Článek
Sergej Kovaljov strávil v 70. a 80. letech několik let v sibiřském koncentračním táboře (gulagu), od roku 1993 byl deset let poslancem a počátkem 90. let předsedal komisi pro lidská práva ruského prezidenta a byl zmocněncem parlamentu pro lidská práva. Z této funkce byl ale odvolán kvůli své kritice politiky Kremlu vůči Čečensku.
Kovaljovův boj za lidská práva ocenila řada zemí a organizací. V roce 2009 dostal od Evropského parlamentu Sacharovovu cenu za svobodu myšlení, v roce 2003 mu český prezident Václav Havel udělil Řád Tomáše Garrigua Masaryka 2. třídy a o tři roky později ho Francie vyznamenala Řádem Čestné legie.
Kovaljov byl navržen také na Nobelovu cenu za mír a v roce 1995 se stal prvním nositelem ceny Homo Homini, kterou mu udělila společnost Člověk v tísni za mobilizaci ruské i světové veřejnosti proti válce v Čečensku.
Sergej Kovaljov se narodil 2. března 1930 v ukrajinském městě Seredina-Buda. Vystudoval biofyziku na Moskevské státní univerzitě a poté působil jako vědecký pracovník v laboratoři; je autorem více než 60 vědeckých publikací.
Brzy se začal zajímat o porušování lidských práv a spřátelil se mimo jiné s dalším známým sovětským disidentem Andrejem Sacharovem. V roce 1968 uvítal reformní proces v tehdejším Československu, takzvané Pražské jaro, a o rok později pomáhal zakládat organizaci Iniciativní skupina pro lidská práva.
V roce 1970 byl propuštěn z laboratoře a o čtyři roky později byl zatčen a odsouzen za protisovětskou agitaci a propagandu k sedmi letům vězení a třem letům vyhnanství. Po desetiletém pobytu na Sibiři žil ve městě Tver (dříve Kalinin), než se v roce 1987 vrátil do Moskvy.
V roce 1990 byl zvolen poslancem Ruské federace a záhy se stal předsedou parlamentní komise pro lidská práva. V letech 1990 až 1994 šéfoval ruské delegaci při Komisi OSN pro lidská práva v Ženevě.
