Hlavní obsah

Zdravotní sestry dostaly cenu za statečnost. Staly se symbolem doby

Foto: David Neff, Seznam Zprávy

Zdravotní sestry čelí každý den pandemii koronaviru. Za svou statečnost si vysloužily ocenění Františka Kriegla.

Reklama

14. 4. 16:00

Zdravotní sestry nyní získaly cenu za statečnost. „Všichni si uvědomili, co vlastně práce sestry znamená, a jak je jejich role naprosto nezastupitelná,“ říká prezidentka České asociace sester.

Článek

Zdravotní sestry za svůj boj proti covidu-19 získaly ocenění Františka Kriegla za občanskou statečnost. Cena je udělována každoročně Nadací Charty 77 za mimořádné zásluhy v boji za lidská práva a občanské svobody, národní nezávislost, suverenitu a demokracii.

František Kriegel byl lékař a politik Pražského jara. Jako jediný odmítl v roce 1968 podepsat moskevský protokol, který legitimizoval srpnovou okupaci. Na jeho počest pak vzniklo toto ocenění v roce 1987.

„Na sestřičkách leží největší tíha té nejobyčejnější drobné práce, potkávání se s těžkými lidskými osudy, nenápadné pomoci, povzbuzení, pohlazení, útěchy,“ píše se ve zprávě, jež oznamuje, že letos cenu obdrží všechny zdravotní sestry. Cenu symbolicky převezme prezidentka České asociace sester Martina Šochmanová.

Seznam Zprávy s ní přináší rozhovor.

Pandemie koronaviru je tu už více než rok. Jak byste ho zhodnotila z pohledu zdravotních sester?

Pandemie se nám nijak neohlásila a přišla zcela neočekávaně. Musely jsme čelit naprosto nové situaci, nikdo se na ni nemohl připravit. Když běžně zavádíme do praxe nové metody, většinou máme šanci se přichystat. To u pandemie nebylo. Všichni zdravotníci do toho skočili a museli se za pochodu učit nové věci. Začali pracovat v ochranných oblecích, což pro ně bylo strašně složité – jak je oblékat a svlékat a jak se v nich pohybovat. Na začátku jsme možná doufali, že to bude trvat krátce a že zatneme zuby a nějak to zvládneme, ale nakonec to trvá strašně dlouho. Už je to fakt dlouhé.

Má podle vás covid i nějaký naopak pozitivní dopad na práci sester?

Pozitivní bylo, že se ukázala ta profese tak, jak opravdu je. To znamená, že si všichni uvědomili, ať už laická nebo odborná veřejnost, co vlastně práce sestry znamená a jak je ta role naprosto nezastupitelná. Jak nelze pozici sestry nikým a ničím nahradit. Úžasná byla z počátku i solidarita lidí, která sestry opravdu stavěla na piedestal. To bylo moc hezké. Včetně toho, že poprvé po několika letech máme obrovský převis zájmu o studia středních zdravotnických škol nebo vysokých škol.

Čím je způsoben?

Já v to doufala a říkala jsem už na začátku, že řada lidí uvidí, jaký ta práce má obrovský smysl a význam. Sestřičky se začaly objevovat v televizi a třeba i ti žáci, kteří váhali, najednou viděli, nejen že to má smysl, ale že – když to řeknu ošklivě – je to jistá práce. Ve zdravotnictví máte pořád jistotu zaměstnání, víte, že práci mít budete.

Dalo by se tedy říct, že zdravotní sestry se staly jakýmsi symbolem doby?

Jsem si tím naprosto jistá. Zajímavé je, že Světová zdravotnická organizace vyhlásila rok 2020 rokem sester a porodních asistentek, a to v době, kdy se ještě nevědělo, co se všechno bude dít. Myslím si, že rok 2020 bude pro zdravotní sestry a lékaře opravdu zlomový.

Můžete konkretizovat, v čem jsou sestry v době covidu tak zásadní?

Sestry jsou ty, které jsou s pacientem většinu dne. Lékař nastaví léčbu a nějaké parametry, ale sestra je ta, která umí nastavit ventilátor a obsluhovat ho. Sestry stojí u lůžka nad pacientem. A to opravdu nikým nenahradíte. Ani studenti lékařských fakult neumí ventilátory obsluhovat.

Dokážete popsat současnou náladu mezi sestrami po roce, kdy probíhá pandemie koronaviru?

Pochopitelně obrovské vyčerpání. A obrovská frustrace z toho, že se potkaly, zvlášť v těch posledních měsících, s velkým procentem pacientů, kteří následně zemřeli. Samozřejmě pohled na smrt a na pacienty, kteří neodejdou domů, je frustrující. Takže bych řekla, že je na nich vidět obrovské vyčerpání. Je opravdu nutné, aby se situace začala trochu zlepšovat, a aby se mohly vrátit na svá oddělení.

Když se ještě ohlédneme za covidovým rokem, bylo období, které bylo pro sestry nejtěžší? Byl to začátek, kdy nevěděly, do čeho jdou, nebo naopak současnost, kdy bylo hodně pacientů a lidé začali opravdu umírat?

Jsou dva pohledy. Začátek byl těžký v tom, že nevěděly, do čeho jdou a jak dlouho to bude trvat. Kdežto teď ke konci, poslední tři měsíce letošního roku, už byly velice náročné. Asi bych je definovala, že byly výrazně horší, co se týče zátěže, protože tu hraje roli obrovské vyčerpání a to, jak dlouho už situace trvá.

Vy jste sama součástí očkovacího centra a chodíte očkovat. Zároveň vykonáváte své povolání v IKEMu. Je něco, co vám za ten rok covidu utkvělo v paměti, že si to navždy budete pamatovat?

Odhodlání sester. I když už nemohou, prostě to nevzdají. V jiných profesích je běžné, že když je člověk unavený, vezme si dovolenou a zůstane tři dny doma. Ale sestry a zdravotníci to neudělají, protože vědí, že by někdo musel práci dělat za ně. A že ten někdo je úplně stejně unavený. Mě to naplňuje strašně hezkým pocitem, že se lidé na sebe dokážou spolehnout, to je hrozně hezké.

Co si myslíte, že si sestry z pandemie odnesou?

Doufám, že to bude jen taková vzpomínka na špatné období. Ale byla bych ráda, kdyby si odnesly i to dobré. To, že na ně lidé mysleli a že přišla obrovská podpora od laické veřejnosti. Osobně bych jim chtěla hlavně moc poděkovat za práci, kterou odvádí. Vážím si jich a byla bych ráda, kdyby všechny byly hrdé na to, že jsou sestry.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované