Článek
Nedávno jsem nešikovně spadla. Výsledkem byla velká bolest zápěstí, které navíc rychle otékalo. Skončila jsem na urgentním příjmu nejbližší nemocnice a po pár hodinách jsem odcházela se sádrovou dlahou až po předloktí. A zcela upřímně, brzy jsem ji začala nesnášet. Jen se osprchovat se stalo akrobatickým kouskem, nemluvě o úporném svědění a pocení v horkých dnech. A tak jsem začala pátrat, zda by se moje zranění nedalo řešit jinak a hlavně pohodlněji. I s vědomím, že si to budu muset zaplatit.
Na internetu se mi líbila fixace Opencast, která vypadá jako objekt z daleké budoucnosti. Pevná mřížka, která větrá a hlavně snese vodu, mě zaujala, i když jsem věděla, že nebude zdarma. Dva a půl tisíce korun mi ale přišlo jako přijatelná částka za to, že budu moct fungovat o dost samostatněji. A tak jsem se po týdnu při kontrole hojení zeptala svého lékaře, jestli bych nemohla vyměnit klasickou sádru za tuhle futuristickou záležitost.
Měla jsem štěstí, moje zlomenina vřetenní kosti je nekomplikovaná, kost a její úlomky se nijak zvlášť neposunuly, a tak jsem byla vhodný pacient pro moderní „sádru“. Za pár minut bylo hotovo, mřížku lékař spojil plastovými svorkami a já odcházela z nemocnice o poznání lehčí. Právě nižší hmotnost ve srovnání s klasickou sádrou a také voděodolnost jsou pro mě ty největší výhody.
