Hlavní obsah

Zavést znovu plošná opatření? Otázka je, zda nějaká zbyla, říká právník

Foto: Seznam Zprávy

Ilustrační snímek.

Reklama

7. 7. 9:50

Celorepublikové pandemické zákazy a omezování v řadě případů narazily u Nejvyššího správního soudu. Podle ústavního právníka Jana Kysely není vlastně zcela jasné, jestli zůstaly Ministerstvu zdravotnictví plošnější pravomoce.

Článek

„Museli bychom se podívat, jestli nám v těch dvou zákonech nezbyde něco, co by se k plošnosti blížilo nebo se jí podobalo,“ reaguje ústavní právník Jan Kysela na dotaz, jestli může po rozhodnutích Nejvyššího správního soudu ministerstvo vyhlásit plošné pandemické zákazy, například zavření služeb nebo restaurací.

Nejvyšší správní soud v řadě případů zrušil mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví. Vyplývá z toho, že ministerstvu nezůstalo příliš možností, jak s pandemií plošně bojovat?

Mám-li odpovědět úplně jednoduše na vaši otázku, tak Nejvyšší správní soud říká: Přidržujte se výslovně toho, co máte k dispozici v protipandemickém zákoně a v zákoně o ochraně veřejného zdraví. Čtěte to doslovně nebo možná dokonce restriktivně, ne extenzivně. To je první ponaučení. A druhé je v zásadě to, co bylo předmětem kritiky už od března loňského roku: komunikujte adresátům práva, veřejnosti, proč to vlastně děláte, jaký účel tím sledujete. Proč to regulační opatření vypadá zrovna takhle. Protože ta opatření mají zásadní dosah do základních práv, takže má být zřejmé, že k dispozici nejsou jiná, obdobně účinná, ale mírnější.

Co to znamená v praktické rovině? Lze po výkladu Nejvyššího správního soudu uvažovat o nějakých plošných zákazech nebo omezeních?

Museli bychom se podívat, jestli nám v těch dvou zákonech nezbyde něco, co by se k té plošnosti blížilo nebo se jí podobalo. Třeba uzávěry základních nebo středních škol chápalo ministerstvo jako samostatnou kompetenci a Nejvyšší správní soud řekl, že to takto nejde brát. To znamená, že v zásadě můžete zakročit, máte-li v konkrétní škole někoho, kdo je buď nemocný anebo je aspoň vážné podezření z nakažení.

Takže není možné něco zavírat nebo omezovat preventivně, ale až ve chvíli, kdy se tam opravdu odehraje nějaký, řekněme, pandemický incident?

Pokud jde o školy, stravovací zařízení, provozovny a další, tak tam to asi platí v režimu zákona o ochraně veřejného zdraví. Možná s výhradou výrazného šíření epidemie. Ale když byste přepnul do režimu protipandemického zákona, tak můžete bez ohledu na incident, jak říkáte, stanovit omezující podmínky nebo podmínky provozování, ovšem jen toho, co protipandemický zákon vyjmenovává. Nemůžete říci, že se všechno zavře. Ale můžete říci, že třeba potřebujete mít 15 metrů čtverečních na jednoho člověka, že máte mít k dispozici dezinfekci a nosit respirátory. Opatření tohohle typu protipandemický zákon unese.

V některých případech lze i zakazovat. V dubnu jsme se přeli o to, co vlastně znamená veřejná a soukromá akce s omezením účasti osob. Do jaké míry jde například o setkávání osob v parku, nebo jaký prvek organizovanosti zákon vyžaduje k tomu, abyste setkání podřadil pod akci, která už může být zakázána.

Foto: Seznam Zprávy

Ústavní právník Jan Kysela popisuje, že po prohrách u soudu je jasné, že Ministerstvo zdravotnictví musí zákony brát doslovně.

Může Ministerstvo zdravotnictví například dál omezovat stravovací služby? U kterých mimo jiné Nejvyšší správní soud uvedl, že nelze používat formulaci omezuji tak, že zakazuji?

Argument Nejvyššího správního soudu je založený na tom, že omezení není zákaz. Když máte restauraci a my tu restauraci omezujeme v provozu takovým způsobem, že ji zavřeme, je evidentní že to není omezení, ale je to zavření. Když ale řeknete, že ji omezujete takovým způsobem, že tam může být výdejové okénko, tak zavřeli jste tu restauraci, nebo ne? Jinými slovy, vy jste sice zakázali přítomnost veřejnosti v provozovně, což je asi typický způsob poskytování stravovacích služeb, ale úplně jste je nevyloučili.

Tedy není pořádně jasné, co lze, a co už nelze omezovat a zakazovat?

Muselo by se vypsat, co všechno vám jednotlivé zákony umožní z hlediska té nejnovější judikatury Nejvyššího správního soudu. A pak je potřeba to konfrontovat s tím, co potřebujete z hlediska epidemiologické situace různého typu. No a když zjistíte, že vám to nestačí to, co zákony umožňují, tak buď musíte iniciovat novelizaci tohoto zákona nebo v určitou chvíli řeknete, že mimo nouzový stav toho k dispozici mnoho nemáte, takže po něm opět sáhnete.

Bez nouzového stavu je pro Ministerstvo zdravotnictví jistější a prověřenější cesta lokálnějších omezení opřených o zákon o veřejném zdraví?

To se asi takhle říci nedá. Zákon o ochraně veřejného zdraví a protipandemický zákon mohou a mají působit v určité symbióze. Koneckonců protipandemický zákon byl pojat jako dočasný a specifický doplněk obecnějšího zákona, v němž si toho nicméně Ministerstvo zdravotnictví navyklo vidět více, než o čem nakonec přesvědčilo Nejvyšší správní soud.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované