Zprávy z bojiště: Rusové u Pokrovsku rozvinuli „květ“

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Opotřebovávací válka, jakou Rusko proti Ukrajině vede, má zrádnou povahu. Dlouhé měsíce se mohou události vyvíjet jen velmi pomalu, téměř neznatelně. Vytváří se tak iluze statické, zamrzlé fronty. Pak ale může přijít náhlá a rychlá změna. Právě v takovém bodě se podle řady pozorovatelů nachází ukrajinské bojiště v létě roku 2025.

Polský analytik Konrad Muzyka, který se dlouhodobě věnuje sledování konfliktu, upozorňuje, že za posledních třicet dní ruské síly na několika úsecích postoupily o více než devět kilometrů.

To samo o sobě nemusí být rozhodující, ale varovným signálem je především narušení soudržnosti ukrajinské obranné linie u klíčového města Pokrovsk. Ukrajina je nyní nucena reagovat na několik krizových situací najednou, což extrémně napíná její omezené rezervy.

Tento nebezpečný vývoj se odehrává v kontextu konfliktu, který zásadním způsobem vyčerpal a také poznamenal obě armády. Po více než třech letech bojů je kvalita vojáků na obou stranách výrazně nižší než na počátku.

Podplukovník Jegor Derevjanko, velitel praporu v jedné z nejlepších jednotek ukrajinské armády (93. mechanizované brigády), v rozhovoru pro deník Wall Street Journal shrnul věci s pochopitelnou dávkou patosu takto: „Lvi z let 2022 a 2023, kteří byli skutečnými válečníky, už neexistují,“ uvedl s tím, že muži na obou stranách fronty nejsou schopni stejných výkonů jako dříve. Válka se podle něj změnila na „válku dronů“.

Budoucnost je ale jako obvykle nepředvídatelná. Celkové tempo ruského postupu se zatím – tedy míněno v posledním týdnu – nijak zásadně nezměnilo, ba se podle některých propočtů mírně snížilo. Takže pokud skutečně hrozí alespoň částečné zhroucení ukrajinské obrany kvůli vyčerpání nebo poklesu morálky, zatím jde jen o možný scénář. Situace je ovšem zjevně pro ukrajinskou armádu velmi vážná a obecně nepříznivá.

Už tak napjatou vojenskou situaci pro Kyjev navíc komplikují vážné vnitropolitické problémy. Ukrajinský parlament tento týden schválil vysoce kontroverzní zákon, který výrazně omezuje nezávislost dvou klíčových protikorupčních institucí v zemi, Národního protikorupčního úřadu (NABU) a Speciální protikorupční prokuratury (SAP).

Tento krok vyvolal v ukrajinských městech největší veřejné protesty od začátku ruské invaze a ostrou kritiku ze strany Evropské unie, nevládních organizací i samotných dotčených úřadů.

Jeden ze západních diplomatů obeznámených s reformním úsilím označil situaci za „nejnebezpečnější okamžik“ pro nezávislost ukrajinských protikorupčních orgánů. V době, kdy je soudržnost společnosti a morálka armády klíčová, takovýto krok vyvolává nedůvěru a poskytuje cenný materiál pro ruskou propagandu. Prezident Zelenskyj pod tlakem nakonec slíbil, že nezávislost obou úřadu obnoví, ale zatím to neudělal.

Teď už k vývoji v jednotlivých částech fronty.

Na severním úseku fronty, v Sumské oblasti, se ukrajinským silám v posledních dnech podařil dílčí úspěch. Jednotky obránců osvobodily obec Kindrativka a vyvíjejí tlak i v okolí sousední Novomykolajivky.

Tento lokální postup donutil ruské velení, aby do oblasti přesunulo dodatečné posily, konkrétně části 810. brigády námořní pěchoty a jeden z pluků podřízených čečenskému vůdci Ramzanu Kadyrovovi. Ačkoliv jde o malý územní zisk, má pro Kyjev svou cenu.

Důležitost tohoto úseku bojiště navíc daleko přesahuje lokální boje o jednotlivé vesnice. Podle analýzy respektovaného pozorovatele, který vystupuje pod přezdívkou Tatarigami_UA, nelze ruské operace v Sumské oblasti vnímat jako pouhou diverzi s cílem odlákat ukrajinské síly z Donbasu. Moskva zde nasadila své „elitní“ (i když válkou těžce zasažené a několikrát od začátku bojů zcela obnovené) formace, jako jsou 155. a 40. brigáda námořní pěchoty nebo části 76. a 106. výsadková divize.

Takovéto jednotky ruské velení typicky nenasazuje na sekundární směry, ale tam, kde očekává reálné strategické zisky. Případný ruský průlom v Sumské oblasti by totiž mohl otevřít cestu na Černihiv a znovu přímo ohrozit hlavní město Kyjev. Tím by se celá politická i vojenská debata o válce vrátila do stavu z února 2022 a pro Ukrajinu by to znamenalo katastrofu.

Zatímco na severu se Ukrajincům daří držet linii, nejdramatičtější vývoj se odehrává o stovky kilometrů jižněji, v Doněcké oblasti. Právě zde, v okolí města Pokrovsk, které slouží jako klíčový dopravní a logistický uzel pro celou ukrajinskou obranu v regionu, soustředilo Rusko hlavní úsilí.

