Článek
Padesátiletá Jana loni musela na operaci kvůli zhoubnému nádoru. Naštěstí se ho povedlo odhalit včas, protože poctivě chodí na všechna preventivní vyšetření. Roli hrála i pečlivost lékařů, kteří ji hodně hlídali, protože její matka na rakovinu zemřela poměrně mladá. Operace dopadla dobře, následná vyšetření ukázala, že se nádor povedlo odstranit celý, ozařování ani chemoterapie nebyly potřeba.
Sama Jana si ale po léčbě nastavila velká omezení, pokud jde o pohybové aktivity. I když ji lékaři prohlásili za zdravou, získala z jejich doporučení ona i její okolí dojem, že musí být hodně opatrná a namáhat se co nejméně, včetně cvičení. Není zdaleka jediná.
Lidé se totiž podle zkušeností lékařů a fyzioterapeutů pohybu během onkologické léčby i po ní často vyhýbají, protože se bojí, aby si neublížili. Netuší, co si mohou dovolit, případně narážejí na zákazy a doporučení z minulosti. Ta už ale neplatí.
