Ukrajina míří k autoritářství. Zelenskyj ztrácí zábrany, říká novinářka

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ukrajinský parlament v úterý schválil zákon, který zásadně oslabuje nezávislost klíčových protikorupčních institucí. Podle nové legislativy přechází dohled nad vyšetřováním korupce pod generálního prokurátora – tedy pod úřad, který je dlouhodobě považován za politicky závislý.

Podle kritiků to v praxi de facto znamená, že vyšetřování lze zastavit jediným telefonátem z prezidentské kanceláře.

Ještě tentýž den zákon podepsal prezident Volodymyr Zelenskyj. A lidé napříč Ukrajinou vyšli do ulic. V Kyjevě se shromáždily stovky lidí, BBC píše o největším protivládním protestu v zemi od začátku války.

Šéfredaktorka deníku Ukrajinska pravda Sevhil Musajevová, která se rovněž podílí na odkrývání korupce, považuje aktuální vývoj za alarmující. Podle ní jde o první vážný krok směrem k autokracii, přijatý navíc v době, kdy je země uprostřed války.

„Je smutné, že k tomu dochází právě teď, v jednom z nejtěžších momentů pro Ukrajinu,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy. „Pokud místo demokracie nastolíme vlastní verzi autoritářství, proč by nás měli naši mezinárodní partneři dál podporovat?“

Co tento krok znamená pro ukrajinskou demokracii, zvlášť v době války, kdy jsou instituce už tak pod obrovským tlakem?

Znamená to hodně, a bohužel v negativním smyslu. Válka samozřejmě sama o sobě klade obrovský tlak na demokratické instituce, na jejich stabilitu, transparentnost a na důvěru veřejnosti. A právě v takovém kontextu je každé rozhodnutí, které oslabuje právní stát nebo nezávislé instituce, obzvlášť nebezpečné.

V posledních týdnech se stalo několik věcí, které naznačují, že vláda – a především prezident Zelenskyj – si začíná uvědomovat, že si může dovolit téměř cokoli. A bohužel to není jen teorie, ale praxe.

Můžete to přiblížit? Co přesně se stalo?

Nedávno byl zatčen významný protikorupční aktivista Vitalij Šabunin, to samo o sobě už vzbudilo obavy. Ale mnohem více alarmující byla reakce ze strany mezinárodních partnerů – nebo spíše její absence. A to nebyl jediný případ. Prakticky současně byla zrušena výsledná fáze regulérního výběrového řízení na šéfa Úřadu pro hospodářskou bezpečnost. I tam byla mezinárodní odezva minimální.

Tím vláda dostala vzkaz: „Můžete pokračovat, nikdo vás nezastaví.“ Prezidentovi Zelenskému to ukázalo, že hranice, které byly dříve jasně vymezené, teď mizí. A že dnes už je možné téměř cokoli.

Ale přece museli počítat s tím, že narazí na ostrý nesouhlas veřejnosti – zvlášť v době, kdy země čelí ruské agresi a lidé očekávají transparentnost. Jak si ten krok vysvětlujete?

Já si myslím, že ten hlavní motiv je spojený s činností Národního protikorupčního úřadu. Ten měl v posledních týdnech opravdu silné výsledky, a nejen formálně. Šlo o zásahy, které zasáhly přímo lidi u moci. Například nedávno došlo k oficiálnímu obvinění vicepremiéra Oleksije Černyšova, který je zároveň považován za velmi blízkého přítele samotného prezidenta.

A v takové situaci si vládní struktury samozřejmě začnou klást otázku – kdo bude další? Co když se příště zaměří na někoho ještě výše postaveného? Třeba na někoho z bezprostředního prezidentského kruhu? Myslím, že právě tato hrozba spustila celý ten mechanismus obranné reakce, snahu zabrzdit nebo oslabit nezávislé instituce dřív, než se dostanou ještě blíž. Protože si uvědomili, že už neexistují záruky, že budou chráněni. A že čas pracuje proti nim.

