Hlavní obsah

Zapomenutá „česká varianta viru“. Může se líp šířit i unikat protilátkám

Foto: Profimedia.cz

Ilustrační fotografie.

Reklama

12. 2. 15:35

V Česku se od loňského září šíří varianta viru SARS-CoV-2 s mutacemi, které mohou způsobit vyšší odolnost proti protilátkám i rychlejší šíření. Zatímco slovenští vědci pro ni navrhují kód B.1.258∆, SZÚ mluví o tzv. české variantě.

Článek

Český Státní zdravotní ústav (SZÚ) v mimořádné zprávě o výskytu takzvané britské mutace na Trutnovsku a Náchodsku zmiňuje i vysoký podíl „tzv. české mutace“ v Praze s označením B.1.258. Člověka, který nesleduje týdenní přehledy SZÚ, tento termín nejspíš zaskočí. A ještě větší překvapení na něj čeká, když se zběžně pokusí ověřit si, o co jde.

Pokud zadá do internetového vyhledávače kód označení B.1.258 a bude hledat výsledky v češtině za posledních pár dní, vyskočí na něj mezi prvními zmínka na webu českého ministerstva zahraničí, kde velvyslanectví v Dillí v příspěvku aktualizovaném 10. února varuje cestující na Srí Lanku, že v zemi byl kromě tzv. britské mutace potvrzen i výskyt „vysoce přenosné varianty koronaviru označené jako Lineage B.1.258., která je "podle úřadů podobná té, která se rozšířila ve Švédsku, Německu, Dánsku a na Islandu“.

K zodpovězení otázky, jak je možné, že české velvyslanectví v Indii varuje před „vysoce nakažlivou“ mutací na Srí Lance, která je podle SZÚ vlastně „česká“, a přitom si jejího výskytu v tuzemsku česká vláda nevšímá, je potřeba si říct, co je B.1.258 vlastně zač.

Dvě problematické mutace

Odpověď lze najít například ve studii slovenských vědců publikované 7. února na odborném diskusním fóru Virological.org. Samotný název B.1.258 podle hlavní autorky studie Bronislavy Brejové z Univerzity Komenského v Bratislavě odpovídá širší skupině virů, jejíž původ sahá až do Anglie, kde se tato linie vyskytovala už v březnu 2020. Pro variantu, kterou SZÚ označil za českou, Brejová se svými kolegy navrhla označení B.1.258∆. To ale není zažité, a tak se používá i obecnější B.1.258.

Značka ∆ se v genetice používá k označení delece a právě tou je podle Brejové B.1.258∆ charakteristická. „Viry B.1.258∆ jsou charakteristické ztrátou šesti nukleotidů, která vede ke ztrátě dvou aminokyselin na pozicích 69 a 70 na proteinu spike. Stejná delece je i v britské variantě B.1.1.7 a taky ve variantě z dánských norků B.1.1.298,“ řekla slovenská vědkyně Seznam Zprávám. Ve studii spolu s dalšími autory navíc odkazuje na starší výzkumy, které došly k závěru, že tato delece souvisí s vyšší infekčností viru SARS-CoV-2 i odolností proti protilátkám.

Druhou problematickou mutací varianty s navrženým označením B.1.258∆ je N439K, která je podobně spojována s vyšší odolností proti protilátkám a zřejmě souvisí i s vyšší virovou náloží.

Ačkoliv je B.1.258∆ kromě Česka rozšířená i na Slovensku a v mnoha dalších evropských zemích a její původ není definitivně jasný, její označení za českou minimálně není nesmyslné. Alespoň pokud se budeme řídit podobnou logikou, jakou byly neoficiálně pojmenovány i jiné varianty, tedy britská, jihoafrická a brazilská. V tabulce slovenských vědců, která ukazuje, v jaké míře, kdy a kde byla detekována, totiž totiž Česko dominuje. Varianta byla detekována v celých 40 % vzorků z Česka z loňského září, zatímco souběžně se objevila i v Dánsku, kde ale byla pouze v 11 % vzorků.

Závěrem slovenské studie je výzva k dalšímu výzkumu varianty. „Asociace mutací ve variantě B.1.258∆ spojovaných s vyšší virulencí a schopností odolávat imunitním reakcím s faktem, že se hojně vyskytuje v mnoha zemích a zejména v Česku, které zaznamenává jedny z největších počtů nově nakažených na 100 000 obyvatel na světě, ukazuje na potřebu dalšího výzkumu této varianty,“ stojí v závěru odborného textu.

