Bolest při tetování: Na léky i masti raději zapomeňte, radí tatér

Tetování v dnešní době nosí kde kdo, už dávno nejde o něco neobvyklého nebo exotického. Přesto je vhodné mít na paměti, že se pořád jedná o zásah do kůže, který by měl probíhat v hygienickém a bezpečném prostředí. Práce tatéra navíc představuje jen polovinu úspěchu. Bez správné domácí péče se ozdoba těla nemusí správně zahojit.

Na co si dát pozor při prvním kontaktu s tatérem, jak se o tetování správně postarat a jak včas rozpoznat, že proces hojení neprobíhá správně? Přinášíme vám podrobný přehled klíčových zásad sestavený ve spolupráci se zkušenými tatéry.

Pokud uvažujete nad tetováním, prvním a nejdůležitějším krokem je důkladné ověření kvality místa, kam plánujete zajít. Práce v domácím prostředí představuje největší zdravotní riziko.

„Na první místo bych zařadil výběr profesionálního tetovacího salonu, případně tatéra s dobrými referencemi a praxí. Doporučuji vyhnout se domácímu tetování, kde člověk riskuje neprofesionální přístup, případně rovnou infekci,“ říká majitel Magic Tattoo Marek Stehlík, který v oboru působí osmnáct let. I mezi tatéry, kteří tetují u sebe nebo u klienta doma, jsou skuteční profesionálové. Není to ale pravidlo a bezpečnější je se jim vyhnout.

Nenechte se zlákat ani prvním odkazem ve vyhledávači, a kriticky přistupujte i k recenzím na internetu, jak zdůrazňuje tatér Lukáš „Netopeyr“ Ježek z pražského studia Hell: „Je důležité, aby si lidé dělali průzkum a nešli hned k prvnímu tatérovi, který jim vyskočí na Googlu nebo jim ho poradí kamarád. V dnešní době je spektrum stylů a zkušeností tak široké, že vybrat si toho pravého je velmi důležité.“

Prvním filtrem kvality by měly být reálné reference klientů. Podle Stehlíka jsou sice internetové recenze, jako například Google review, dobrým vodítkem, ale člověk u nich musí přemýšlet. „Pokud jsou kladné reakce nápadně podobné a většinou z podobného data, jedná se o falešná hodnocení,“ varuje majitel salonu.

Spolehlivější cestou než textové recenze je dlouhodobé sledování vizuálních výstupů studia. Podle Ježka patří mezi první věci, na které by se měl začátečník zaměřit, fotky studia, recenze a zejména zahojené práce tatérů. Seriózní tvůrci je běžně publikují na svých sociálních médiích, případně je zájemcům zašlou na vyžádání do zprávy.

Následně je ideální domluvit si osobní konzultaci. „Tam máte mít prostor probrat hygienu, motiv, péči po tetování a všechno ostatní. Pokud se ve vybraném studiu necítíte, tetování můžete vždy přerušit nebo ani nezačít. Hlavně se nebát říct ne,“ zdůrazňuje Lukáš Ježek.

Pokud jde o samotný proces na tatérském křesle, absolutní prioritou je stoprocentní čistota. „Hygiena a jednorázové pomůcky, kvalitní dezinfekce je absolutní základ,“ vypichuje Stehlík.

Kromě čistého prostředí a sterilních jehel hraje obrovskou roli také chemická stránka věci, tedy látky, které se dostávají přímo do vašeho těla. „Důležitá je taky certifikace barev, zjištění alergií na různé druhy barev a případně jiných materiálů. Během své osmnáctileté praxe jsem se setkal s klienty, kteří měli vyloženě alergii na dezinfekci, případně různé krémy po péči o tetování,“ popisuje své zkušenosti Marek Stehlík s tím, že opomíjet se nesmí ani možná alergie na latex v rukavicích.

Bolest k tetování neodmyslitelně patří a pokusy o její umělé potlačení se mohou vymstít. Odborníci varují před snahou tlumit nepříjemné pocity pomocí léků či alkoholu.

„Doporučuji se vyhnout ilegálním i legálním anestetikům, které proces hojení tetování narušují,“ varuje Stehlík. Některé léky na bolest i například alkohol vedou hlavně k tomu, že se kůže víc prokrví, a následně kvůli tomu může víc krvácet. Stejně tak nemá smysl předem zkoušet aplikovat masti s lidokainem, protože účinkují jenom zhruba 20 minut. Tetování přitom může podle rozsahu a složitosti motivu zabrat jednotky i desítky hodin.

Tetování ovšem není vhodné pro každého a existuje řada medicínských i racionálních důvodů, proč by měl člověk návštěvu salonu přehodnotit. Mezi ty hlavní patří cukrovka (diabetes), ekzémy a jiná kožní onemocnění nebo problémy s krevním tlakem. Kontraindikací je chemoterapie, zvážit by se mělo i tetování v těhotenství, což už je ale na posouzení každé ženy.

Lukáš Ježek upozorňuje, že důvodů, proč tatér klienta může odmítnout, je celá řada, přičemž vedle fyzického zdraví zmiňuje i psychický stav: „Pokud klient očividně trpí nějakou poruchou, kterou neléčí, je to důvod ho odmítnout. Osobně jsem názoru, že to může vést k rozhodnutím, která by jinak neudělal.“

Specifickou kapitolou jsou pak velmi mladí zákazníci. U mladší generace ve věku 16 až 17 let je velmi těžké odhadnout, zda se jim zvolený motiv bude líbit i v dospělosti. „Zákazem si k ničemu nepomůžeme, ale navést mladší lidi k menším motivům na skrytějších místech je za mě osobně dobrá cesta,“ nabízí praktické řešení Ježek.

Jakmile klient opustí studio, úspěch celé procedury závisí na následné péči. Profesionální salon by měl vždy poskytnout klientovi jasný návod, ideálně i s produkty k ošetření. „Je vhodné dát klientovi na cestu balíček s produkty a psaný návod, jak se o novou ozdobu těla starat,“ říká Marek Stehlík.

Po odchodu ze studia bývá čerstvé tetování přikryté fólií, která chrání před nečistotami zvenčí a usnadňuje hojení. Zhruba po dvou dnech se může fólie sundat, kůže umýt antibakteriálním mýdlem a velmi jemně osušit papírovou utěrkou. „Po dalších dvou nebo třech dnech, kdy necháváte motiv zaschnout, začnete pociťovat lehké pnutí kůže, jak se rána zaceluje a tvoří se nová jemná kůže,“ popisuje Stehlík.

V tu chvíli se začíná s pravidelným promazáváním hojivými krémy, které se už dají běžně koupit i v řetězcích s drogerií. „Může to dost svědit, ale je potřeba vydržet bez škrábání, protože jinak hrozí, že si vytrhnete kůži i s inkoustem a tatér vám motiv bude muset opravit,“ zdůrazňuje. Doba, kterou hojení zabere, se liší podle rozsahu motivu nebo místa na těle. Někdo je v pohodě za pár dnů, jinému hojení zabere třeba tři týdny. Zahojené tetování se pozná podle toho, že kůže přestane svědit, má kolem omotivu stejný odstín jako zbytek těla, a pokud přejedete se zavřenýma očima přes motiv prstem, nepoznáte hmatem, kde obrázek začíná a končí.

Až do finálního zahojení je nezbytné vyhnout se koupalištím, bazénům, sauně a slunci. Pozor si musíte dát i na sport. „Pot totiž může způsobit mokvání, a to komplikuje hojení. Pokud se jdete v zimě proběhnout a máte tetování na rameni, je to menší problém než intenzivní cvičení, když má například žena tetování v oblasti pod podprsenkou, kde se potí hodně,“ vysvětluje Marek Stehlík.

Pokud zásady nedodržíte, tělo vás brzy upozorní. To, že se proces hojení komplikuje, se podle odborníků pozná poměrně snadno. „Tetování dlouhodobě krvácí nebo z něj vytéká plazma. To by ale za normálních okolností mělo i u větších projektů do druhého dne přestat,“ popisuje Stehlík.

Mezi další nežádoucí projevy řadí výrazné přetrvávající zarudnutí a otoky trvající déle než dva dny. „Pokud se dokonce objeví hnis, to už je známka, že je něco hodně špatně a je třeba vyhledat odbornou pomoc,“ doplňuje Stehlík.

Nejčastější pochybení nastává právě během domácí péče. Lukáš Ježek v takovém případě doporučuje okamžitou reakci: „V tomto případě je nejlepší poslat fotku tetování z menší i střední vzdálenosti tatérovi a ten by měl napsat, jak postupovat.“

Pokud se situace nelepší a problém přesáhne vaše možnosti, neodkládejte návštěvu ordinace. „V takovém případě je návštěva kožního lékaře, ve výjimečných případech i pohotovosti, nevyhnutelná,“ uzavírá Ježek, ale zároveň uklidňuje, že díky neustále se zvyšujícímu hygienickému standardu a vzdělanosti tatérské komunity je takto vážných případů v oficiálních studiích minimum.