Takže se obávali, že na řadě může být někdo z jejich vlastního kruhu…

Dnešní hlasování v parlamentu to jasně ukázalo. Mnozí poslanci, kteří byli sami obviněni z korupce – a často právě Národním protikorupčním úřadem –, hlasovali pro přijetí tohoto zákona. A proč by nehlasovali, když je to v jejich zájmu? Sami jsou obvinění nebo mají strach, že budou další na řadě. Takže samozřejmě že podpoří zákon, který jim de facto dává ochranu. A nejde jen o poslance.

Nebudu to nijak mírnit, tento zákon je pro mě naprosto nepřijatelný. Je to útok na právní stát. A parlament, který se má podílet na budování demokratických institucí, se tímto stal jejich hrobařem.

Někteří komentátoři už mluví o nástupu autoritářství. Souhlasíte s tím?

Ano, bohužel. Já osobně vnímám ten dnešek jako první jasný krok směrem k autokracii. A je smutné, že k tomu dochází právě teď, uprostřed války, v jednom z nejtěžších momentů pro Ukrajinu. Naše země zoufale potřebuje zbraně, obranné systémy, mezinárodní podporu. A ta podpora přece stojí na důvěře, že Ukrajina zůstává demokratickou zemí.

A teď si celý den kladu otázku, proč by nás měli naši mezinárodní partneři dál podporovat, pokud se budeme chovat jako „malé Rusko“? Pokud místo demokracie nastolíme vlastní verzi autoritářství?

Tohle všechno ničí 12 let naší demokratické transformace. A dnešek byl prvním vážným krokem k jejímu rozvratu. O to víc mě to bolí.

Ukrajina a prezident Zelenskyj opakovaně deklarovali, že chtějí vstoupit do Evropské unie. A EU přece jasně říká: Bez důvěryhodného boje proti korupci nebude žádné členství. To současná administrativa nevidí?

Proto je to celé ve své podstatě tak nesmírně znepokojivé. Samozřejmě že jde o ohrožení evropské integrace Ukrajiny. V tomto směru to vnímám jako přímé ohrožení našich evropských ambicí, a právě proto udělám všechno, co je v mých silách, abych tyto negativní procesy zastavila. Protože chápu, že tohle je teprve začátek.

Ukrajina přece bojuje o právo být demokratickým státem. To je smysl celé té cesty, kterou jsme nastoupili už před 11 lety, tehdy když začala okupace Krymu. Pro mě osobně je to naprosto zásadní téma. Já jsem kvůli tomu ztratila svůj domov. A teď nechci ztratit svou zemi.

Bohužel to není jen problém této konkrétní vlády. Stejný model jsme viděli už za (exprezidentů) Janukovyče nebo za Kučmy. Já nevím, co to je za vzorec, který se v ukrajinské politice pořád opakuje, ale je to zásadní chyba.

Co říkáte těm, kdo tvrdí, že „teď není vhodná doba kritizovat Ukrajinu“, když čelí ruské agresi?

Tomu rozumím. Opravdu chápu, že zvenčí může kritika působit nepatřičně – obzvlášť ve chvíli, kdy Ukrajina čelí bezprecedentní agresi a kdy umírají lidé. Ale právě proto je důležité neztrácet ze zřetele hodnoty, za které dnes tolik Ukrajinců pokládá život. Bojujeme nejen za územní celistvost, ale i za demokratickou budoucnost země.

A pokud se těchto principů vzdáme – byť jen z „taktických“ důvodů –, tak riskujeme, že i když válku přežijeme, přijdeme o to, proč ji mělo smysl vést. Tato proměna stála už tisíce životů. A právě proto se nesmí zastavit.

Jaká by podle vás měla být adekvátní mezinárodní reakce?

Je teď extrémně důležité, aby byla jasná a důrazná. Pokud zůstanou naši partneři pasivní nebo budou pouze opatrně naznačovat nesouhlas, vláda si to vyloží jako souhlas. A bude pokračovat dál. Na Ukrajině dnes skutečně platí, že kde není tlak, tam není ani odpor. Proto je potřeba silná a veřejná reakce.

Naši lidé mají jasno. Na východě ztrácí další území, například Bachmut, situace je zoufalá. A přesto lidé cítí, že teď je ten okamžik, kdy se musí ozvat. Protože pokud ne teď, tak už nikdy. Tohle je kritický bod v historii naší země.