Takový výzkum totiž chybí a z dosavadních dat se toho nedá moc vyčíst. „Jsou publikace, které se zaobírají efektem jednotlivých mutací, ale není mnoho výsledků ohledně jejich kombinace, která se vyskytuje ve variantě. Z údajů o jejím rozšíření vyplývají navíc rozporuplné výsledky, které neumíme interpretovat,“ vysvětlila Brejová.

„Například ve Velké Británii se varianta vyskytovala už v srpnu, ale celou dobu zůstávala na frekvenci pár procent. V Dánsku se držela stabilně na 10 %. Tyto dvě země hodně sekvenují a mají spolehlivé údaje, v nichž nevidíme, že by se B.1.258. šířila víc než jiné varianty. Naproti tomu v Česku a na Slovensku měla zastoupení o hodně vyšší, ale není jasné, jestli s ní silná druhá vlna v těchto zemích souvisela, nebo to byla náhoda, že se vyskytla v době, kdy se epidemie zhoršila,“ popsala vědkyně vzniklé dilema.

Nic nového

Na otázku, proč k žádnému výzkumu zatím nedošlo, těžko odpovědět. Určitě to ale není proto, že by šlo o nový objev, o kterém se nevědělo. Slovenští vědci totiž data o výskytu dané varianty získali z celosvětové genetické databáze GISAID, kam mají přístup vědci z celého světa. Zmiňovaná data o 40% podílu těchto mutací ze vzorků z Česka loni v září ostatně do databáze zaslali čeští odborníci ze SZÚ, kteří o tom i opakovaně informovali.

„O této linii NRL ví, informuje a sleduje její výskyt. Tato linie nese deleci 69-70, stejně jako britská varianta, a proto v ČR nelze tuto deleci použít pro detekci britské varianty, britská varianta je charakterizována více mutacemi,“ řekla k tomu Seznam Zprávám vedoucí Národní referenční laboratoře pro chřipku a nechřipková respirační virová onemocnění Helena Jiřincová.

SZÚ o vysokém výskytu verze virů s delecí H69 a V70 a mutací N439K skutečně informuje například v pravidelných týdenních zprávách. V jedné z nich píše, že z 335 celogenomových sekvencí, které ústav k 25. lednu uveřejnil v databázi GISAID, jich 126 nese H69, V70 deleci a N439K substituci.

Polské „mediální označení“

S výrokem o české mutaci přišel už před měsícem i polský ministr zdravotnictví Adam Niedzielski. Výrok převzala polská média včetně soukromé televize Polsat nebo serveru Interia.pl., kterému virolog z varšavské Lékařské univerzity Tomasz Dzieciątkowski řekl, že o české variantě „víme, že je více nakažlivá, ale nezpůsobuje ani mírnější, ani těžší příznaky nemoci“.

Na dotazy Seznam Zpráv nakonec polské ministerstvo odpovědělo, že výraz „česká varianta“ použil polský ministr jako mediální označení varianty SARS-CoV-2 s mutacemi v genu S. Důvodem bylo to, že se mimo jiné nacházela v Česku, se kterým Polsko sousedí, a že ministr mutaci potřeboval snadno odlišit od britské varianty a varianty dánských norků.

České ministerstvo zdravotnictví k tomu řeklo, že o žádných nových mutacích šířících se v Česku nemá informace. Jiřincová ale tušila, že Poláci míří právě na zmiňovanou variantu, a Seznam Zprávám řekla, že nelze jednoznačně konstatovat, že by šlo o českou variantu, kvůli nejasnému původu.

O měsíc později sám SZÚ použil termín takzvaná česká varianta.

Jestli by se varianta měla nazývat česká, nebo ne, zůstává sporné, stranou toho je ale jasná jedna věc. A sice to, že je v Česku už dlouho hojně rozšířená a nikdo dost dobře na rozdíl od například varianty britské neví, jaký má efekt.

Jak uvedla Jiřincová a zmiňují i slovenští vědci, fakt, že tato varianta sdílí stejnou deleci s britskou mutací, může způsobit problémy při zjišťování výskytu. Na Slovensku už s tím podle studie mají i vlastní zkušenost. O podstatné části vzorků sebraných z různých částí země se díky jednodušším testům hledajícím přímo danou deleci mylně myslelo, že patří k britské B.1.1.7. Dodatečné sekvenování ukázalo, že jde o B.1.258.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované