisícům vypuštěných dálkových dronů za červen, kdežto Rusko sotva k šesti tisícům. Uvidíme, zda jde o důsledek ruského „šetření“, nebo novou realitu.

Největší „novinkou“, která proto také nejvíce mění dosavadní obraz války, jsou údery do „střední hloubky“, 30 až 200 kilometrů za frontou. Jen za pět dní minulého týdne zasáhly ukrajinské drony 193 ruských vozidel, v průměru kolem 40 denně. Při zachování takového tempa jde o 840 vozidel měsíčně, což nejsou snadno nahraditelné ztráty (nejde přitom ani tak o samotná auta, ale o řidiče a náklad).

Útoky dronů se přitom soustředí na „úzká hrdla“ dopravního systému, třeba na pontonový přejezd u poškozeného Čonharského mostu. Těžší drony a střely tak nadále útočí přímo na dopravní infrastrukturu: V červnu Ukrajina podnikla za 17 dní celkem 21 úderů na 11 mostů a dalších přístupových bodů na Krym.

Na poloostrově už zhruba týden platí zákaz prodeje pohonných hmot civilistům a jeho zrušení zatím nebylo ani výhledově ohlášeno.

Rozhodující ovšem nebude dění na Krymu samo o sobě, ale to, jak zásahy dolehnou na zásobování ruských uskupení na jižní frontě. „Defragmentace“ jejich logistiky, tedy ztráta centralizovaného zásobování, se podle Mašovce může stát klíčovým faktorem celé letní kampaně.

U této kampaně je ovšem třeba pojmenovat i odvrácenou stranu. Velká část zasažených vozidel nenese vojenské označení, a obě strany tak útočí na nákladní auta a cisterny v civilním provozu. Ukrajinský 422. pluk zveřejnil záběry zničených kamionů s logem zásilkové firmy Wildberries s tvrzením, že vezly ruskou armádní logistiku, důkaz ale nepředložil.

Rusko odpovídá útoky na poštovní vozy, dodávky i cisterny s mlékem a při jednom z nich zahynul v Oděské oblasti člověk a další čtyři utrpěli zranění. Vojenský přínos těchto zásahů bývá malý, dopadů na civilisty na obou stranách fronty naopak roste a spirála se roztáčí dál.

Ve vzduchu se současná (stále mírná) ukrajinská převaha projevila i jinak – návratem tureckých bezpilotních letounů Bayraktar TB2 nad krymské pobřeží. V posledních dnech nad Černým mořem jeden z nich zničil ruská bezpilotní plavidla, jak doložily záběry ukrajinského námořnictva.

TB2 je větší dron připomínající malé letadlo s dlouhou výdrží a vybavený střelami s doletem několika kilometrů. Je velmi účinný, pokud protivník nemá vhodné zbraně (protivzdušné střely či stíhačky), jak se ukázalo v několika prvních dnech války. Jakmile se ruská protivzdušná obrana po prvních dnech snahy o bleskové obsazení Kyjeva „srovnala“, tyto stroje z oblohy rychle zmizely.

Ale proti lépe vybavené a zorganizované obraně nemají šanci – a právě proto tyto turecké stroje z oblohy nad frontou velmi rychle zmizely, v podstatě ještě během února či nejpozději března 2022. Léta ukrajinských úderů na krymské radary a letiště spolu s tím, že Rusko stáhlo obranu k Moskvě a rafineriím, otevřela nad západní částí Černého moře nechráněné „okno“, ve kterém TB2 znovu mohou fungovat.

Je to další indicie naznačující, že Rusko prohrává „opotřebovávací“ válku o převahu ve vzduchu. Jen za červen přišla Moskva podle ukrajinských údajů o 44 protivzdušných systémů, nejvíc za celou velkou válku.

Navíc Rusko dohání i neúprosná matematika protiraketové obrany, s níž Ukrajina zápasí celé roky – obrana je dnes ve vzduchu dražší než útok. Stále častěji se objevují známky nedostatku protiletadlové munice i na ruské straně: Posádky nabíjejí staré námořní střely a systémy Buk jen jednou či dvěma raketami.

Vzdušné „obléhání“ Krymu i útoky proti hlubokému ruskému týlu tak s velkou pravděpodobností budou pokračovat i nadále s poměrně vysokou účinností.