Taktika invazních sil je stejná jako v jiných podobných případech: snahou ruského velení je postupně město obejít, odříznout, a pak teprve obsadit. Největší úspěch přitom útočníci v posledních týdnech mají v oblasti severovýchodně od města.

Ruskému tlaku zde předcházelo masivní „změkčování“ bojiště. Analytik Clement Molin na základě satelitních snímků a dalších dat zmapoval více než 450 dopadů ruských leteckých pum jen v období od 11. července. Tyto údery systematicky ničily ukrajinské pozice v zákopech, polních opevněních, ale i logistická zařízení a budovy v městečku Rodynske, které leží na jedné z hlavních os ruského postupu.

Na následující mapce červené body zachycují dopady ruských leteckých pum:

Po této palebné přípravě se ruské armádě podařilo na úzkém úseku severovýchodně od Pokrovsku najít slabinu v ukrajinské obraně a proniknout do její hloubky. Ruské jednotky postoupily od řeky Kazennyj Torec a následně začaly uplatňovat taktiku, kterou lze přirovnat k rozevírajícímu se květu.

Místo, aby postupovaly pouze jedním směrem, rozvinuly útok do několika stran současně. Podle detailních mapových analýz tak ruské síly postoupily směrem k obcím Nykanorivka, dobyly vesnici Novotoretske a tlačí se dále na Volodymyrivku. Tímto rozvětveným postupem, který připomíná úspěšnou operaci u Očeretyne na jaře 2024, se snaží rozvrátit ukrajinskou obranu, obklíčit její opěrné body a hrozit ji z více směrů najednou.

Je ovšem nutné zdůraznit, že ani takovýto úspěch nemění základní charakter války. Moderní bojiště, přesycené drony, minami a přesnou dělostřeleckou palbou, je stále extrémně nebezpečným prostředím pro velké obrněné a mechanizované formace. Neočekávejme tedy, že by se vzniklou mezerou v obraně prohnaly ruské tankové divize jako za druhé světové války.

Rusko dokáže průlomu využít primárně s pomocí lehké pěchoty, útočných skupin přepravovaných na motocyklech či jiných malých vozidlech.

Pokud bude ruský postup pokračovat, půjde s největší pravděpodobností i nadále o pomalý a krvavý proces dobývání území po stovkách metrů, v nejlepším případě o jednotky kilometrů, a to v jednom konkrétním úseku fronty. Ale zároveň není příliš pochybností o tom, že Rusko v tuto chvíli má rezervy, které mu umožní situaci využít.

Boje se přenesly i do samotného Pokrovsku. Zprvu nejasné informace o průniku malých diverzních skupin se postupně ukázaly jako vážnější problém. Podle řady zdrojů (příklad) se ruským útočným skupinám podařilo z jihu proniknout do města a obsadit část Jubilejního parku.

Symptomatická je přitom příčina tohoto selhání. Ukrajinská analytická skupina DeepState uvedla, že průnik umožnil prostý a zároveň tragický fakt: jedné z brigád bránících město „de facto došla pěchota“. Tento moment ilustruje největší slabinu ukrajinské armády – kritický nedostatek personálu.

Strategické cíle ruských operací jsou zřejmé. Další postup by mohl vést k odříznutí klíčové dálnice spojující Pokrovsk s městem Dobropillja, čímž by se výrazně zkomplikovalo zásobování celé oblasti.

Rusové se také snaží získat kontrolu nad areály velkých dolů, které se v této průmyslové krajině nacházejí a které mohou posloužit jako mohutné pevnosti pro další ofenzivní akce. Úspěšný postup by jim navíc otevřel možnost obklíčit ze severu sousední město Myrnohrad, a celou aglomeraci tak dostat do neudržitelné pozice.

Stále častěji se tak objevují spekulace, že tichý a organizovaný ústup ukrajinských sil z nejohroženějších částí tohoto úseku již v mnoha ohledech započal. Je možné, že jednotky, které zde zůstávají, povedou především zdržovací boje s cílem způsobit útočníkovi co největší ztráty a získat čas.

Ukrajinské velení má totiž v záloze připravené další obranné linie, které byly vybudovány na základě zkušeností z posledních měsíců. Tyto linie se však nacházejí deset až dvacet kilometrů západněji od současné fronty.

Pro Kyjev tak nastává těžké dilema. Vzdát se tak rozsáhlého území bez boje je politicky i vojensky velmi bolestivé. Zároveň ale pokračovat v obraně za každou cenu v situaci, kdy hrozí obklíčení a obrana je napnutá k prasknutí, může vést ke zbytečným ztrátám na lidech i technice.

Není navíc vůbec jisté, zda by i nové a lépe připravené obranné linie dokázaly odolat kombinovanému ruskému tlaku, zejména s ohledem na přetrvávající ruskou převahu ve vzduchu, danou především masivním nasazením klouzavých leteckých pum, a početní převaze v pěchotě.

Ovšem i případný pád celé pokrovské aglomerace, jakkoliv by byl pro Ukrajinu těžkou ranou, by automaticky neznamenal naplnění hlavního cíle Moskvy v Donbasu. Tím zůstává obsazení posledních velkých měst pod ukrajinskou kontrolou, aglomerace Slovjansk-Kramatorsk.

Cesta k ní by pro ruskou armádu byla i po pádu Pokrovsku stále ještě velmi dlouhá a nepochybně nesmírně náročná. Pokud nedojde k nějaké dramatické změně poměrů na frontě, jakou jsme zmiňovali na začátku, boj o Donbas nekončí.